Po dlouhé nemoci dnes zemřel herec a tanečník Vlastimil Harapes, bylo mu 77 let

Po dlouhé nemoci dnes zemřel herec, tanečník a pedagog Vlastimil Harapes, bylo mu 77 let. ČTK to sdělil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Harapes byl dlouholetým sólistou baletu Národního divadla, později baletní soubor první české scény vedl jako umělecký šéf. Na závěr svého angažmá se stal jako jeden z mála čestným členem Národního divadla, v roce 2016 vstoupil do Síně slávy ND.

Vlastimil Harapes účinkoval zhruba v 50 různých tanečních představeních první scény. Tančil také na celé řadě světových baletních scén, od roku 1977 do roku 1983 byl stálým hostem v Německé porýnské opeře v Düsseldorfu a Duisburgu. Cesta chlapce z vesničky Droužkovice na Chomutovsku k baletu tak trochu připomínala filmový příběh Billyho Elliota ze stejnojmenného snímku, hrdiny, který se rozhodne následovat svůj sen a stát se tanečníkem. Vlastmil Harapes se narodil 24. července 1946 jako šesté dítě, a jediný kluk v rodině.

Klíčovým okamžikem Harapesovy kariéry byl rok 1971, kdy se stal sólistou baletu a zažil první úspěch v Prokofjevově Romeovi a Julii. Milovníci baletu nezapomenou na jeho Merkucia, kterému vtiskl fanfarónství, humor i provokující rošťáctví, ale ani na Romea, kterého tančil 20 let. S aktivním tancem Harapes skončil ve 45 letech. V letech 1990 až 2002 byl pak choreografem a šéfem baletu Národního divadla.

S herectvím začal Harapes už za studií. Po debutu ve Starcích na chmelu (1964) se objevil v Markétě Lazarové (1967). Velkou popularitu u diváků mu přineslo melodrama Den pro mou lásku (1976) s Martou Vančurovou, komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), pohádka Panna a netvor (1978) nebo filmy Operace mé dcery (1986) a Bolero (2004). Harapes, ikona českého baletu, býval také porotcem různých tanečních soutěží. Byl dvakrát ženatý; jeho manželkami se staly herečka a psychoterapeutka Elena Strupková a zpěvačka Hana Zagorová.