Příroda Jeseníků pomáhá uzdravovat děti krajanů z Ukrajiny
Děti českých krajanů z Ukrajiny se v Jeseníkách účastní už 25.ročníku ozdravných pobytů. Žijí v oblastech, které postihla havárieČernobylu. V Jeseníkách je statisticky nejčistší vzduch.
Vzhledem k tomu, že sem jezdí děti s dýchacími potížemi, tak je
zdejší čerstvý vzduch součástí klimatoterapie. Proto děti tráví
většinu času venku. Na ozdravný pobyt vybírají děti krajanské
spolky a jejich pobyt hradí české ministerstvo zdravotnictví, uvedl
Tomáš Lukavský, předseda České rady Česko - ruské společnosti.
"Část rodin našich krajanů, po řízené repatriaci počátkem
90. let, chtěla z různých důvodů na Ukrajině zůstat. Nicméně
působení černobylských následků se na jejich zdravotní stav
promítlo. A tak jsme řešili alternativní způsob, jak jejich
zdravotnímu stavu i kontaktu s vlastí jejich předků pomoci. Po diskusi
s řadou představitelů tehdejší doby jsme vymysleli projekt ozdravných
pobytů. Krajanů bylo tehdy na Ukrajině mnohem víc než dnes. Tehdy jsme
v roce 1991 až 1993 měli ozdravných pobytů třináct."
Kolik je dětí na tomto ročníku a kde ozdravný pobyt probíhá?
"Děti vozíme do míst, která jsou ekologicky čistá. Poslední
dobou preferujeme Jeseníky. Děti jsou pár kilometrů od Karlovy
Studánky. To je známé místo s čistým ovzduším. Letos dětí
přijelo 56 a pět dospělých krajanů jako jejich doprovod. Tady je
návaznost na čtvrt stoletou tradici. Mezi vedoucími, kteří děti
doprovází, už jsou frekventanti těch prvních pobytů. Tento projekt
už zasahuje dvě generace."
Na ozdravné pobyty jezdila jako dítě, dnes tu učí češtinu
Příkladem to, že projekt zasáhl už dvě generace, je Ola která
ozdravné pobyty několikrát absolvovala jako dítě. Dnes tu děti učí.
Vypadá velmi mladě a je snadné si ji splést se staršími dětmi.
"Jmenuji se Ola a přijela jsem z Vinice, to je centrum Ukrajiny.
Máme tam spolek Holenderští Češi. Funguje už dávno a my tam
zpíváme, tančíme, máme tam ještě českou kulturu. Moje babička a
maminka jsou Češi, mají na to dokumenty a uvádí, že jsou Češky. Já
už píšu Ukrajinka."
Takže doma se mluví ještě česky?
"Babička a maminka mluví česky. Tatínek je Ukrajinec. Já
rozumím, ale doma málo mluvím. V Čechách jsem byla mnohokrát.
Jezdíme do Prahy tančit na Krajanský festival. Pro mě je to teď nové,
protože jsem tu jako učitelka."
Co se vám v této oblasti nejvíc líbí?
"Ten čerstvý vzduch, krásy Olomouckého kraje. To se mi líbí. U
nás máme ekologické problémy. Mě dělá pobyt taky dobře, stejně
jako dětem. Byli jsme na Macoše, to bylo pro mě zajímavé, to jsem
ještě neviděla."
Rehabilitace a hra na flétnu zlepšuje dýchací potíže
Předseda České rady Česko - ruské společnosti Tomáš Lukavský
připomněl, že ozdravný pobyt musí být nejméně třítýdenní, aby
měl nějaký efekt:
"Děti jsou tu letos na 21 dní. Základní funkcí pobytu je
klimatoterapie. To znamená pohyb a dýchání čerstvého vzduchu, které
doplňujeme rehabilitacemi, které naordinuje odborná lékařka. Vždy po
příjezdu proběhnou vstupní prohlídky a podle jejich výsledků
doporučí způsob rehabilitací. Součástí rehabilitací je i hra na
flétnu."
O rehabilitace dětí se stará Tereza Petrová, která je zdravotní
sestra. A jak rehabilitace dětí probíhá?
"Nejdřív se protáhneme, aby neměly ztuhlé svaly. Zacvičíme si
hlavně na záda. Nejzávažnější nemoci, se kterými sem děti jezdí,
jsou skoliózy. Posilujeme taky všechny klouby v těle."
Probíhají rehabilitace převážně venku? Když jsme přijížděla,
tak jsem vás viděla, jak na podložkách děláte rehabilitaci s míčem.
"Ano, každý den je rehabilitace jiná. Máme třeba velké balóny,
pak malé míče, natahovací gumy, nebo jenom obyčejné posilování.
Když dovolí počasí, tak jsou rehabilitace venku. Pokud je škaredě,
tak jdeme do tělocvičny. Ty rehabilitační cviky nejsou těžké, jsou
pouze na protažení. Nechci po nich žádnou těžkou námahu, co by
nezvládly, protože některé skoliózy jsou závažné, takže se cvičí
opatrně."
Jednou z dětí, které právě docvičilo, byla Lena a mě zajímalo,
jestli také u nich doma někdo mluví česky.
"Česky mluví babička."
Jsi tu poprvé?
"Já jsem tu byla už třikrát."
Co tě tu baví nejvíc?
"Plavání v bazénu."
A kolik je ti let?
"Dvanáct."
Některé děti česky mluví, další rozumí. A právě Tomáš
Lukavský, který má za sebou organizaci několika pobytů, má možnost
srovnávat v průběhu času úroveň češtiny u dětí krajanů.
"V posledních letech pozorujeme, že tak jak ubývá generace
babiček, aktivní znalost českého jazyka klesá. Na druhou stranu je
třeba říct, že děti, které přijedou na pobyt opakovaně, projevují
větší znalosti, nejenom jazykové, ale i z hlediska české historie a
kultury, než děti, které přijíždí poprvé."
Tereza Binderová: když jsem začínala, neuměla jsem rusky ani slovo
Ozdravnému pobytu v Oskavě - Václavově šéfuje Tereza Binderová.
Vy jste tady po šesté. Jak jste se k tomu dostala?
"Jako onen příslovečný slepec k houslím. Byla výzva, kdo by
chtěl učit češtinu cizince, tak jsem se přihlásila, protože
češtinu studuji. Brala jsem to jako zajímavou zkušenost. V tu chvíli
jsem nevěděla, do čeho jdu. Neuměla jsem ani slovo rusky. Tak to byl
náročný a krušný začátek. Ale začalo mě to moc bavit, a viděla
jsem, že to má smysl, protože děti mají o češtinu zájem. Chtějí
se učit, někteří tu chtějí studovat. Ze spolku přijedou jen se
základními znalostmi. Umí básničky, písničky, ale běžná čeština
je jim neznámá. Už jsem u toho zůstala, a během roku jsem nastudovala,
jak češtinu učit a teď si myslím, že už je to lepší."
Teď jste vedoucí, jaké to je, mít zodpovědnost za tolik dětí?
"Já jsem si myslela, že mě předchozích pět let dostatečně
vytrénovalo, abych mohla zastávat tuhle pozici, ale každý den mě něco
překvapí. Je hodně papírování, věci, na které se nesmí zapomenout.
Jsou to spíš organizační věci, s dětmi problémy nejsou."
Jak probíhá program?
"My máme každý den dopoledne výuku. Kromě středy. Ze středy
jsme si udělali takovou naši neděli, jezdíme na celodenní výlety.
Byli jsme na Macoše. Jinak probíhá výuka českého jazyka a
vlastivědy, rehabilitace a flétna. Hra na flétnu podporuje správné
dýchání. Já se snažím učit co nejhravější formou, pořád mám na
paměti, že děti mají prázdniny. Do hodin zapojuji hry. Je
nemyslitelné, aby se tu odpoledne učily, takže hodně opakujeme, hlavně
základní slovní zásobu a taky základní konverzační otázky typu:
jak se jmenuješ, jak se máš, odkud jsi, máš sourozence, a tak dál.
Děti mají rády příběh svatého Václava a svaté Ludmily. Historii
procházíme od začátku až do současnosti s vypíchnutím těch
nejzajímavějších míst. Mluvíme i o současnosti, aby třeba věděli,
když jedou do Poděbrad, že tam jsou lázně. Sama jsem často udivená,
s kolika znalostmi děti odjíždí."
Kolik je dětem let?
"Bývalo to tak, že jezdily děti od devíti do čtrnácti, ale
dneska už je ta hranice trochu posunutá, takže tu máme i sedmileté
děti."
Nestýská se jim, přece jenom v sedmi letech bez maminky?
"Stýská se jim přesně do té chvíle, než se tady všichni
skamarádí a začnout hrát hry. Stýská se jim tak první dva tři dny.
Vzhledem k tomu, že je tu internet, tak jsou v kontaktu se svou rodinou
nebo si telefonují."
Kdo jim vaří? Co česká kuchyně?
"Česká kuchyně dětem trochu chutná, trochu nechutná.
Nejoblíbenější jídlo je samozřejmě smažený sýr a hranolky. To
vede na celé čáře, ale vzhledem k tomu, že jsme ozdravný pobyt, tak
jsme ho měli zatím jenom jednou. Moc jim chutnaly knedlíky s
borůvkami."
Sbírali jste už něco v lese, nějaké lesní plody?
"Zatím jsme v lese na procházce nebyli. Vzhledem k tomu, že děti
z Ukrajiny často nejsou vůbec zvyklé do lesa chodit, tak bychom se velmi
obávali nechat je něco sbírat. Můžou ochutnat třeba borůvky, ale pod
dohledem. Učíme se poznávat i stromy."
Pozorujete, že se dětem, když odjíždějí, zlepšilo dýchání? Jsou
znát už ty tři týdny?
"Máme velmi pozitivní ohlasy od lékařů na Ukrajině. Napíšou
nám zpětnou zprávu o tom, jak se ta nemoc projevuje poté, co se
vrátily. Máme zatím ohlasy veskrze pozitivní," dodala Tereza
Binderová.
Záštitu převzal profesor Koutecký
Záštitu nad ozdravnými pobyty dětí krajanů z Ukrajiny převzal
profesor Josef Koutecký, přední český lékař a zakladatel dětské
onkologie v Česku. Málokdo ví, že profesor Koutecký je také
spisovatel. Jeho pohádky objevil Tomáš Lukavský, když hledal
příběhy, které by dětem pomohly vnímat českou mentalitu a
přiblížit jim český jazyk.
"Narazil jsem naprostou náhodou před několika lety na jeho
pohádkovou knížku o vodníčku Buližníčkovi, ve kterém jsou krásnou
češtinou poetické a názorné popisy české krajiny a přírody od
jižních Čech až po Pražský hrad a Malou Stranu. Děti se tak mohou s
historií, kulturními památkami a přírodou seznamovat. Pan profesor
Koutecký je světoznámá osobnost v oblasti medicíny, zakladatel
dětské onkologie v Československu, proto jsem byl potěšen, když moji
prosbu převzít záštitu nad tímto projektem už před několika lety
přijal."
