Přehled týdeníků
Výběr z českých týdeníků - Respekt a Týden připravila Kateřina Brezovská.
Týdeník Respekt píše, že premiér Miloš Zeman měl 7. října odcestovat do USA, jeho návštěva se však zřejmě v tomto termínu neuskuteční. Americká strana má totiž námitky proti jednomu z organizátorů této cesty, Čechoameričanovi Milanu Jedličkovi. Jedlička má totiž záznam v americkém trestním rejstříku a je podezřelý z účasti na vraždě agenta amerického protidrogového úřadu. Americký velvyslanec v České republice John Shattuck podle týdeníku koncem srpna Zemanovi a ministru zahraničí Janu Kavanovi sdělil, že Jedličkova účast na přípravách cesty je pro vládu USA nepřijatelná. Podle Respektu je Jedlička blízkým přítelem šéfa poradců premiéra Zemana Miroslava Šloufa. Oba prý byli letos v lednu členem vládní delegace do Iráku. Seznam členů delegace dosud ministerstvo zahraničí nezveřejnilo. Právě o Jedličkově účasti na cestě do Iráku měla podle Respektu hovořit nedávno v New Yorku americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová s prezidentem Václavem Havlem. "Nemohu mluvit konkrétně, ale pan prezident jednal jak s paní Albrightovou, tak s šéfem FBI Louisem Freehem o řadě věcí souvisejících se spoluprací obou zemí v potírání korupce a organizovaného zločinu. Na jednání padla určitá konkrétní jména, ale ta jmenovat nebudu a nemohu ani komentovat, zda se americké výhrady týkaly připravované cesty pana premiéra," řekl Respektu prezidentův mluvčí Ladislav Špaček. "Já myslím, že není úkolem ministerstva zahraničí, aby zkoumalo minulost, přítomnost nebo budoucnost občanů. Tím spíše občanů, kteří pravděpodobně nejsou občany České republiky," řekl dnes na toto téma České televize mluvčí ministerstva zahraničí Aleš Pospíšil s tím, že ministerstvo nepřipravuje žádné podkladové materiály pro premiéra. Z toho lze podle něj usoudit, že Zeman v říjnu do USA vůbec nepojede. Respekt také píše, že Jedlička je podezřelý kromě účasti na vraždě i z pašování kokainu a za falšování dvanáctimilionové směnky byl šest let ve vězení. V roce 1994 prý dostala česká policie informaci o Jedličkově minulosti a o podezření, že spáchal vraždu. Na žádost FBI jej sledovala a zjistila, že Čechoameričana navštěvuje v jeho místním bytě v Mariánských Lázních mimo jiné právě Šlouf. Oba dva se podle Respektu v tu dobu vydávali za zástupce americké telekomunikační společnosti Viatel a Šlouf se snažil domluvit Jedličkovi setkání s představiteli Telecomu.
Týdeník Respekt také připomíná, že na začátku tohoto roku vznikla výzva "Brno na přelomu století", kterou dosud podepsaly na dvě stovky předních osobností brněnské kultury. V rámci výzvy vznikly pracovní skupiny, složené z několika desítek odborníků v příslušných oblastech, které zkoumaly, jak se daří prezentovat základní kulturní priority města Brna, např. odkaz Leoše Janáčka, funkcionalistické architektury nebo poezie. Za mimořádně závažnou označila tzv. mediální pracovní skupina této iniciativy, složená převážně ze scénáristů, režisérů a dalších rozhlasových a televizních dlouholetých praktiků i zaměstnanců, především situaci ve veřejnoprávních médiích. Při prezentaci nejpodstatnějších kulturních hodnot totiž existují fatální nedostatky právě v rámci celoplošného vysílání. Podle týdeníku obecně umožnila nepříznivý vývoj již samotná atmosféra české politiky 90. let. Respekt připomíná "nápad" vystavit kulturní hodnoty podmínkám tržního prostředí s tím, že skutečná hodnota se nakonec sama prosadí. Jenže jak se ukázalo, v prostředí, kde se o hodnotách nevede soustavná společenská diskuse, kde za ně není pociťována ani přímo vyžadována přímá odpovědnost, kde nejsou s nasazením vytvářeny podmínky pro jejich soustavné ošetřování, kde k diskusím o jejich osudu nejsou zvány nejmoudřejší osobnosti v národě, tam se pochopitelně "sama" žádná hodnota neprosadí. Kvaziliberální rétorika ve svých důsledcích znamená, že tradiční hodnoty zůstanou zasuty a pro vznik nových je vytvořen minimální prostor. A když se už něco nového objeví, snadno se to pod velmi silnou vrstvou okolní hlušiny přehlédne. Nebylo tedy divu, že v této atmosféře se i ve veřejnoprávních médiích dává přednost pohodlným řešením, průměru a všeobecné bezproblémové jednoduchosti. Stále tytéž tváře, stále tytéž sklony ke kopírování nejpokleslejší komerční zábavy, stále tytéž snobské priority. Jak např. dokázala brněnská veřejnoprávní média reflektovat a celostátně "zviditelnit" prostý fakt, že v Brně vznikl v minulém století celosvětově nejvíce diskutovaný a dotovaný vědecký obor současnosti -- genetika? Od Janáčka zase vede přímá linie ke slavné tradici zdejšího hudebního, divadelního a výtvarného experimentálního umění. Nedá se však říci, že by tuto jasnou prioritu dokázala veřejnoprávní média v celostátním kontextu patřičně vyzdvihnout a zdůraznit. Představitelé veřejnoprávních médií nepochopitelně tolerují pasivitu celé řady zdejších dramaturgů a redaktorů, a to nejenom při prezentaci, vyhledávání a spolutvorbě základních kulturních hodnot, ale i v oblasti prosté komunikace se zástupci jednotlivých oborů kulturní obce. Pokud by zde komunikace byla, nemohlo by totiž dojít k tolika "přehlédnutím" -- o výše uváděných prioritách se v rámci zdejší kulturní obce přece naprosto běžně diskutuje.
Jak píše časopis Týden, Los Angeles Times označily Prahu za ráj amerických filmařů. Zahraničních produkcí natáčejících v ČR je tolik, že vznikají nové ateliéry. Co to znamená pro český film? Barrandov jako výrobce filmů zmizel z kinematografické mapy. Pomineme-li složitou vlastnickou rošádu, kterou v devadesátých letech prošel, funguje dnes česká "továrna na sny" jako servisní organizace pro zahraniční producenty. Konkurence Barrandovu však na domácím poli povážlivě roste. Produkční služby "na klíč" dnes poskytuje řada malých společností. Jedna z nich - Milk and Honey Films - letos otevřela v Letňanech dvě vlastní studia o rozloze šest a půl tisíce mětrů čtverečních. Podle majitele Tomáše Krejčího jde o přátelské a konkurenční prostředí vůči Barrandovu. Po nutných úpravách a vybudování zázemí, které si areál vyžádal, se v prostorách bývalého Rudého Letova v lednu začala točit "Duna". Matthew Stillman, jehož společnost zajišťovala natáčení snímku "Z pekla" s Johnnym Deppem, odhadl, že letos v Čechách proinvestují zahraniční produkce 70 milionů dolarů. Defilé hvězd zvučných jmen je různorodé: čerstvou nositelkou Oscara Hillary Swankovou počínaje, bratry Tavianiovými konče. Důvodů proč do čech přijíždějí filmaři ze všech světových stran, je několik. Bylo by zavádějící vidět pouze hvězdná jména v "áčkových" produkcích, stejně jako se domnívat, že současná situace se zrodila přes noc. Kinematografická tradice dnešních kapacit sahá do třicátých let. Česká výkonná produkce má dobré jméno a osobní kontakty podepřené pozitivní zkušeností patří k největší devize. Ve hře je i velká kreativita českých řemeslníků - to, co bylo na Západě v určitém časovém a kvalitativním úseku těžko realizovatelné, lze s daleko menšími náklady v Česku takzvaně přes noc uskutečnit. Poptávka logicky zdvihá i výdaje - stále však můžeme nabídnout standardní produkční i postprodukční služby za zajímavé ceny. Podle odborníků jsou tuzemské síly velmi kvalitní, dokážou perektně pracovat s nejmodernějším zařízením, které je samozřejmě k dispozici. "Například Američané si přivezou vrchního osvětlovače a jeho zástupce a zbylých 20 osvětlovačů je od nás a jsou stejně výkonní jako všude na Západě, řekl Týdnu Zdeněk Fiala, muž, jenž je po léta odborníkem pro výběr lokací. Vliv bohatých produkcí na český film je ale problematický. Producent Pavel Melounek vítá, že vznikají nové pracovní možnosti, což však na druhou stranu rozmazluje některé štábové pracovníky, kteří těžko postřehnou, zdali pracují na zahraniční zakázce nebo naopak na českém filmu. "Mohou tak roztočit spirálu zvyšování nákladů. I když režisér českého filmu nežádá vysoký honorář, bez služeb schopných techniků se neobejde a od jejich požadavků se pak nutně odvíjí i jeho plat. Zmíněné firmy se sice podílejí na vzniku českých filmů, avšak pouze okrajovými výdaji jako jedni z řady koproducentů. Financování domácích projektů pociťují jako problém - jistá jsou jen rizika a obtížně návratné náklady. Přesto by domácí kinematografie potřebovala, aby se do výroby zapojili producenti se stabilním zázemím - jedinou institucí na tomto poli je Česká televize, která logicky "spolkne" lukrativní vysílací práva a výrazně oslabí pozici producentů při případném prodeji. Na druhou stranu nebýt Kavčích hor, česká kinematografie by byla odsouzena k živoření. K nalezení rovnováhy by měly přispět právě firmy, které na základě svých kontaktů a zkušeností budou ochotny podstoupit větší rizika.
A ještě jednou týdeník Respekt: Před čtrnácti dny oznámil prezident České lékařské komory David Rath všem pacientům: zdravotní pojišťovny vybraly za první tři měsíce letošního roku o tři miliardy víc než loni. A když to tak půjde dál, v roce 2001 bychom mohli za lékařskou péči utratit o 20 miliard korun, tedy o šestinu víc než loni. Prezident David Rath čerpal svůj optimismus z údajů, které zveřejnil Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a Český statistický úřad. Podle jeho propočtů byly příjmy zdravotních pojišťoven v prvním čtvrtletí letošního roku o 16,6 % vyšší než za stejné období loni. Do zdravotnictví se však podle údajů Ústavu dostalo za první tři letošní měsíce jen o 3 % víc peněz. "Pojišťovny se chovají jako tlusté pijavice, které od občanů peníze sice vyberou, ale na jejich léčení pak dají méně," reagoval na zmíněná čísla David Rath. Vyčítá jim, že utrácejí za zbytečnosti. "Chci mít jistotu, že 13,5 %, které musím z platu odvádět na zdravotní pojištění, bude skutečně použito na úhradu léčebné péče. A že je vyloučeno, aby uvázly někde v pojišťovnách," říká David Rath. Tomu se však české pojišťovny bez výjimky brání a navíc údaje z analýzy Ústavu zdravotnických informací a statistiky popírají. Podle ředitele Svazu zdravotních pojišťoven Jaromíra Gajdáčka se prezident lékařské komory snaží populistickým způsobem rozvířit diskusi nad nepřesnými údaji. Pojišťovny podle něj sice hospodaří s mírným přebytkem, ale ne několikamiliardovým. Rudolf Břicháček z Českého statistického úřadu připouští, že realita může být jiná než jejich propočty: "Je pravda, že jsme nezohledňovali počet neplatičů a částky, které tak pojišťovny nevyberou." Prezident Rath ale může klást další otázku: "Jak je možné, že zdravotní rozpočet přijde letos tak jednoduše o osm miliard korun?" Záhada miliard navíc "jenom na papíře" otřásla i parlamentem. "Jednali jsme o tom na výboru. Je to poněkud zmatené, a proto jsme dali termín ministru zdravotnictví, aby do konce října tyto údaje objasnil," řekl týdeníku člen zdravotního výboru Milan Cabrnoch. Respekt také připomíná, že zdravotní stav populace se od roku 1990 zlepšuje, podle průzkumu si ale jen necelá pětina Čechů myslí, že za posledních pět let došlo ke zlepšení péče. Podle Davida Ratha je proto mohutnější příliv peněz rozhodně potřebný, pacienti by ho prý ocenili hned v několika oblastech. Začalo by se s opravami chátrajících budov a obměnou zdravotnické techniky. Stouply by platy zdravotníků, a ti by přestali být přetížení a otrávení. Lékaři by mohli předepisovat dražší a účinnější léky. Kromě toho by se zkrátilo i čekání na operace a vyšetření. "Nemocnice vám samozřejmě může operovat žlučník zítra, je tam doktor, sál, volná postel. Ale protože nedostane dost peněz, místo šesti žlučníků dělá denně jen tři." Jakou vizi nabízí naše největší pojišťovna pro případ, že peněz bude skutečně víc? "Přesně nevím, žádný takový plán nemáme, o tom by se teprve pak jednalo," krčí rameny Zamastilová. Ministerský mluvčí Černý reaguje na stejnou otázku po úřednicku: "Část, o kterou vybrané pojistné vzroste, je použita v souladu s právními předpisy na úhradu zdravotní péče." Poslanecký zdravotní výbor počká na vysvětlení ministra Bohumila Fišera a pak teprve bude jednat o tom, co s penězi navíc případně udělat. Podle Jiřího Hoffmana (ČSSD) ze zdravotního výboru ale nestojí tři miliardy za řeč: "Je to jen takové plivnutí, ze kterého by si pojišťovny uhradily své dluhy. Pokud by se ale jednalo o 12 miliard za rok, byl bych nakloněn tomu, aby se konečně dělalo víc v oblasti prevence nebo onkologie."
