První krajané z Ukrajiny přijedou v březnu
Moje soukromá válka, tak se jmenuje dokumentární cyklus České televize, který představuje 16 příběhů. Jedním z nich je díl Exodus. Novinář Josef Brož v něm přiblížil svou snahu dostat volyňské Čechy zpět do bývalé vlasti. Jeho předci totiž také patří k volyňským Čechům.
Jak tedy začala vaše soukromá válka?
"Původně to moje válka moc nebyla. Já jsem jel především do země, kde ta válka začala. Pro mě to byla spíše Volyň jako oblast, kam odjeli mí předci někdy v 70. letech 19. století. Jel jsem trošku hledat i něco osobního, byť samozřejmě tím hlavním motivem bylo vyjádření ministra zahraničí společně s ministrem vnitra, kteří řekli, že lidem, kteří bydlí na Volyni, což je západní část Ukrajiny, nehrozí žádné přímé nebezpečí. Ale když člověk přijede do té země, tak tam nebezpečí číhá na každém kroku."
Vy jste vzpomenul své předky, jak to bylo s jejich návratem?
"Moje matka se svými rodiči odjeli do Čech 7. února 1947 v takových dobytčácích, kterými se přepravovali lidé v té době. Přijeli spolu s dalšími asi 37 tisíci, pokud si to pamatuji dobře. To byla iniciativa Edvarda Beneše, který to domluvil osobně se Stalinem, aby došlo k repatriaci původních Čechů. Vyprávěla mě o tom babička. Jsem původem z Litoměřic. Žatec, Litoměřicko a tyhle oblasti byly po válce volyňskými Čechy osidlovány po vyhnaných sudetských Němcích."
Když jste teď přijel na Ukrajinu, jaké byly první dojmy?
"Překvapila mě ta míra sovětizace té společnosti. O Ukrajině se mluví jako o demokratické zemi, což si myslím, že je třeba brát s velkou rezervou. To, co mě nejvíc překvapilo, bylo to sovětské myšlení. Myslím to tak, že oni třeba věří některým myšlenkám, které jsou spojovány s komunismem, čili není to až tak černobílé. Taky si myslím, že jsou velmi přátelští a srdeční a přijali mě skoro jako rodinného příslušníka, což je velmi dojemné. To taky myslím souvisí s představou, že jsme všichni Slované."
U koho jste bydlel?
"Bydlel jsem v jedné rodině, oni se o mě trošku přetahovali. Jel jsem tam s tím, že už jsem měl adresu, kde budu bydlet. Hráli na harmoniku české písničky. Třeba pan Sláma je jeden z úžasných lidí, které jsem potkal. Jezdí na krajanská setkání, která se v Česku konají v létě. Myslím, že máme vůči lidem velký dluh jako Češi Čechům."
První žádosti českých krajanů o přesídlení do vlasti jejich předků, přišly do Prahy už na jaře minulého roku. Zástupci ambasády tehdy uvedli, že krajanům velké nebezpečí nehrozí. Ministři vnitra a zahraničí pak na tiskové konferenci hovořili o tom, že o přesídlení žádá podstatně menší počet krajanů, než o jakém se původně hovořilo. Mluvili o třech rodinách. Údaje o počtu lidí, kteří se chtějí vrátit do vlasti, se následně výrazně lišily.
Každá rodina má zajímavý příběh
Po ruské anexi Krymu se vyhrotila situace na východě Ukrajiny, kde rovněž žijí potomci českých přistěhovalců. A odtud začaly přicházet nové žádosti o pomoc při vystěhování. Znovu se k nim připojily i rodiny ze západní části země. Věra Doušová, která se pomoci našim krajanům na Ukrajině věnuje už od 90. let, uvedla, že o přesídlení stojí 232 krajanů. Jejich žádosti byly předány přímo prezidentu Zemanovi.
Tehdy uvedla, že se lidé bojí o svém přání odejít do Česka veřejně mluvit, neboť na ně v tomto směru vyvíjí tlak české zastupitelské úřady na Ukrajině. Prezident tehdy velvyslanectví kritizoval a žádost krajanů podpořil. Vytvořila se pracovní skupina, která se situací začala zabývat.
"Okolo těch dopisů panovaly různé pochybnosti. Ty dopisy jsem viděl, mám je naskenované a znám některé lidi osobně. Ve chvíli, kdy někdo jede na Ukrajinu, což se týkalo pana Zaorálka a tvrdí, že se nikdo vracet nechce, a kolem něj stojí stejní lidé, s nimiž jsem se bavil, a oni mi tvrdili, že se vracet chtějí, tak je tam nějaký problém. S tím souvisí to sovětské myšlení. Oni zkrátka nechtěli se mu nějakým způsobem vlísávat do přízně. Jsou dost hrdí. Taky se trochu bojí. Někteří byli také napadeni, když se objevili v dokumentu. Je to i svým způsobem hrdinství hlásit se k tomu, že je člověk Čech na Ukrajině. Vy nevíte, odkud přiletí rána, vy nevíte, kdo střílí. To nejsou jen hodní a zlí, mezi těmi hodnými jsou taky zlí."
Byl mezi volyňskými Čechy nějaký příběh nebo rodina, co vás zaujalo, co si budete dlouho pamatovat?
"Co rodina, to příběh. Já jsem bydlel u paní Raisy a ta mě zásobovala svými rodinnými příběhy. Byla tam paní Míla, která třeba v 70. letech jezdila po celém Sovětském svazu jako estrádní umělkyně, vedle toho zpívala v pravoslavném souboru v kostele. Asi nejsilnější příběh má Sergej Mikula, což je učitel hudby. Ten zjistil, že jeho předci se nejmenovali Mikulovičové, ale Mikulové, a že byli v gulagu zlikvidováni, krutě zabiti NKVD. Dostal dokumenty a od té chvíle pochopil, že je někým jiným a rozhodl se vrátit. V tom dokumentu jste možná viděla i jeho dceru, všichni se chtějí vracet."
Film končí tím, že vláda rozhodla, že uvolní desítky miliónů korun na návrat krajanů, počítá se s tím, že velká část bude uvolněna právě na návrat krajanů z Ukrajiny.
"Ledy se hnuly především na Hradě už na podzim, když jsem měl možnost mluvit s Hynkem Kmoníčkem, což je zahraniční poradce prezidenta. Myslím si, že nebýt Miloše Zemana, který se o to osobně zasadil, tak by nedošlo k tomu, co stále probíhá."
Vraťme se k první vlně návratu krajanů v době prezidenta Václava Havla. Sledoval jste už tento návrat?
"Tento návrat byl po výbuchu Černobylu a ty vesnice tím byly přímo zasažené. Částečně do toho spadá okraj Volyně, ale třeba Malinovka už spadá pod Kyjevskou oblast. Někteří se rozhodli, že se nevrátí. Žijí tam už několik generací a každý takový návrat, je taky ztráta. Někteří mi vyprávěli, že se jejich přátelé vrátili z Česka, protože si nedokázali zvyknout. Ono to není snadné jen tak se někam přemístit, když jste vyrostla v nějakém prostředí a jste s ním spjatá. Není to snadné téma."
První krajané přijedou v březnu
V Oděse bylo v minulých dnech otevřeno dočasné konzulární pracoviště. Přijalo od krajanů 170 žádostí a další dvě desítky pak konzuláty v Kyjevě a ve Lvově. Úředníci ministerstva zahraničí a vnitra vydávali potvrzení o českém původu žadatelů a vyřizovali jejich žádosti k trvalému pobytu v České republice. Během prvních tří dnů dorazilo 140 lidí. První krajané přijdou do Česka během třech týdnů.
"Přiletí pravděpodobně vojenským speciálem na letiště do Kbel. Očekáváme přílet zhruba 43 krajanů v odpoledních hodinách 15. března. Už 3. března má z Oděsy přijet se čtyřmi desítkami místních taky autobus," uvedl v České televizi ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD).
Jak dodal Rudolf Jindrák, náměstek ministra zahraničí, Česko nezaznamenalo ze strany Ukrajiny žádný protest proti tomu, že organizujeme takovou akci. Poté, co krajané přijedou do Čech, ubytují se v hotelu ministerstva vnitra na jihu Čech. Bude pro ně zajištěna výuka češtiny a dostanou jednorázový příspěvek 50 tisíc korun. Podpora bude trvat půl roku.
"Potom s nimi bude spolupracovat Arcidiecézní charita Praha. A to s těmi, kteří požádají o další sociální asistenci. Budeme řešit praktické věci pro rodinu. Když jsme byli v Oděse, tak se tam právě narodilo jedno z dětí, které se přistěhuje do České republiky. Takže tam budou lidé od malých novorozenců až po nejstarší paní, které je 92 let," uvedl Pavel Šimek z Arcidiecézní charity Praha.
Krajané, kteří už mají schválenou žádost o trvalý pobyt, budou postupně přijíždět až do srpna. Odhadem se přistěhuje asi 150 lidí. Pokud se situace neuklidní, může se jejich počet zvýšit.
