Radka Alvarez: Když rozklepnete vajíčko na chodníku, tak budete mít volské oko

Radka Alvarez , foto: Adam Kebrt

Krajané a čeština, to je téma krajanské konference, která začne 10. září v Praze. Zájem o češtinu se v posledních letech zvyšuje. Je to vidět na Českých školách bez hranic i na různých kurzech, kde se krajané zdokonalují v jazyce, kterým mluvili jejich rodiče nebo prarodiče. Výuka češtiny v krajanských komunitách má dlouhou tradici. Školy fungovaly už ve 30. letech 20. století například v Bulharsku či v Argentině. A právě v Argentině učí češtinu Radka Alvarez. Převážnou většinu studentů tvoří krajané, uvedla v rozhovoru pro Český rozhlas:

"Samozřejmě se najdou i zájemci, pro které je čeština takový exotický jazyk, něco zvláštního. Navštíví mé hodiny ze zvědavosti, někdy zůstanou, někdy ne. U latinské Ameriky je normální, že jsou všichni ze začátku nadšeni, chtějí všechno poznat, všechno vědět, ale do konce školního roku vydrží jen malá skupinka těch opravdových zájemců. Čeština je jeden z velmi těžkých jazyků. Pro španělsky hovořící studenty samozřejmě také. Ale ti třeba na rozdíl od anglicky mluvících studentů nemají takový problém s výslovností."

Radka Alvarez učí v Argentině už pátým rokem. U nás začal nový školní rok tento týden, ale v Argentině je to zcela jinak:

"Školní rok tam začíná dětem v únoru. Není to datum nijak pevné, každá provincie si stanovuje začátek školního roku úplně jinak. Teď je v Argentině zima a měli zimní prázdniny. V provincii, kde žiju, tam je takové trošku aprílové počasí. Teplota může klesnout na bod mrazu, objevují se tam přízemní ranní mrazíky, ale druhý den už zase může být třicet stupňů. Teploty v létě jsou velmi vysoké. Proto je tam siesta dodržována zhruba od 12 hodin v zimě do čtyř, v létě do pěti. Například v létě je až 50 stupňů Celsia. Když rozklepnete vajíčko na chodníku, tak budete mít volské oko."

V Argentině žije například Marta Tomaštíková, která přijela letos do Dobrušky zdokonalit svoji češtinu. Žije v Buenos Aires a vyprávěla o své rodině:

"Můj tatínek a maminka byli Češi. Já jsem se narodila v Argentině. Mám bratra, který je o 15 let starší než já. Doma se mluvilo česky. Když jsem říkala něco špatně, bratr se mi smál. Tak jsem řekla, že už nikdy česky mluvit nebudu. Když jsem byla velká, tak jsem viděla, že jsem udělala zle. V Argentině máme dvě profesorky, které k nám Česko posílá a učíme se česky."

V Buenos Aires působí kolegyně Radka Navarová. Radka Alvarez je od hlavního města hodně daleko, až ve vzdálené provincii Chaco.

"Od Buenos Aires je to k nám autobusem 13 hodin. Budete k nám cestovat velmi pohodlně, luxusním autobusem, ve kterém budete mít i obsluhu na palubě, můžete si sklopit sedačky na postel. Cestuje se opravdu pohodlně, ale vzdálenosti se tím nezkrátí."

Provincii Chaco najdete v severní části státu v regionu Gran Chaco. Před sto lety tam jezdil známý etnograf a cestovatel Alberto Vojtěch Frič a má tam potomky. V roce 2005 vzniklo občanské sdružení Checomacoco, které se snaží indiánům s českými kořeny pomáhat. Čeští potomci cestovatele například poslali do oblasti stádo krav.

"Tato oblast bohužel patří mezi chudší provincie Argentiny. Je to velmi suchá část Argentiny, klasické pampy, stáda krav. Dříve se pěstovala bavlna. Dnes ji už nahradila sója, která je pro zemědělce finančně výhodnější."

Radka Alvarez se zúčastňuje i kurzů češtiny pro krajany v Dobrušce. Dokonce se tam narodila.

"Rodiče jsou oba Češi a příjmení Alvarez je příjmení mého manžela, Argentince, za kterého jsem se provdala. Jsem z Dobrušky, výukové středisko je jednu ulici od mého bydliště. Kolem střediska jsem chodila od dětství. Vždycky jsem byla v kontaktu s cizinci, ne tedy přímém, ale vždycky jsme se v Dobrušce střetávali. Nakonec jsem tam skončila jako vyučující, jako lektorka českého jazyka. Učitelé mají v Argentině velmi hezkou pozici. Jsou váženými v celé společnosti. I z finančního hlediska je jim docela přáno, takže si myslím, že se jim žije docela dobře. Máte i kulturní vyžití, různé aktivity. Opravdu si tam ten život můžete užít."

Radka Alvarez učí češtinu, ale její další aprobací je španělština. Učitelem, pro změnu angličtiny, je její manžel. Doma se mluví španělsky.

"Ale snažím se tam vtěsnávat i tu češtinu, aby se trošku naučil. Ještě nějakou chvíli v Argentině pobudeme, ale v budoucnu máme v plánu, se vrátit. Mám v plánu ho sebou přivézt. Rozhodli jsme se pro ČR hlavně kvůli bezpečí v České republice v porovnání se situací v Argentině. Ženy tam mají velmi dobré postavení. Najdeme je v politice, jako tady v ČR, i v učitelském sboru, jak jsme na to zvyklí, ale co se týče bezpečí, tak to nemají moc lehké. Mohou se lehce stát obětí nějakého přepadení na ulici, zločinu. Bohužel musím říci, že běžně denně na ulici může být žena i muž okraden hlavně o materiální věci, kabelky, peníze, mobilní telefony. To jsou věci, které nejvíce lákají. Zhruba před rokem se mi to stalo před domem. My žijeme v takové klidné čtvrti a ukradli mi kabelku. Než jsem byla přepadena, tak jsem jakoby proplouvala tou společností bez nějakého problému, ale chybami se člověk učí. Dneska toho v kabelce moc nenosím, je tam kapesníček, nějaká rtěnka. Cenné věci mám uschované v kapsách, po těle, ve spodním prádle. Například důchodci, když si jdou vyzvednout důchod, tak na trhu jsou k dostání kalhoty nebo i spodní prádlo s takovými postranními úschovnými kapsičkami, kam si ženy ty své peníze nebo ten svůj důchod dávají, aby náhodou o něj cestou domů nepřišly."

Určité problémy však vyvažuje krásná příroda a lidé.

"V Argentině najdeme všechna podnební pásma, ledovce na jihu, krásné moře, takovou opuštěnou Ohňovou zemi. Najdeme tam i lyžařská střediska na severu porovnatelná s evropskými horami a když jdeme ještě dál, tak dojdeme do té mé provincii Chaco, kde jsou pampy plné krav, bavlna, sója, každý člověk si tam najde něco svého. Jsou tam známé vodopády Iguacu, které byly jedním z kandidátů na další div světa. Kriminalitu taky vyvažuje strašně vřelé argentinské obyvatelstvo. Argentinci jsou otevření, milí, přívětiví lidé."

V provincii Chaco žije druhá, třetí generace krajanů. Ta nejstarší generace mluví krásně česky.

"Cítíte se tam, jako kdybyste přijela na Moravu, protože velká část lidí v městečku Presidencia Royue Sáenz Peňa pochází z Velkých Bílovic nebo jejich rodiče. Tam přijedete a říkáte si: jsem to vůbec v Argentině? Paní starostka Marie Vlková jim darovala nové kroje, takže je s hrdostí nosí na slavnosti. Rádi by v nich i tančili, což se moc nedá, ale opravdu reprezentují perfektně. Jsou to sedmdesátníci, osmdesátníci. Další generace jejich dětí bohužel už moc česky nemluví, ale rozumí. Pak ta následující ani nemluví ani nerozumí. Většinou rodiče posílají malé děti do české školičky, kde si s nimi hrajeme. Je to taková výuka hrou Jana Ámose Komenského. Pak někdy od té krajanské komunity odejdou. Ale čím jsou starší, tak kolikrát se znovu vrátí a začnou ještě aktivněji pracovat. Moc nečtou, většinou časopisy, spíš kratší texty, které jsou méně náročné. Děti čtou třeba Mateřídoušku, pro starší generaci bereme například Vlastu a další časopisy. Mají rádi české filmy, ale kolikrát mi říkali: Radko, už ne ty filmy z války, už něco veselejšího, čemu bychom se zasmáli. Například Vratné láhve, tyhle filmy jsou jim známy."

A aby Radka Alvarez neměla cestování málo, dojíždí ještě do Paraguaye. Jednou za dva měsíce.

"Jezdím do hlavního města Asunciónu. Tam je krajanská komunita velmi malá. Ti mí studenti jsou zájemci o češtinu, většinou to jsou vysokoškolští studenti, kteří se chtějí obohatit o znalost nového jazyka. Pak dále pokračuji do malého městečka Coronel Bogado, kde učím krajanskou komunitou, která v porovnání s tou argentinskou není tak velká, ale zájem tam je stejně velký."

Autoři: Zdeňka Kuchyňová , Elena Horálková
klíčové slovo:
spustit audio