Poslední zahraniční cesta Václava Havla ve funkci hlavy státu vedla na Slovensko
Prezident Václav Havel si ve středu v Bratislavě se svým hostitelem Rudolfem Schusterem nejen zavzpomínal na "společné začátky" na politické scéně v dobách "sametové revoluce", ale také dal najevo, že už se cítí rolí hlavy státu unavený. "Rozhodně ne, rozhodně o tom neuvažuji," rezolutně odmítl Havel na společné tiskové konferenci otázku, zda by se ucházel o znovuzvolení, kdyby mu to případné zavedení přímé volby českého prezidenta umožnilo. "Byl jsem dost dlouho prezidentem, nejsem člověk nejzdravější. Cítím se být trochu unavený, cítím potřebu něco vstřebat, načerpat, psát. Rozhodně bych žádnou kandidaturu nepřijal," ujistil. Patrně i proto ve slovenské metropoli přirovnal poslední zahraniční cestu ve funkci šéfa státu k oblouku, který se uzavírá: dosud si živě pamatuje návštěvy slovenských měst v dobách pádu komunismu, na první zahraniční cestu zavítal na Slovensko po prvním zvolení českým prezidentem a nyní se zde loučí, čtyři dny před vypršením mandátu.
Václav Havel dále připustil, že se cítí "trošku nervózní" z dosud marného hledání svého nástupce na Pražském hradu, nicméně věří, že Česká republika dříve či později prezidenta mít bude. "Nebude-li ho mít nějaký čas, nebude to znamenat žádnou osudovou katastrofu, i když to bude nepraktické a mrzuté." V okamžiku, kdy se na Pražském hradu stáhne prezidentská standarta, by si Havel přál "nejdříve srovnat myšlenky, získat odstup, pár věcí si promyslet, přečíst, popřemýšlet, co bych v budoucnu mohl eventuálně psát". Další program ještě nemá promyšlen, ale již obdržel hodně pozvánek, ve středu i vřelé pozvání na Slovensko. "Dříve či později ho využiji," slíbil.
S hostitelem hovořil český prezident i o společné perspektivě obou republik v Severoatlantické alianci a v Evropské unii. Se slovenským prezidentem se shodl také v názoru na další užitečnost Visegrádu, protože regionální spolupráce neztrácí smysl, jakkoli se ten v různých fázích evropské integrace mění.
Prezident Schuster, který ve středu vyznamenal svého hosta nejvyšším státním řádem, zdůraznil, že vyznamenání "je v dobrých rukou". Václav Havel "je a zůstane příkladem v dějinách": vždy byl věrný tomu, co hlásal již v dobách revoluce, která se jeho velkou zásluhou stala "sametovou", nezpronevěřil se přesvědčení a neměnil názory podle vývoje situace. I proto se stal autoritou, jakkoli mnohé "děti revoluce" jsou již pryč. Ocenil také pomoc Václava Havla a jeho choti Dagmar v dobách, kdy před dvěma lety sám zápasil se smrtí. Havel opět ujistil, že si slovenského řádu váží možná více než jiných; udělení nebylo formalitou, ale je za ním upřímné přesvědčení, že se v rámci svých sil a možností snažil něco udělat ve prospěch soužití našich národů v dobách federace i samostatných států.
Český prezident se vrátil i ke svému novoročnímu projevu, v němž se zmínil o rozdělení společného státu. Jak uvedl, nechtěl zachránit federaci za každou cenu, ale snažil se, aby federace byla spravedlivá, autentická a odpovídala vůli obou národů a aby se model soužití odvíjel od referenda. Ani nyní neříkal, že rozdělení bylo dobré, ale zdá se mu, že pachuť ze způsobu rozdělení začínají střídat výhody; oba národy nabyly sebevědomí, přestaly se nepřetržitě zabývat vzájemným vztahem a státnost slouží k rozvíjení spolupráce na společných cílech. "Traumata z rozdělení, která byla možná více na české než slovenské straně, dávno pominula. Vztahy mi připadají velmi dobré a přirozené," řekl.