Přehled týdeníků
Týdeník Respekt přináší téměř zapomenutý příběh Josefa Buršíka, který se v první linii účastnil nejkrvavějších bitev 2. světové váky. Ve své knize Nelituj oběti vzpomíná, že naprostá většina účastníků odboje se domnívala, že nesmí dopustit, aby bylo po osvobození nastoleno takové politické zřízení, které poznali v Sovětském svazu. Tehdy si přísahal, že doma nebude mlčet o tom, jak nelidské je komunistické zřízení. Právě proto se dostal nejprve do vězení na Mírově a zmizel z čítanek a učebnic na dlouhá desetiletí.
Ale vraťme se na začátek. Fascinující vojenská kariéra chodského rodáka začala po okupaci Sudet. Tehdy odešel do Polska, kde se formovala vojenská jednotka. Zde ho zajala Rudá armáda a prošel několika lágry. Po přepadení Sovětského svazu se spolu s dalšími zajatci dostal do Buzuluku, kde se začalo formovat jádro nového čs. vojska, které bylo vysláno na frontu. Josef Buršík se zúčastnil bojů u Sokolova a osvobozujícího útoku na Kyjev. Právě tato bitva mu přinesla nejvyšší vojenské vyznamenání titul Hrdiny Sovětského svazu. Prošel i peklem Karpatsko-Dukelské operace, jeho jednotka přijela jako jedna z prvních na pomoc bojující Praze. Po německé kapitulaci patřil k nejobletovanějším postavám. Protože však dával najevo svůj antikomunismus, byl v roce 1950 po zinscenovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře, zbavení občanských práv a všech vyznamenání. Odvolal se a dostal 4 roky navíc. Nakonec se mu podařilo utéci a překročit hranice do Bavorska. Později se v Británii zapojil do práce řady exilových organizací.
Hned v prvním porevolučním roce jej prezident Václav Havel povýšil do hodnosti generálmajora a později vyznamenal řádem Milána Rastilava Štefánika. Odškodnění v podobě doživotní renty se však nedočkal. A to přesto, že britská vláda jeho vojenské zásluhy takovýmto způsobem ocenila bez váhání. Napravit křivdu se už nepodaří. Poslední žijící Hrdina sovětského svazu zemřel. V září by se dožil 91 let, dodává týdeník Respekt.
Když nový první muž pražské radnice Igor Němec přebíral primátorskou kancelář, chtěl se podívat, jak vypadá klíč ke korunovačním klenotům. Jenže ouha - klíček od kovové schránky, v níž je vzácný klíč uložen, nebyl k nalezení. Jak píše časopis Týden , pražský primátor je jedním ze sedmi držitelů klíčů od kovaných dveří ve svatovítské katedrále na Pražském hradě, za kterými jsou v korunní komoře uloženy korunovační klenoty českých králů.
K těmto symbolům státnosti se nelze dostat jiným způsobem, než že se v jednu chvíli sejdou se svými klíči prezident, premiér, předsedové obou komor parlamentu, arcibiskup pražský, probošť metropolitní kapituly a pražský primátor. Schránku vyjmutou ze sejfu v primátorské kanceláři, nakonec musel otevřít zámečník, který posléze vyrobil nový klíček. Jak se mohlo stát, že jeden z klíčů od národního pokladu nevyčíslitelné historické hodnoty nebyl okamžitě k dispozici? To zůstává záhadou. Naposledy použil klíč v říjnu roku 1998 primátor Jan Koukal, když se korunovační klenoty vyzvedávaly na výstavu při přiležitosti 80. výročí vzniku Československa. Otevírání dveří bylo tehdy docela dramatické, protože prezidentovi Havlovi nešel "jeho" zámek odemknout. Korunní komora je chráněna sedmi zámky již od konce osmnáctého století, dodává Týden.
Na šedesáti místech podél Labe se vrhlo najednou do vody na patnáct tisíc nadšenců. Jak píše časopis Týden, do řeky, která spojuje Čechy s oceánem se vrátil nejcennější indikátor její čistoty - člověk. "Ještě před deseti lety bylo koupání v Labi nemyslitelné," potvrzuje Alfred Olfert, koordinátor prvního mezinárodního koupacího dne na Labi. Slova drážďanského geografa potvrzuje dokládá zpráva o stavu ochrany vod, kterou začátkem prázdnin předložilo české vládě ministerstvo životního prostředí. V uplynulých 12 letech došlo k poklesu biologicky odbouratelného znečištění o 89 procent, chemicky odbouratelné znečištění se snížilo o 82 procent. Zmizely hromady průmyslové pěny a barevné skvrny na hladině. Vědci napočítali v Labi před deseti lety 15 druhů ryb, vloni již 47. Ze všech druhů, které kdysi tvořily přirozenou rybí sestavu v Labi, chybí pouze jeseter.
Do řeky, pro níž bylo nutné v roce 1989 vytvořit úplně novou kategorii znečištění, se nyní opatrně vrací člověk. Začátkem minulého století bylo koupání v řekách samozřejmou zábavou. Labe lemovaly stovky plováren, altánky, skokanské můstky a půjčovny lodiček. Výletní atmosféru dokreslovaly restaurace, penziony a promenády. Po druhé světové válce se Labe stalo odpadní stokou a kanálem pro nákladní dopravu. I nyní, když se kvalita řek zlepšuje, nechávají radnice řeky ladem. K užitečné změně nás donutí legislativa Evropské unie. Díky ní bychom se již příští léto měli dočkat označení míst vhodných ke koupání i na březích českých řek. Obcím se tak nabízí šance, aby samy usilovaly o zařazení na seznam koupacích míst a mohly tak přilákat turisty, dodává Týden.
