Petr Bísek: Češi v zahraničí volí s nadhledem a zkušeností z ciziny
Blíží se volby do Poslanecké sněmovny, účastnit se jich opět budou i Češi v zahraničí. Vybírat letos budou mezi kandidáty Středočeského kraje.
Počty těch, kteří volí, se zvyšují, nicméně větší účasti stále brání nemožnost korespondenční volby. Jsou ale vůbec pro krajany volby důležitým tématem? Na to jsem se zeptala dlouholetého vydavatele Amerických listů Petra Bíska.
„Je to veliké téma, mluví se o tom, jedná se o tom, ale většina krajanů, i kvůli vzdálenosti od volebních místností, volit nebude.“
Vy jste do Spojených států odešel v šedesátých letech. Nakolik jste tehdy sledovali politickou situaci v Česku a dalo se to vůbec nějak sledovat?
„Sledovali jsme ji samozřejmě, co nejvíce jsme mohli. Bez internetu to ale bylo komplikované. Informace k nám docházely později, většinou poštou, občas něco po telefonu. Když měl ale člověk naplněný život, tak se politice zase tolik nevěnoval“.
Když potom proběhla sametová revoluce, podnítilo to větší zájem krajanů o dění v Československu a pak České republice?
„Zájem tehdy úplně vylétl, euforie, která vládla tady, se přenesla i do zámoří. Lidé mohli daleko více cestovat a informovat se o tom, co se děje“.
Kdy jste poprvé ve Spojených státech jako český krajan volil?
„Přesný rok nevím, ale na fotografii, kterou mám, jak jsem volil na generálním konzulátu v New Yorku, tam bude jistě datum. Tam nás tehdy bylo hodně. New York je veliký, cesta na konzulát hodinu, hodinu a půl, to každý zvládne, když má ale někdo cestovat čtyři sta pět se kilometrů nebo mil, tak to je pak těžké“.
Vy už jste narazil na ten největší problém krajanů a jejich účasti ve volbách - na nemožnost korespondenční volby. Nakolik by vůbec byla pro krajany zajímavá?
„Určitě by byla zajímavá. Nepochybuji o tom. Jsem dlouhodobě ve styku se senátorem Tomášem Grulichem, předsedou Senátní komise pro krajany žijící v zahraničí, který se o to snaží. Doposud to ale nemělo nějaké velké výsledky. Nejde ale v tomto případě jen o krajany, ale i o ty občany České republiky, kteří žijí v zahraničí a patří k mladší generaci, jsou tam třeba za prací nebo na studiích a chtěli by volit. Pro ně by nebyla problémem ani elektronická volba, která by pro starší generaci byla trochu namáhavější. Jistě by tedy korespondenční volba prospěla. Mám dojem, že se to konečně trošičku rozjíždí. Já osobně jsem potkal dost mladých diplomatů, studentek a studentů, kteří se po několika letech vraceli ze zahraničí, a jedna jejich stížnost byla, že nemohli volit. Když by se spojila korespondenční volba s pomocí českým občanům, kteří se chtějí do země vrátit, tak by snahy o korespondenční volbu snad konečně už dojít do cíle.
Mám k tomu ještě jednu osobní zkušenost. V devadesátých letech, když skončil apartheid v Jihoafrické republice, tak v New York Times byla uveřejněna fotografie černošky z JAR, která první rok po konci apartheidu volila korespondenčně z New Yorku. Tu fotografii jsem si od nich vypůjčil do Amerických listů. Je to už přes 20 let a ještě se tady nic nezměnilo. To, že tady nemůžeme volit korespondenčně, je jen z nedostatku politické vůle a je to ostuda.
Občas chodím na schůze senátní komise pro krajany a nemůžu zapomenout, jak jeden vlivný senátor řekl, že kdo trvale nežije v České republice, tak by neměl mít právo volit“.
Proč by tedy Češi v zahraničí volit měli?
„Když jsme žili v zahraničí, nebyli jsme samozřejmě bombardováni informacemi všeho druhu jako člověk, který tady žije. Nebyli jsme ale určitě o informace ochuzeni a měli jsme ale jakýsi nadhled. Nikdy se mi nestalo, v letech, kdy jsem jezdil do republiky třikrát do roka, že bych neměl solidní informace, podle kterých jsem se mohl rozhodnout, jak volit, tak takové manko jsem neměl. A stejně na tom byli i naši přátelé“.
Můžeme tedy říct, že hlavním přínosem toho, že Češi v zahraničí volí, je to, že vidí Českou republiku z nadhledu a mohou srovnat dění tady se situací v cizině?
„Řekl bych, že ano a doufám, že mám pravdu. Já nerad moralizuji a rozděluji lidi do škatulek, ale taková je moje zkušenost se sebou samým i s mými čtenáři“.
