"Dopoledne prvního července připadal jsem si za volantem jako v neznámé zemi. Všichni svítili, dodržovali předepsanou rychlost, nikdo nepředjížděl plnou čáru," píše Pavel Verner v deníku Právo. Podle něj bylo jaksi bezpečněji, a to platil revoluční silniční zákon sotva pár hodin. V narážce na prohlášení premiéra Paroubka, že bodový systém považuje za drastický a že by měl být předložen návrh několikaměsíční amnestie na přestupky, klade si autor otázku: "Nevím, co je drastičtější, zda bodový systém či pohled na zakrvácené oběti dopravních nehod."
Foto: ČTK
"Dopoledne prvního července připadal jsem si za volantem jako v neznámé zemi. Všichni svítili, dodržovali předepsanou rychlost, nikdo nepředjížděl plnou čáru," píše Pavel Verner v deníku Právo. Podle něj bylo jaksi bezpečněji, a to platil revoluční silniční zákon sotva pár hodin. V narážce na prohlášení premiéra Paroubka, že bodový systém považuje za drastický a že by měl být předložen návrh několikaměsíční amnestie na přestupky, klade si autor otázku: "Nevím, co je drastičtější, zda bodový systém či pohled na zakrvácené oběti dopravních nehod." Případná amnestie by se podle něj neměla vztahovat na alkohol, mobilní telefonování, závodění v obci a zabijácké předjíždění. Rezervovaný postoj k zákonu je ale společný jak sociálním, tak občanským demokratům, zakopaným proti sobě v povolební válce. Autor jej proto považuje za užitečný v tom, že se vyjednavači stran jednou případně budou mít od čeho odrazit.
Kritičtější k premiérovi je Lidových novinách Ondřej Neff. "Čekali jsme, že nový silniční zákon se stane terčem kritiky. Ale nečekali jsme, že ho bude kritizovat hned druhý den předseda strany, která za něj nese největší díl zodpovědnosti," píše autor. Podle něj populismem bylo přijetí zákona s cílem prokázat "pevnou ruku" a stejným populismem je couvání od zákona, který je účinný sotva pár desítek hodin. A jaká vlastně amnestie? Tu může vyhlásit prezident republiky. Hodlá snad Jiří Paroubek doporučit policistům, aby se na zákon vykašlali? Horší příklad snad ani nemůže být - premiér, který vybízí policisty, aby nedbali zákona.
David Rath
Mladá fronta Dnes se vrací ke kauze ministra zdravotnictví Davida Ratha, kterého protikorupční policie podezírá, že se jako prezident České lékařské komory špatně staral o její hospodaření. Jak je možné, že ve svých schránkách pravidelně mají lékařský časopis naditý reklamou farmaceutických firem a komora z toho nic nemá, se podle deníku lékaři svého prezidenta Ratha začali ptát na sjezdu v listopadu 2003, ale marně. Rath sjezd zcela ovládl a své kritiky umlčel, tvrdí v novinách tehdejší člen představenstva komory Martin Vedral. Ministr zdravotnictví David Rath, kterého policie podezírá, že za jeho prezidentování přišla Česká lékařská komora téměř o 14 milionů korun, ale má už šestým dnem poslaneckou imunitu. Čerstvě zahájené policejní vyšetřování by se na tom mohlo zastavit, připomíná Mladá fronta Dnes. Ministr však tvrdí, že celá kauza vznikla na politickou objednávku a že je to "účelová akce policie ve službách ODS".
Někdejší premiér a šéf soc. dem. Miloš Zeman už nemá zájem vracet se do politiky. Nic na tom nemění ani fakt, že ministerský předseda a jeho nástupce v čele strany Jiří Paroubek v neděli prozradil, že by Zemana rád viděl v Senátu, informuje deník Právo. Expremiér trvá na tom, že jeho angažmá v předvolební kampani bylo poslední službou pro soc. dem. a nehodlá na tom nic měnit.
Prezident Václav Klaus
Politolog Jiří Pehe v Mladé frontě Dnes uvažuje, že případě schválení navrhované vlády Mirka Topolánka by pro ODS rizikem nebyla opozice, ale paradoxně to, že by na slabou vládu mohl mít velký vliv prezident Václav Klaus, který by si nejspíše nárokoval větší roli v zahraniční politice. Topolánek by už tak byl premiérem se slabým mandátem, ale Klausovy interference by z něj mohly udělat v očích veřejnosti politika ještě slabšího. Kdyby se vzepřel, může následovat konflikt v ODS. Kdyby se nevzepřel, může si proti sobě popudit koaliční partnery, píše Jiří Pehe v Mladé frontě Dnes. Všechna výše zmíněná rizika mohou nakonec ODS a ČSSD přesvědčit, že lepším řešením je velká koalice. I ta má své zřejmé nevýhody, ale přinejmenším dává vládě potřebnou sílu. Argumenty, že by se ODS a ČSSD navzájem programově blokovaly, jsou jistě na místě, jenže oč více reformní by byla menšinová vláda legislativně závislá na levici?
