O legionáře se při návratu staral krajan známý jako americký strýček Číž
V pražském paláci YMCA najdete unikátní výstavu fotografií z návratu československých legionářů z ruských bojišť v roce 1919. Během putování vojáků přes Asii a Ameriku je fotografoval legionář Václav Balcar. Expozici, která se jmenuje "Cesta z války" připravil jeho vnuk Vladimír Balcar ve spolupráci s palácem YMCA. Je tu zhruba 50 fotografií, některé lidé uvidí poprvé.
Jak uvedl Vladimír Balcar, jeho dědeček byl v prvním transportu a díky negativům, které pečlivě popsal a zachoval, tak máme zdokumentovanou celou cestu československých legionářů kolem světa. Jaký byl tedy dědečkův příběh?
"Narukoval jako rakouský voják na východní frontu. Byl zajat někde v Karpatech v Rusku. Myslím, že do legií vstoupil až v roce 1917. Absolvoval s nimi některé boje. V okolí Samary byl raněn do ruky. Dokumentace té cesty začíná v Omsku, kde byl v nemocnici. Z Omsku pak dojeli do Vladivostoku a z Vladivostoku byla skupina invalidů vypravena jako jedna z prvních cestou kolem světa domů a to přes Japonsko, Filipíny, Havaj, pak napříč Amerikou vlakem a pak do francouzského Brestu."
Jak dlouho cesta trvala?
"Ve Vladivostoku byli naloděni v dubnu 1919 a do Prahy přijeli tuším v srpnu 1919. Měli delší zastávky. Jednak na Havaji, pak v New Yorku, kde byli poměrně dlouho. V Brestu se doléčoval," dodala ředitelka Paláce YMCA Petra Otřísalová. Byla to právě americká sekce YMCA, která zajišťovala přepravu legionářů. YMCA letos slaví 25 let od obnovení své činnosti v Česku. A právě členové YMCA vyčerpané vojáky během jejich cesty domů podporovali a často i osobně doprovázeli.
Fotografie visely u dědečka v celém domě
Jak dodal Vladimír Balcar, fotografie, které můžete na výstavě vidět do 15. července, vídal doma celé dětství.
"V dědečkově bytě visely všude po stěnách, dokonce i na schodišti domu, ve kterém v Opavě bydlel. Po jeho smrti si to vzal otec do své fotokomory. Postupně jsem začal zjišťovat, že k těm fotografiím existují taky negativy."
Vyprávěl vám dědeček některé příběhy z legií?
"Dědeček zemřel, když mi bylo 12 let, takže já měl v té době úplně jiné starosti. Historky spíš vyprávěl starším bratrancům a sestřenicím. Já jsem zdědil to fyzično v podobě těch negativů. Fotografie jsem vystavil už několikrát a jedna pracovnice YMCA na ně narazila, když jsme měli výstavu ve Rtyni v Podkrkonoší. Na plakátě jsme měli fotku s autobusem, na kterém je symbol společnosti YMCA a tím byla spolupráce navázána."
Strýček Číž pocházel z Chodska
Na fotografiích je i jeden z významných členů YMCA, kterým byl americký strýček Číž, jak ho nazývali sami legionáři. Byl profesorem gymnastiky a atletiky a také hlavním sekretářem YMCA. Pro legionáře byl ztělesněním konkrétní pomoci i zdrojem porozumění a dobré nálady. O legionáře se starala i jeho manželka, uvedla Petra Otřísalová:
"Jméno pana Číže bylo psáno jako Chez, ale byl to Chod jak poleno. Emigroval do Spojených států a byl vyslán prostřednictvím YMCA, která do toho dávala docela velké prostředky. Amerických sekretářů se mezi legionáři pohybovalo více. Říkalo se jim američtí strýčkové a doprovázeli legionáře na celé cestě. Měli za úkol vytvářet pohodu, jezdil takový speciálně upravený vagon, kde bylo možno si číst, půjčit si denní tisk, knížky. Pro legionáře byly připravené a na výstavě jsou i k vidění dopisnice s ofrankovanými obálkami, aby legionáři mohli udržovat kontakt s domovem. Pořádali i menší sportovní utkání, protože sport je v YMCA důležitý. Velkou roli sehrál i Tomáš Garrigue Masaryk. Na Sibiři se přímo angažoval. Měl kontakt na americkou YMCA a krajany, kteří se přímo v YMCA angažovali. Třeba strýček Číž byl na Sibiři třikrát. Putoval tam a zpět. Vracel se do Ameriky a zase znovu se tam vydal."
Bylo víc lidí, kteří fotografovali návrat legionářů?
"Byli i další, kteří to nějakým způsobem zdokumentovali. Ale toto je skutečně velký obsáhlý soubor. Pan Balcar dědeček to ztvárnil úžasným způsobem. Je to zdokumentováno krok za krokem. Mapuje poměrně pečlivě a důsledně celou cestu a jsou tu i fotografie, které připomínají práci YMCA mezi legionáři. Když jsme se dozvěděli, že existuje tento soubor, tak jsme si říkali, že by to byla docela dobrá připomínka založení YMCA v Československu. Mě na těch fotografiích přijde úžasné, že jsou opravdu aktuální, posuzováno dnešním úhlem pohledu. Člověk si z nich dokáže tu atmosféru představit. Legionáři na lodích trávili dlouhý čas a hodně se angažovala i manželka pana Číže, která je učila anglicky. Když jsem se na některou fotografii déle zadívala, tak tam byl zachycen ten okamžik, pocity, které na člověka dýchnou i po těch letech."
Očekáváte, že se může stát, že třeba někdo z potomků legionářů pozná své příbuzné?
"Stalo se to na výstavě v Opavě. Tam byla fotografie, jak stojí s ešusy u jídelny, tak jeden návštěvník tvrdil, že je to jeho dědeček. Těch legionářů tam bylo snad kolem 60ti tisíc ve Vladivostoku a potom postupně během několik let se dostávali domů," dodal Vladimír Balcar.
Je zajímavé, že legionářem byl i dědeček ředitelky Paláce YMCA Petry Otřísalové:
"Nebyl zraněn, takže zřejmě neodjížděl domů s tímto tak dobře fotograficky zdokumentovaným prvním konvojem. Já si pamatuji z dětství spíše ty věci, které měli, jako třeba moskytiéru a vše, co bylo v Tichomoří potřeba. Kdyby tam můj dědeček byl, tak bych ho poznala, ale na fotkách jsem ho nenašla."
