Přehled týdeníků
O osvobozujícím rozsudku pro komunistického ministra vnitra a pozdějšího premiéra Lubomíra Štrougala píše Respekt. Jak týdeník uvádí, ani Štrougal se nestane první českou skutečně velkou rybou komunistické éry, která by šla za mříže. Pražský městský soud totiž potvrdil verdikt Obvodního soudu pro Prahu 7, který letos v únoru Štrougala osvobodil. Přitom bývalý komunistický premiér byl souzen nikoliv za svou vůdčí roli v režimu, ale za porušení vlastních zákonů.
O osvobozujícím rozsudku pro komunistického ministra vnitra a pozdějšího premiéra Lubomíra Štrougala píše Respekt. Jak týdeník uvádí, ani Štrougal se nestane první českou skutečně velkou rybou komunistické éry, která by šla za mříže. Pražský městský soud totiž potvrdil verdikt Obvodního soudu pro Prahu 7, který letos v únoru Štrougala osvobodil. Přitom bývalý komunistický premiér byl souzen nikoliv za svou vůdčí roli v režimu, ale za porušení vlastních zákonů. Kryl estébáky, když v březnu roku 1965 jako ministr vnitra zabránil tomu, aby byl znovu otevřen případ trojnásobné politické vraždy u toku 1948. Vraždy překročily i tehdejší totalitní standard do té míry, že je měla znovu vyšetřovat inspekce ministerstva a dokumentace měla být předána prokuratuře. Pracovník inspekce Honzák si ale v roce 1964 na kus papíru poznamenal ústní Štrougalův pokyn "Nepředávat, neprovádět žádná opatření, nechat věc v klidu". Je ale ta kartička autentická, zachycuje věrně Štrougalův výrok? Soudkyně Eva Burianová uvedla, že důkazy, které měl městský soud k dispozici, o jeho vině nic neříkají. Pokud tedy státní zástupce nevyužije výjimečný opravný prostředek a neodvolá se k Nejvyššímu soudu, může si Štrougal definitivně oddychnout. Jistou pochybnou satisfakci dává tento proces v jediné věci. Ani v jiných postkomunistických zemích se nepodařilo dostat za mříže velké ryby z éry totality, a pokud ano, tak jenom za prokázané porušení vlastních zákonů. A to se po desítkách let prokazuje po čertech těžko, jak uvádí Respekt. A na závěr dodává: zatímco přízvisko "lovec nacistů" platí za úctyhodný titul, na "lovce komunistů" se u nás stále hledí jako na jakési umanuté cvoky.
Martin Fendrych v časopise Týden komentuje kauzu Karla Srby. Celí zkoprnělí, uvádí Fendrych, jsme se minulý týden dozvěděli otřesnou novinku: novinářka Mladé fronty Dnes Sabina Slonková měla být zavražděna. Její smrt si podle policie a státního zástupce objednal Karel Srba, bývalý generální sekretář ministra zahraničních věcí Jana Kavana. Novináři, politici i běžní občané se ptají, jaký smysl by vražda měla, co by pro Srbu vyřešila? A jaké světlo, nebo spíš tmu vrhá tato divná kauza na naši politiku, její špičkové reprezentanty, úředníky a také tajné služby? Komentátor se zamýšlí i nad úlohou samotného Jana Kavana. Ten Srbu na vysoký post dosadil a při jeho odchodu z ministerstva zahraničí prohlásil, že "zvedl laťku pro české úředníky nezvykle vysoko". Má Kavan odstoupil z čela Valného shromáždění OSN? Zdá se to nespravedlivé, protože vražda Slonkové byla osnována až po Srbově odchodu z úřadu. Je tu však zádrhel. Kavan svého času potřeboval dokázat, že exministr zahraničí Josef Zieleniec korumpoval novináře. Důkazy pro něj sháněl Srba. Nutil ředitele Štiřína Hrubého, aby mu je dodal. Ten odmítl a Srba mu údajně vyhrožoval. Kavan tohle všechno věděl. Věděl, co je Srba zač, a přesto ho kry. Nyní, když jeho bývalá pravá ruka skončila ve vazbě, měl by to v OSN bleskově zabalit, aby nám neškodil. Doma by měl zalézt hluboko pod poslaneckou lavici, uzavírá Martin Fendrych v Týdnu.
Respekt se vrací k nedávnému zániku bulvárního deníku Super, jehož poslední číslo bylo k dostání v polovině července. Podle týdeníku se tak potvrzují spekulace, podle nichž Super byl pouze volebními novinami Občanské demokratické strany. Jeho vlastníci vložili do ztrátového bulváru stovky milionů a po volební porážce Klausovy strany už není proč takto dále utrácet. Super, který se navíc dlouhodobě potýkal s téměř nulovým zájmem inzerentů, ohlásil krach. Bulváru tak zjevně nevyšla především sázka na politiku. Špičky ODS sice vždy popíraly, že deník vznikl proto, aby podpořil stranu před volbami do sněmovny. Sám Václav Klaus se ale sympatiemi k plátku, který mezi obrazy nahých žen kritizoval konkurenty ODS, nikdy netajil. Super označil za jeden z mála deníků "šířících pohodu" a po boku ředitele Nova Vladimíra Železného se objevil už na zahajovacím večírku. Právě Nova spolu se sesterskou televizí Prima věnovala Superu mohutnou reklamní kampaň. Zpolitizovaný bulvár dosáhl nejvyššího nákladu - 200 000 prodaných výtisků - loni v srpnu, kdy zveřejnil choulostivé fotografie odpůrkyně opoziční smlouvy Petry Buzkové. Pak se ale zájem snížil na polovinu. Společný pád ODS i Superu dnes užívají mediální analytici za příklad, že se spojení politiky a médií nemusí vyplatit žádnému se společníků.
O dosud téměř neznámých dílech slavného secesního malíře Alfonse Muchy píše Týden. Výstava v pražském Obecním domě ukazuje, že Mucha zdaleka nebyl jen tvůrcem bezproblémových plakátů s krásnými ženami. Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, jak týdeník uvádí, Mucha byl v polovině dvacátého století téměř zapomenutým umělcem a jeho secesní dámy působily na tehdejší diváky jako vzorová ukázka špatného vkusu. Secesní styl byl považován za staré smetí, kterého je dobré se co nejdřív zbavit. K jeho celosvětové rehabilitaci znovu došlo až v šedesátých letech. Mucha se stal jedním z nejpopulárnějších českých umělců, jehož tvorba v rodné zemi téměř zlidověla. Díky této popularitě se zdá téměř nemožné, že doposud existovalo velké a prakticky neznámé Muchovo dílo, které měli diváci možnost poprvé, ale i naposledy zhlédnout před více než sto lety. Obrovská plátna s obrazy pro pavilon Bosny a Hercegoviny na pařížské světové výstavě roku 1900 ležela dosud stočena v depozitářích Uměleckoprůmyslového muzea. Nově zrestaurovaná je můžeme do konce září vidět v Obecním domě. Výstava představuje také cyklus Otčenáš. Mucha v něm nejenom ilustroval křesťanskou modlitbu, ale vytvořil komplexní knižní dílo včetně písma a grafické úpravy. Odráží se v něm nejen jeho katolická výchova v dětství, ale i tehdy aktuální myšlenkové proudy, jako teozofie, mysticismus i zájem o zednářství. Jak píše Týden, Mucha zednářství zpočátku sice odmítal, později však stanul v čele tohoto hnutí.
