Pohnuté 20. století Čechů na Ukrajině
České písně zní na Ukrajině dodnes. Zpívají je především krajané, jejichž předci přišli na Ukrajinu většinou v devatenáctém a na začátku 20. století.
Profesorka Ludmila Muchina, předsedkyně České národní rady na Ukrajině, zastupuje už třetí generací rodiny českých osadníků.
„Babička přišla z Českomoravské vysočiny, dědeček pocházel z Domažlic. U nás se mluvilo česky, protože maminka tak byla z domova zvyklá. Ona samozřejmě mluvila výborně rusky a ukrajinsky, ale i když se už na Ukrajině narodila, měla v těch jazycích český akcent.“
Podle zvláštního zmocněnce pro krajany Jaroslava Kantůrka se Česká republika snaží na krajany na Ukrajině nezapomínat.
„Každoročně podporujeme nejméně 15 spolků. Ta částka se pohybuje kolem milionu korun a jde pouze na kulturní aktivity a folklórní projekty. Kromě toho v rámci našeho podpůrného programu vysíláme dvě učitelky českého jazyka, které působí přímo u krajanských komunit. A na Ukrajině je i lektorát českého jazyka, který momentálně sídlí v Užhorodu.“
Výraznou postavou lvovského krajanského spolku Česká beseda je paní Halyna Čabanová. Ta sice pochází z rodiny českých osídlenců, pořádně česky se podle svých slov naučila až v dospělosti.
„Moc jsem chtěla mluvit česky. Uměla jsem jen několik vět a pár písniček jako …v té naší aleji, švestky se válejí…Koupila jsem si knihu češtiny, poslouchala jsem rádio, četla knihy, ale stále to nešlo. Hodně jsem rozuměla, ale nebylo to ono,“ popisuje Halyna Čabanová. Nakonec se naučila jazyk svých předků tak dobře, že mohla v roce 1980 dělat průvodkyni československých turistů během letních olympijských her v Moskvě.
Nelehký osud za Stalina
Češi strávili na Ukrajině celé pohnuté dvacáté století. Čelili německé perzekuci, hladomoru, ale především stalinským represím. Své o tom ví i předsedkyně České národní rady na Ukrajině profesorka Ludmila Muchina, která přišla během čistek o svého dědečka.
„Vůbec jsme nevěděli, kam se dědeček poděl. Odešel v roce 1941 a od té doby jsme o něm neslyšeli. Psali jsme na různé úřady, ale bez odpovědi. Později manžel zjistil, že zemřel v roce 1942 v lágru. Podobně jako další Čechy z Kyjeva ho sebrala NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí). Bylo mu 47 let a zemřel hlady.“
Velkou ranou pro české krajany byla i sovětská okupace Československa v srpnu 1968. Té předcházela poměrně masivní propaganda a mediální masáž. Halyna Čabanová tak vzpomíná na bizarní fámy, které se Sovětským svazem šířily těsně před samotnou invazí.
„Lidé začali mluvit o tom, že Češi vždy chtěli Sovětskému svazu něčím ublížit. Prodávala se tu tenkrát obuv z Čech a mezi lidmi se začalo říkat, že Češi prý dávají dovnitř pod podrážku prášek a že tak chtějí zničit zdraví sovětských občanů. Mojí matku to velmi znervózňovalo, v práci kolegyním říkala, že je to hloupost, nesmysl, ale nevěřili jí s tím, že je Češka.“
Věrnost kořenům
Velkou snahou všech krajanských spolků je předávat tradice i mladším generacím. Podle předsedkyně České národní rady na Ukrajině Ludmily Muchiny zájem nejmladší generace o krajanský život přetrvává.
„Za poslední rok nám přibylo osm nových lidí. Problémem je, že jsme rozprášení, a ty vesnice jsou malé. Dnes se vesnice, kde se ještě mluví česky, dají spočíst na prstech jedné ruky. Jde o Bohemku, Mikolajevku. Na Čechohradě je také ještě slyšet češtinu. To byla největší vesnice. Když přijedu do Ludska, tam už tam mluví ukrajinsky. Ale já se snažím je přesvědčit, že musíme mluvit česky, jinak tu řeč ztratíme.“
K masovému exodu krajanů ze země nedošlo ani po vypuknutí konfliktu na východě Ukrajiny a ruské anexi Krymu. Český živel tak z Ukrajiny nemizí, byť se jeho podoba vlivem řady okolností proměňuje a vyvíjí. A co by popřál krajanům na Ukrajině jejich zmocněnec Jaroslav Kantůrek?
„Určitě velkou stabilitu, a aby se zlepšovala jejich ekonomická situace. Je působivé, jak jsou krajanské spolky po několik generací navzdory složitému období především v době komunismu a socialismu aktivní".
Tisíce českých občanů se usídlili zejména v oblasti Volyně, svůj nový domov našly ale i na západní a jižní části země. Dnes žije podle oficiálních údajů na Ukrajině zhruba 6000 Čechů. Jejich spolkový a kulturní život se snaží propagovat takzvané krajanské spolky.
