Pozoruhodný příběh Roberta Maxwella

V roce 2013 by se dožil 90 let britský mediální magnát Robert Maxwell. Schopný organizátor a obchodník Maxwell pocházel z Podkarpatské Rusi, bojoval v československé i britské armádě a po válce se mu podařilo vybudovat obrovské mediální impérium. Udržoval kontakty s komunistickými prezidenty včetně Gustáva Husáka. Po jeho smrti v roce 1991 jeho impérium zkolabovalo a zůstaly po něm stamilionové dluhy.

Robert Maxwell se narodil jako Ján Ludvík Hyman Benjamin Hoch v roce 1923 v ortodoxní židovské rodině ve Slatinských Dolech. Toto městečko (dnes Solotvino) leží v jihovýchodním cípu Podkarpatské Ukrajiny, která byla do roku 1938 součástí Československa. V rodině, kde bylo 6 dětí, se mluvilo jidiš, ale komunikačními jazyky byly díky smíšenému obyvatelstvu také maďarština a rumunština. Ludvík se naučil česky, protože chodil do československé školy, v židovské škole byl nucen mluvit hebrejsky.

Byl bystrým dítětem. Protože rodiče byli chudí, chtěli syna zajistit jako rabína a ve třinácti letech jej poslali do rabínské školy v Bratislavě. Tam zažil Mnichov a 15. březen 1939, kdy se osamostatnilo Slovensko a Podkarpatskou Ukrajinu obsadilo Maďarsko. Šestnáctiletý Ludvík odešel ze školy, živil se jako podomní obchodník. Přes Bratislavu tehdy proudily tisíce uprchlíků, mj. československých vojáků, do Maďarska. Do jejich převádění přes hranici se zapojil i Ludvík Hoch. Nakonec se rozhodl, že odejde i on sám. Před tím se naposled vydal do rodných Slatinských Dolů, aby se rozloučil s rodinou. Většina jejích členů skončila později v koncentračních táborech. Rodiče prý byli zklamáni, když přijel v moderním účesu bez typických pejzů.

Koncem roku 1939 Ludvík utekl do Budapešti, kde se angažoval v organizování odchodu československých vojáků do Francie. Při přechodu do Jugoslávie byl zatčen, ale podařilo se mu uprchnout. Přes Blízký východ se dostal do Francie. Když v Agde žádal o vstup do vznikající československé jednotky, tvrdil, že mu je 18 let, přestože mu bylo teprve šestnáct. V roce 1940 se zúčastnil bojů s okupační německou armádou a po kapitulaci Francie byl evakuován do Británie. Tam skončil v táboře formující se československé armády v Cholomondley. V červenci 1940 se přidal ke vzpouře asi pěti stovek vojáků, kteří protestovali proti antisemitským a šikanózním poměrům v armádě. Mezi vzbouřenci byli hlavně komunisté, interbrigadisté, židé a příslušníci národnostních menšin. Protestující vojáci byli internováni ve zvláštním táboře. Většina z nich se později do československé jednotky vrátila, někteří vstoupili do britské armády. To byl i případ Ludvíka Hocha.

V armádě se neztratil: zúčastnil se invaze do Normandie a zasáhl do bojů také v Německu. Koncem války byl povýšen na kapitána. O jeho bojovém nasazení svědčí to, že v roce 1945 jej maršál Montgomery vyznamenal britským Válečným křížem. Kvůli případnému zajetí si na doporučení tajných služeb několikrát změnil jméno – vystupoval jako Ivan du Maurier, Leslie Jones a Robert Maxwell. Toto jméno si ponechal.

Vznik Pergamon Press

V roce 1945 se Robert Maxwell oženil s Elisabeth Meynardovou, s níž měl celkem 9 dětí, a získal britské občanství. Pracoval ve spojenecké kontrolní komisi pro Německo v Berlíně, mimo jiné jako cenzor německých novin. Zřejmě tehdy si uvědomil, že noviny jsou dobrý business a začal v této oblasti podnikat. S finanční pomocí rodiny své ženy založil společnost, která dovážela do Británie německé noviny, a kromě toho se stal distributorem knih německého vydavatelství Springer Verlag na britském a americkém trhu. V roce 1948 založil společnost Pergamon Press. Toto vydavatelství, specializující se na odborné a encyklopedické knihy, se stalo základem jeho mediálního impéria.

V 80. letech koupil několik velkých společností, které završily budování impéria: British Printing Corporation, z níž vznikla Maxwell Communications Corporation, Mirror Group – vydavatel největších bulvárních novin v Británii Daily Mirror a americké vydavatelství Macmillan. Kromě toho vlastnil polovinu akcií televize MTV Europe a dalších mediálních firem. V roce 1988 začal vydávat noviny The European. Přestože šlo o mezinárodní deník, velká část nákladu směřovala na britský trh. Euroskeptiční Britové jej příliš nekupovali a noviny skončily ve ztrátě. Maxwell byl nucen některé své společnosti prodat, aby umořil dluhy, a tady někde je počátek jeho pozdějších problémů. Jednou z Maxwellových přezdívek, kterou britský tisk používal, bylo „Bouncing Czech“, což v přeneseném významu znamená nekrytý šek.

5. listopadu 1991 byla poblíž Kanárských ostrovů nalezena Maxwellova opuštěná jachta Lady Ghislaine a o něco později bylo z moře vyloveno jeho mrtvé tělo. Jako pravděpodobná příčina smrti byl uveden infarkt. O Maxwellovi se pochvalně vyjádřili tehdejší premiér John Major, předseda labouristů Neil Kinnock i izraelský premiér Jicchak Šamir. Vzhledem k jeho původu a vazbám na Izrael byl Robert Maxwell pohřben se státními poctami v Jeruzalémě na Hoře olivetské. Po jeho smrti začaly banky vymáhat své půjčky a jeho impérium se začalo rychle hroutit. Zjistilo se, že Maxwell ve snaze sanovat dluhy nelegálně přeléval finance mezi svými firmami a několik set milionů liber odčerpal z penzijního fondu skupiny Mirror. Zaměstnancům hrozilo, že zcela přijdou o penze. Do případu se vložila britská vláda a několik investičních bank a část chybějících peněz doplnily. I tak ale přišli zaměstnanci zhruba o polovinu svých důchodů. V roce 1992 Maxwellovy společnosti, vedené jeho syny Ianem a Kevinem, vyhlásily bankrot. Impérium se rozpadlo.

Hodnocení, která následovala po jeho smrti, nejsou jednoznačná. Maxwell proslul svým okázalým životním stylem. Sídlil v honosné vile v Oxfordu, vlastnil jachtu, do svého ústředí v Londýně létal soukromou helikoptérou. Většinu svých dětí zaměstnal ve svých firmách. Na druhé straně se projevoval filantropické sklony a řadě lidí pomohl. Koupil krachující fotbalový klub Oxford United a dostal jej do nejvyšší ligy. Politicky tíhnul k levici. V období 1964-1970 byl po dvě volební období poslancem britské dolní sněmovny za Labouristickou stranu.

Maxwellovi kontroverzní přátelé

Přátelil se s izraelskými politiky, finančně podpořil exodus ruských židů do Izraele koncem 80. let, o němž jednal s Gorbačovem. Objevily se zprávy o tom, že v roce 1948 měl podíl rovněž na vývozu československých vojenských letadel, které byly pro vznikající židovský stát zásadně důležité. Krátce před Maxwellovou smrtí jeden z bývalých příslušníků Mossadu prohlásil, že Maxwell byl spolupracovníkem izraelské tajné služby a že to je on, kdo Izraeli poskytl zprávy o tom, že zdrojem informací o izraelském jaderném programu, které se objevily v britském tisku, je bývalý izraelský vědec Mordechaj Vanunu. Mossad později unesl Vanunua do Izraele, kde byl odsouzen k 18 letům vězení. Po Maxwellově smrti se také objevily spekulace o tom, že jej nechala zavraždit izraelská tajná služba, protože Maxwell ji vydíral.

Kontroverzní byly také přátelské vztahy Roberta Maxwella s nejvyššími představiteli komunistických režimů včetně Brežněva a Gorbačova. Maxwell navštívil několikrát také svou rodnou zem - Československo, naposled v srpnu 1989. Při této návštěvě jej přijal prezident Gustáv Husák. Pro Maxwella byly speciálně nasvíceny Hradčany. Československému prezidentovi tlumočil řadu návrhů, které našly svou odezvu. ÚV KSČ tehdy doporučilo ministru kultury, aby posoudilo možnost uspořádat v Praze společně s Maxwellovými společnostmi kulturní fórum v souvislosti s 200. výročím úmrtí W. A. Mozarta. Ministr zdravotnictví měl rozpracovat možnost spolupráce s izraelskou farmaceutickou firmou TEVA s cílem proniknout na americký trh. Další ministři se měli zabývat spoluprací československého polygrafického průmyslu s Maxwellem, prodejem letadel L-410 a L-610 v Británii atd. V neposlední řadě dostal úkol i předseda ČSTV Antonín Himl, který měl posoudit možnost zorganizování přátelských fotbalových zápasů mezi Maxwellovým klubem Derby County a Spartou Praha. V důsledku listopadových událostí v roce 1989 a brzké Maxwellovy smrti se už nic z toho neuskutečnilo.