Sehnat práci bude pro mnohé odcházející poslance problém, a tak není vyloučeno, že se někteří z nich na čas připojí k téměř osmi procentům nezaměstnaných spoluobčanů, píše v pondělí deník Právo.
Jan Kavan
Sehnat práci bude pro mnohé odcházející poslance problém, a tak není vyloučeno, že se někteří z nich na čas připojí k téměř osmi procentům nezaměstnaných spoluobčanů, píše v pondělí deník Právo. Například sociální demokrat, exministr zahraničí a bývalý předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan zatím žádnou práci nesehnal a podle svých slov možná půjde "na pracák". "Jsem jediný člen výboru bývalých předsedů Valného shromáždění OSN, který po skončení funkce nezískal významnou funkci, natož aby byl nezaměstnaný," uvedl pro Právo dnes 59letý exministr.
Rád by pracoval na svém bývalém působišti v Černínském paláci, ale chybí mu bezpečnostní prověrka. Přišel o ni kvůli skartaci dokumentů, která údajně neproběhla v souladu s interním řádem ministerstva, Kavan se o ni ale soudí. Má sice nabídku přednášet na jedné univerzitě v New Yorku, jde o ale jen o částečný úvazek.
Únor 1948
Paralela s únorem nebyla zcela nepatřičná, domnívá se spisovatel Ivan Klíma ve svém článku pro Lidové noviny. Když už po ní Jiří Paroubek po volbách sáhl, chce Klíma připomenout, jakou roli sehráli sociální demokraté v zlověstném únorovém převratu. V roce čtyřicátém osmém směly u nás působit jen čtyři politické strany. Tři demokratické, čtvrtí komunisté. Pak samozřejmě platilo i dělení na strany pravicové a levicové.
Když komunisté vyprovokovali vážnou politickou krizi, obvinili pravicové demokratické politiky, že chtějí ovládnout armádu a naopak sami začali s čistkou v policejních silách. Na počínání komunistů reagovali ministři dvou pravicových demokratických stran tím, že podali demisi. Sociální demokraté si museli vybrat, zda dají přednost své demokratické tradici, anebo své levicovosti. Nakonec dali přednost své levicovosti a tak napomohli zdánlivé legitimitě komunistického převratu, píše Ivan Klíma v Lidových novinách. Podle něj se i dnešní předseda sociálních demokratů rozhodl, že má-li si vybrat dělení na demokratické a nedemokratické, anebo na levicové a pravicové, dá přednost dělení druhému a bude-li to možné, povládne za podpory komunistů. Paralela s "vítězným únorem" tedy nebyla tak zcela nepatřičná, domnívá se Ivan Klíma.
Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International
Po prvním týdnu od voleb zatím nad Malou Stranou bílý dým nestoupá. Byl to týden samých NE: je-li v něčem jasněji, pak jen v tom, jak český pat řešit nepůjde, píše v Hospodářských novinách Tomáš Němeček. Vyjednávání podle něj může letos trvat déle, než jsme zvyklí. Mezi ekonomy už se dokonce objevují vtipy, že k udržení růstu kolem 7 % si země nic lepšího než zablokovaný parlament ani nemohla přát. Jenže tak lze žertovat nanejvýše přes léto; na podzim musí být jasno minimálně o rozpočtu. Do té doby by mělo zaznít první ANO. Buď Topolánek (či jiný premiér) pro svou první vládu a první rozpočet získá podporu sněmovny. Nebo bude přece jen velká koalice. Nebo strany zvolí některou z ústavních cest k novým volbám. Jinak může hrozit, že pat přeroste v krizi.
Za tři týdny už na našich silnicích nastane zavedením bodového systému nevídaná přísnost, připomíná Mladá fronta Dnes. Namátkový průzkum však ukazuje, že si mnozí řidiči chtějí užít mírnější pravidla do poslední chvíle. Najdou se i takoví, co jim nepřijde divné jezdit kolem školy sedmdesátkou, ač by měli jet o dvacet nebo třicet kilometrů méně. Člověk ale nemusí jet přímo jako blázen, aby někoho zabil, píše autor a pokračuje názorem, že existuje typ grázlů, který je ovlivnitelný jen hrozbou represe.
Sociálnědemokratický poslanec Zděnek Jičínský v deníku Právo uvažuje o volání po změně volebního systému. Podle předsedy ČSSD Jiřího Paroubka sice lze diskutovat o reformě volebního systému včetně nějaké varianty systému většinového, připouští poslanec. Dodává ale, že toto vyjádření zaznělo jen na okraj diskuse a proto by mu nepřikládal velký význam. V žádném programovém dokumentu totiž ČSSD změnu volebního sytému z poměrného na většinový nemá, píše Zdeněk Jičínský v Právu a vyjadřuje své přesvědčení, že z hlediska hodnot soc. dem. programu i její praktické politiky k tomu není žádný důvod.
