Ministr dopravy Vít Bárta měl ve středu nejemotivnější vystoupení své politické kariéry. V půl deváté večer v parčíku před svým bytem na pražském Klárově roztřeseným hlasem četl před televizními kamerami své prohlášení.
Vít Bárta, foto: ČTK
Ministr dopravy Vít Bárta měl ve středu nejemotivnější vystoupení své politické kariéry. V půl deváté večer v parčíku před svým bytem na pražském Klárově roztřeseným hlasem četl před televizními kamerami své prohlášení. Plné slov o jeho ochotě pomoci bližním, ale hlavně o nečekané zradě ze strany blízkého přítele, píše Mladá fronta Dnes. Bárta tímto projevem reagoval na závažné obvinění poslance VV Jaroslava Škárky. Ten tvrdí, že mu Bárta platil za loajalitu. Minulý týden mu prý Bárta předal v obálce 170 tisíc korun. Obálku s penězi Škárka ve středu předal policii. Na bankovkách by podle něho měly být Bártovy otisky. Bárta přiznal, že peníze Škárkovi dal. Ale odmítl, že by to byl úplatek. Škárka ho totiž prý před svědky požádal o půjčku. A nejen on – Bárta řekl, že finančně vypomohl i dalším poslancům. „Kategoricky odmítám, že bych si od Jaroslava Škárky kupoval loajalitu, jakoukoliv prosbu. Nemohu konstatovat nic jiného, než že z jeho strany muselo jít o cílenou a promyšlenou konstrukci, která by mne osobně i stranu diskreditovala,“ uvedl včera Bárta.
Míček je na tahu Věcí veřejných, prohlásil doslova Petr Gazdík, šéf poslaneckého klubu TOP 09. Jenže tohle opravdu není pravda. Na Věcech veřejných už tolik nezáleží. Jako strana na jedno použití už má po sezoně, píše se ve sloupku Lidových novin. Záleží na ODS a TOP 09, co svým koaličním partnerům, či spíš tomu, co z nich zbývá, dovolí. Je tu 24 poslaneckých mandátů platných ještě tři roky a trojkoalice, které se jeden z pilířů rozpadá. Na to, co nám bude vyprávět pan Bárta nebo Škárka, můžeme zapomenout, nebo se tím bavit, případně též pohoršovat. O řešení téhle kauzy nutně rozhodnou především pravicové koaliční strany. Mohou se samozřejmě tvářit, že je vše v pořádku, protože důkazy, které pan Škárka poslal policii, asi nikoho ani před soud nedostanou. VV mohou dál předstírat, že jsou politickou stranou, ale víra, že by to mohlo vydržet až do voleb, je vskutku dětinská. Vysvětlit, případně omluvit cokoli a být přesvědčen o tom, že je vysvětleno, patří k politikově základní výbavě. Nicméně pokud se za řečmi o reformách a nezbytných vládních opatřeních bude schovávat nechuť se jakkoli s problémem VV vypořádat, nečeká nás ani ústup korupce, ani skutečné reformy. Jen mistrovství světa v údržbářských pracích.
Radek John, foto: ČTK
Straně Věci veřejné se s despektem říká, že je to vlastně další firma Víta Bárty. Těžko si ale představit tak obskurní firmu, která by na jiném než politickém trhu přežila byť jediný měsíc, píše v 99 slovech Hospodářských novin komentátor. Něco halasně slíbí zákazníkům – a zvysoka na ně kašle. Žije jen láskou či nenávistí k šéfovi. Straší zaměstnance a drží je v práci pohrůžkami, úplatky i podezřelými úpisy věrnosti. Kazí pověst ostatním v branži. Šmíruje konkurenci, působí podvodně, její akcie jsou dávno bezcenné. Přirovnání Věcí veřejných k firmě je pro všechny slušné firmy sprostá urážka.
Právě teď přišla chvíle, po které úpěnlivě volal tehdy čerstvý ministr vnitra Radek John. Poté, co začne policie vyšetřovat včerejší trestní oznámení Jaroslava Škárky a nějaký policista pocítí politický tlak, aby se to zametlo pod koberec, má se obrátit přímo na Johna! Nezávislost vyšetřování a politickou ochranu takovým lidem slíbil – a musí slib dodržet. I kdyby nakonec dopadl jako jeden jeho bývalý náměstek, který práci psychicky nezvládl, domnívá se komentátor deníku Právo. Ano, trestní oznámení se týká podezření z korupce, sledování výkonného místopředsedy jisté strany, pomluvy, sledování politiků v Praze 1 a podivných praktik této strany při zajišťování loajality poslanců. Ano, všechny tyto pochmurné skutečnosti se týkají strany Věci veřejné, jejímž je ministr vnitra předsedou. Ale jestliže není dinosaurus, jak před volbami ujišťoval s boucháním do stolu, bude neohroženě řezat do živého a otevírat dveře k odhalení pravdy. Anebo na svou vládní funkci rezignuje a Věci veřejné předají vnitro jiné koaliční straně. To by bylo možná nejčistší. Protože po včerejšku jde véčkům i celé koalici opravdu o všechno.
Foto: www.kralovstvi-zeleznic.cz
Česko jako velmoc modelářů staví největší model železnice, informuje Mladá fronta Dnes. Bude to největší model železnice na světě. Zabere plochu jako čtyři tenisové kurty a bude zmenšenou kopií celého Česka. V Praze na Smíchově bude k vidění do tří let. Návštěvníci mohou vidět již dva hotové kraje, další tři regiony modeláři dokončí letos. „Vytvoření jednoho kraje přijde asi na 6 milionů, a když sečteme práci, kterou na něm modeláři vykonají, tak jim to zabere až 18 tisíc hodin,“ popisuje Josef Miřácký ze společnosti Království železnic, jež model staví. Kolejničky se proplétají městy a krajinou s místními dominantami. Je zde třeba hrad Loket nebo mostecký automobilový okruh. Pražský model železnice dokazuje, že Česko je velmocí modelářů. Sedm a půl tisíce lidí chodí se svými modely soutěžit, další tisíce si je lepí doma jen tak.
České aerolinie od dubna snížily počet členů představenstva i dozorčí rad na tři, píší Hospodářské noviny. Uvedla to mluvčí skupiny ČSA Hana Hejsková. Předsedou dozorčí rady zůstává Michal Mejstřík, novými členy jsou Petr Matoušek a Josef Mauer. Na své posty v dozorčí radě rezignovali Radek Šmerda, Miroslav Bernášek, Tomáš Brabec a Radomil Kratochvíl. Tříčlenné představenstvo společnosti tvoří Philippe Moreels, Marek Týbl a Jiří Marek. „Uvedené změny jsou dalšími z formálních kroků, které České aerolinie uskutečňují v souvislosti s vytvořením holdingové struktury,“řekla Hejsková.
Třicet osm procent rodin neušetří měsíčně ani korunu, uvedl deník Právo. „Neutrácím za zbytečnosti, obracím v ruce každou korunu, ale přesto se mi nedaří z příjmu, který má naše rodina, nic ušetřit,“říká 35letá prodavačka. Stejný problém má podle průzkumu Home Credit 38 procent českých domácností. Když se přesto podaří dát stranou nějakou částku, nejde, upozorňuje průzkum, o závratné sumy. Měsíčně dá stranou částku do 2500 Kč kolem 14 procent domácností, částku do 5000 Kč devět procent, do 7500 korun 12 procent, větší sumu uspoří 7 procent českých domácností. Zjištěným faktům odpovídají i jiné průzkumy, například agentury STEM, ale také šetření českého statistického úřadu.
Vláda potvrdila, že dotáhne svou představu penzijní reformy do konce. Pro připomenutí, kousek ze sociálního pojištění plus dvě procenta ze mzdy bude možné dát do nově vytvořených penzijních fondů, píší Lidové noviny. Patrně jde o vrchol možného, víc po utrápené koalici těžko žádat. Jestli se záměr naplní, každý z nás bude postaven před otázku: Mám si část platu převést do fondu? Co pak v úvahách nevynechat: 1. Geniální strategie fondů je fikce. Peníze investují „jen“ lidé, někteří z nich v minulosti věřili třeba islandským bankám. 2. Očekávat vysoké výnosy může být naivní, současní klienti penzijních fondů jsou rádi za roční výnos přes dvě procenta. 3. Kupovat jen státní dluhopisy není rozložení rizika, ale kumulace. Zvlášť když veřejný dluh roste a škrtat se nikomu nechce. 4. Evropská dluhová krize nekončí. Již brzy se patrně povede debata, kolik odepíšou investoři do řeckých dluhopisů. 5. Nedávné tištění nekrytých peněz věstí budoucí růst inflace. Zafixovat výnosy se nemusí vyplatit. Čím vzdálenější je odchod do penze, tím menší význam mají úvahy o známých rizicích. V tomto světle bude mít stát práci, aby lidi do fondů dostal. Chudí na to nebudou mít, na lépe vydělávající nemusí stačit ani případná propagační kampaň.
