O Českém nebi za oponou Nového divadla v Torontu
Scéna Nového divadla v Torontu už odehrála na 160 titulů divadelních představení různého žánru a historického období. Prvním divadelním představením byla pohádková hra Aloise Jiráska Lucerna, kterou hrála scéna za dobu své existence v r. 1970 již třikrát, a vždycky měla úspěch. Jeho scéna byla svědkem velice úspěšných představení rozličných autorů, nejčastěji však českých, což bylo hlavním cílem kolektivu od počátku svého ustavení. Cimrmanovské kusy vždycky patřily k nejlépe přijatým. V Záskoku a ve Švestce si dokonce zahrál sám Ladislav Smoljak. Všichni dodnes milují jeho um a skromné vystupování, a tato hra je i připomínkou jeho úspěšného hostování (už je tomu pět let, co nás sleduje z hereckého nebe). Úspěch mělo i Dobytí severního pólu Karlem Němcem a na České nebe, pro které také získal soubor povolení, se rezervace jenom sypou. Premiéru ve 46. sezóně ND bude mít o prvním květnovém víkendu. Na čtyřech představeních odehraných ve třech dnech se vystřídá na 600 návštěvníků, kteří přijíždějí do Toronta i ze vzdálených koutů Ontaria – kupř. z Kitcheneru a Sudbury, a někteří pravidelně až z Ameriky.
Nedávno hlas na druhé straně telefonu projevil přání zúčastnit se zkoušky členů Nového divadla: prý jak vypadá. Bude vidět představení, ale chce vidět, jak se na takové hře pracuje... Výborná myšlenka. Porovnat výsledky dvou zážitků, které ale mohou působit zcela odlišně.
Zkouška je od slova zkoušeti a tak se zkouší. A co a jak, to záleží na stupni rozpracovanosti hry. To, co je charakteristické pro každou z nich, jsou bedlivé pohledy režiséra. Ten všemi smysly vnímá postavu - herce, jak si vede, aby se komplexně vešel do jeho vize. Je to v podstatě neustálé memorování a hledání: správného výrazu, dynamiky, intonace, frázování, výslovnosti, mimiky, gest, manipulace s rekvizitami, míjení a potkávání se na scéně, odchodů i příchodů... nekonečná práce s textem: na které slovo - šlágvort je klíčové slovo jako znamení, že pokračuje další herec - má přijít další text, ujasňování si, že tato věta, co je tak podobná té na straně předchozí, následuje až po... můžeš si najít nějakou mnemotechnickou pomůcku, abys to nezapomněl?, jinak děj posuneš (nebo vrátíš) o dvě tři stránky... Napadlo vůbec někdy diváka, jak jsou si věty a slova v dialozích podobné? Že emoce, které je provázejí, mohou patřit na stranu 20 stejně jako na stranu 40 scénáře? Ale takhle se nemůžeš na scéně otáčet - ty pojď rychleji, ale neutíkej, jenom svěží krok, a ty naopak pomalý krok váženého starce... tohle gesto je falešné, nevěřím ti, ještě jednou... zachovej si charakteristiku postavy, to musí být pro ni příznačné po celou hru. Atd. atd.
A co teprve České nebe. Děje tam není moc, jde o myšlenkový posun, a proto tolik řečí, těch slovních i věcných chytáků, kliček, různých mystifikací... každá věta má svůj význam a je nevytratitelná, protože na ni navazuje další a ta je zase základem či nahrávkou následujícímu... a prosím, nepolykat koncovky, dotahovat věty až do konce při stejné hlasové vitalitě... Když mluvíme o zkoušce, pak hovoříme o všestranně tvořivé usilovné práci, do níž se musí vejít rovnocenně hudba, světla, kostýmy, kulisy. A vidíte, přes všechno to nekončící tvoření, které stojí hodiny a hodiny práce, se do toho herci pouštějí pořád nanovo.
V případě Cimrmana také proto, že... vlastně proč? Dozvíme se více ze zpovědi těch, které možná v této chvíli sledujete na scéně: otázky pro zkušené herce a pro začínající. Nejprve ti ostřílení.
1. Je ti téma cimrmanovského divadla blízké (proč?)
2. Co ti pomohlo vytvořit postavu?
3. Hrát/nehrát – říká cimrmanovsky pojaté drama - v čem spatřuješ onu zapeklitost?
4. České nebe je rovněž postaveno na slovu - jak se naučit precizně promyšlený a složitý text?
5. Je jednodušší zahrát tragédii či komedii ve srovnání s hrou plnou absurdit? Co pro tebe Cimrman znamená?
BOHDAN ZATOVKAŇUK jako J.A. Komenský
Add.1.: Původně jsem si dělal zálusk na postavu Mistra Jana Husa, historická postava, jež mě inspirovala po celý život. Ale padlo rozhodnutí a byl mi nabídnut Komenský. Po několika čtených zkouškách jsme se dohodli, že „by to šlo“.
Add.2.: Divadlo Járy Cimrmana je mojí zálibou, Cimrmany poslouchám skoro denně, při předposlední návštěvě Prahy jsem zhlédl jejich Vraždu v salónním kupé.
Add.3.: Skutečná hloubka obtížnosti při nastudování této hry vyplynula až postupně v průběhu zkoušek.
Add.4.: České nebe je hra, která nemá prakticky žádný děj a žádný pohyb - a teď to zahrajte! Takže dokonalá jazyková procítěnost se stává hlavní devizou celé hry. Pro diváka je náročná zase tím, že předpokládá jisté základní znalosti českých dějinných reálií. Bez nich se humor z mnoha scének prostě vytratí.
Také herecký styl Cimrmanova divadla jsme víckrát diskutovali. To mistrné neherectví pro nás představuje často dilema - hrát či nehrát. Osobně se kloním k názoru, že radu, kterou nám před časem udělil sám Ladislav Smoljak - že se totiž nemáme snažit hrát, je třeba chápat jako výstižnou metaforu - že totiž projev v konečné podobě má vyznít tak, jakoby o žádné herecké úsilí ani nešlo. Ale právě to je často výsledkem práce mistrného herce.
PETR SMETANA jako maršálek Radecký
Add.1.: Cimrmanovské divadlo je geniální, ryze česká mystifikace, krásná, humorná a zároveň i laskavá karikatura češství… tedy nás všech.
Add.2.: Přiznávám, že jsem jméno Radecký znal pouze jako součást názvu slavného pochodu Johanna Strausse staršího. Jsem moc rád, že jsem díky roli objevil slavného českého šlechtice a neporazitelného rakouského vojevůdce ve své době všemi Čechy milovaného a obdivovaného hrdinu napoleonských válek.
Add.3.: To je skutečně oříšek, protože jde o to, jak roli dobře odehrát a přitom hrát v klasickém slova smyslu co nejméně...
Add.4.: Role Radeckého představuje, až na pár výjimek, dlouhý a náročný monolog, který jsem díky v něm obsažené logice, doufám, jakž takž zvládl. Pomohlo mi, když jsem se v rámci role vžil do mentality tohoto kdysi studenta rytířské akademie v Brně a na Theresianu ve Vídni, později geniálního vojevůdce upřímě sloužícího rakouskému trůnu. A konečně, jako každý, kdo byl na vojně, jsem i já poznal nejrůznější typy šarží podobného ražení.
Add.5.: Tradičně pojatá a dobře zahraná ať tragédie či komedie je obdivuhodná, ale cimermanologie je geniální sama o sobě.
Pro mě cimrmanovské divadlo představuje zkreslující zrcadlo v petřínském labyrintu. Je přehnanou, ale poučnou a zábavnou karikaturou naší národní existence.
KAREL TAMCHYNA jako sokol dr. Tyrš
Add.1.: Dloholetý člen amatérské scény je z generace, která „z Divadla Járy Cimrmana udělala to, čím dnes je - kulturně-historický monument České republiky: myslíme na stejných vlnových délkách”.
Add.2.: K vytvoření postavy dr. Tyrše jsem vycházel za svého bohatého sportem vždy naplněného života. Mým životním krédem je udržovat se v dobré fyzické kondici aktivním způsobem života ať sportem či jinou fyzickou prací. Vše ostatní se už dostaví posléze. A kulturní aktivitas? Tou vyplňuji prázdná místa.
Add.3.: Každá část představení vyžaduje jiný přístup. První část – přednáška potřebuje spíše neherecký přístup k věci, kdežto ve hře se charakter jednotlivých postav musí vymodelovat, tudíž vyhrát.
Na otázku, kam že se poděje vlastní emoce či energie při ztvárnění postavy, Karel ujišťuje, že “žádné emoce nepotlačím, právě naopak, vypichuji. Tím vytvářím svoji postavu zajímavější a od ostatních odlišnou, tedy energetickou a aktivní.
Add.4.: Naštěstí moje malá role nemá dostatek prostoru na promyšlený přístup k postavě. Spojení zdravého ducha s čistou a pozitivní myslí je pro mě přirozená věc, čímž se v roli cítím jako ryba ve vodě.
Add.5.: Pokud jde o výběr komedie – tragédie, mám raději komedii. To je hold zakódováno v mé DNA.
Add.6.: Pro mě Cimrman jsou hříčky se slovy a historickými fakty, ale hlavné uvolněná nadčasová legrace.
A jak se cítil Karel před premiérou? Trocha napětí před premiérou musí být, aby postrčila laťku výkonu o trochu výše, ale já po mnoha letech vystupovaní na všelijakých koncertních či divadelních scénách už před premiérou nespavostí netrpím…
MARTIN BONHARD jako K.H. Borovský
Add.1.: Osoba žijící v Čechách se nemůže Cimrmanovi vyhnout. Téměř každý den nastane situace, kdy lze aplikovat nějakou slavnou hlášku z repertoáru DJC. Je to důkaz o lidskosti, vnímavosti a bystrosti tvůrců S+S. Proto je snad každému toto téma blízké.
Add.2.: Vycházel jsem hlavně ze záznamu představení DJC, protože sám o K. H. Borovském nevím víc, než pár mlhavých vzpomínek ze školy (a tak jsem otevřel internet, abych to dohnal). Ze všech 'nebeských účastníků' v této hře mi byl Borovský charakterově nejbližší, a v podstatě byl jediný, kterého jsem se mohl pokusit napodobit.
Add.3.: Kdysi po našem představení (a nebyl to Cimrman) jedna z divaček prohlásila, že „jsme všichni stejně Cimrmani“. Asi se jí to, co jsme zrovna odehráli, moc nelíbilo a nechtěla nám to říci naplno... Takže my budeme ne/hrát naplno a možná to vyjde akorát tak, jak to vypadat má.
Add.4.: Právě fakt, že Cimrman nebyla povinná četba ale zábava, pomohl k tomu, že člověk znal určité fráze a text dávno před tím, než došlo na nějaké biflování a zkoušení. Text této divadelní hry plyne přirozene z jednoho tématu na další, čímž je učení jednodušší. Složitější tentokrát ale je, že se snažíme odříkávat text přesně podle předlohy, protože je vymakaný a vyzkoušený tak, aby na něj diváci zabírali co nejvíce. Není tu místo na improvizaci a výmysly, které se v jiných hrách poměrně tolerují.
Add.5.: V této hře má sice každý účastník méně textu než na kolik je zvyklý u jiných „velkoher“, ale na druhou stranu zde není oddech, protože - až na malé výjimky, jsou všichni stále na jevišti. Proto každý musí dávat pozor a reagovat na děj - prakticky všichni musíme znát nazpaměť celou hru.
Jak se cítím před premiérou? Neobvykle v pohodě a moc se těším, že se diváci budou bavit zrovna tak, jak se my herci bavíme už přes dva měsíce. A mimochodem - to je dokonalý elixír k tomu, aby se něco zhatilo... ale pro to do divadla také diváci chodí - pobavit se i tím, jak se občas něco nepovede. Snad toho druhého bude dnes co nejméně.
Následuje slovo těch, co se na scéně Nového divadla buď zatím ještě nepohybovali, nebo jen převzácně.
JOSEF KRAMEŠ jako Mistr Jan Hus
Co pro tebe divadlo znamená? Co se týče mého vztahu k múzám, vedle muziky mám nejraději divadlo. Nikdy jsem neměl ctižádost hrát na divadle. Nicméně jsem se ke hraní okolnostmi párkrát dostal. Začalo to v mateřské školce v Brně rolí Prince Bajaji ve stejnojmenné pohádce Boženy Němcové. Na vojně jsme sestavili se zájemci ‚únikový‘ divadelní soubor a já dostal roli poručíka Zábrany v Zářijových nocích Pavla Kohouta, se kterou jsme potulovali po vojenských útvarech a osvětových besedách. Později mě opět náhoda zavála do roličky Karla ve filmu Otakara Vávry a Františka Hrubína Srpnová neděle.
Proč jsi nabídku zahrát si přijal? Čtyři dekády mého fandovství pro ND mě asi už „kvalifikují“ na jakousi neplacenou klaku divadla. Byl jsem požádán, zda si nechci zahrát, že bych se hodil typem do Cimrmanova Českého nebe. Řekl jsem: To by pro mne byla velká pocta. A oni: Vždyť to je věta ze hry, když je Hus přijat do nebeské komise! A tak jsem tedy ve hře.
A Cimrman na scéně? Cimrmanova mystifikace je novodobou legendou virtuální reality našeho národa. V cimrmanovských hrách mě těší myšlenková interakce v narážkách ze scény s obecenstvem, které zná a umí porozumět vtipu, který roste z posunu významů a kombinací. To se daří v Českém nebi báječně.
MARTIN PŘIBÁŇ jako praotec Čech
Jaký máš vztah k divadlu jako takovému? Veskrze pozitivní. Nemyslete si, i na tom Řípu to bylo trochu divadlo....
Proč jsi nabídku hrát přijal? Z úcty k Divadlu JC a ND a JW, a protože si tam zazpívám tu svoji pohanskou....
Co ti na hraní připadá nejtěžší? Srozumitelně textem vyjádřit danou postavu - ať tu hlavní, nebo tu nejmenší…
Který nejcennější poznatek z působení ve hře si odnášíš? Že osm chlapů může udělat dobré divadlo, když je vede citlivá ruka ženy.
A Cimrman pro tebe znamená…V divadle (JC) se muselo přemýšlet, sledovat slova a hledat jinotaje vět. Uvidíme, jak zdejší publikum bude reagovat na tento kus. Tvůrci Cimrmana seděli ve vinárně U pavouka a bylo jim určitě dobře a ukrutně se bavili... Díky svému věku a vzdálenosti Říp - Praha jsem měl to štěstí a viděl všechny jejich hry od roku 1978.
Kdyby přišla nová nabídka si zahrát... byla by to pro mě veliká pocta. Vše však nechávám v rukách režie a svého pohanského agenta.
MILOŠ STRASKÝ jako babička Boženy Němcové
Vztah k divadlu? V skutočnosti je to niečo, čo ma teší, rád sa k tomu vraciam, aj ked nemôžem povedať, že mam na scéne veľa odohraté. Toto je moja tretia šanca si zahrať a pobaviť ľudí touto formou. Baví ma to.
Jak ses dostal k této roli? Stretol som Lenku a slovo dalo slovo. Hra ma zaujala a chcel som si po dlhej dobe zahrať.
A kdo ti mu pomohl zvládnout roli? Sám Cimrman.
Co ti připadá na hraní nejtěžší? Keď herci nie sú dobre zohratí a niekde to stale viazne..
Premiéra pro Miloše vždycky znamená „trému a vzrušenie“. A těší se, že: „si vždy rád zahrám znova. Cimrman je pre mňa prelínanie sa času, pravdy a fantázie“. Ale kdyby si mohl vybrat žánr, „bola by to rozhodne komédia (v slovenčine)…”
Režisérka LENKA NOVÁKOVÁ krátce před premiérou
Mám teď pocit velké zodpovědnosti předat dobře vykonanou práci. Když jsem do toho šla, netušila jsem, že kromě režie budu muset pracovat i na spoustě dalších dodělávek. Takže mi rukama procházeli nejenom herci, ale i spousta papíru, lepidla, jehly, štětce, barvy a už ani nevím co ještě. Ale šlo a jde o tvůrčí proces, takže si nestěžuji.
O další režijní práci zatím vůbec neuvažuji. Jenom jsem nastoupila v době, kdy to bylo třeba. Všem, kteří mi podali pomocnou ruku, velice děkuji a pánům hercům děkuji především za obrovskou snahu, nadšení a trpělivost. Během několika týdnů zkoušení všichni postupně srůstali se svou rolí, a já věřím, že diváci tento fakt ocení.
A pocit těsně před premiérou? Jsem trošku nervózní, ale spoléhám na mých osm pánů, všechny neviditelné ruce za scénou, na pozornost mých děvčat, bez kterých by to nešlo, a na skutečnost, že České nebe je skvěle napsaná Cimrmanova hra, která nám a divákům přinese za každých okolností zábavu a radost.
Divadelní kolegům za jejich vstřícnost děkuje Věra Kohoutová.
