Šediváčkův long. V Orlických horách opět poměřují síly musheři z celé Evropy

Po zamrzlých stezkách Orlických hor se znovu rozjela psí spřežení. V horském terénu odstartoval Šediváčkův long, nejdelší a zároveň jeden z nejtěžších závodů psích spřežení v Česku, který má pověst extrému i v evropském měřítku. Letos se na něj sjelo přes sto závodníků z dvanácti zemí.

Letošního 28. ročníku závodu se účastní přes sto závodníků – 89 jsou musheři a 14 bikeři, kteří se na trať vyráží na horských kolech se širokými pneumatikami. Závodníci přijeli z Česka, Německa, Rakouska, Švýcarska, Francie, Itálie, Holandska, Chorvatska, Slovenska, Maďarska či Polska. Do Orlických hor si musheři přivezli několik stovek psů. Nejčastěji jde o sibiřské husky, aljašské malamuty, grónské psy, samojedy, aljašské husky nebo evropské saňové psy.

Závod je pořádán již tradičně v posledním nebo předposledním lednovém týdnu, typickým svým mrazivým počasím a dostatkem sněhu. Letos start naplánovali organizátoři na úterý 20. ledna v půl šesté večer. Z deštenské osady Jedlová, kde je hlavní zázemí akce, vyrazila psí spřežení i bikeři rovnou do noční etapy. Jako první na trať vyrazilo osm musherů se psími spřeženími a dva bikeři na horských kolech se širokými pneumatikami.

Trasa Šediváčkova longu|Foto: Facebook Šediváčkův long

Jejich závod měl původně měřit 300 kilometrů, kvůli zledovatělému terénu jej však organizátoři zkrátili. Kratší je letos i 200kilometrová varianta, do níž ve středu odstartovalo zhruba 80 závodníků. Pořadatelům totiž zkomplikovalo přípravy počasí. Obleva v minulém týdnu je donutila přesunout část tras do vyšších poloh hor, kde se drží přibližně 30 centimetrů sněhu. Následné ochlazení s celodenními mrazy pak přineslo místy nebezpečně ledovatý povrch.

„První etapu pro kategorii 300 kilometrů jsme museli kvůli zledovatělému terénu a bezpečnosti závodníků zkrátit z 58 na 41 kilometrů. Některé úseky jsme museli vynechat. Krátit zřejmě budeme i další etapy,“ uvedla mluvčí závodu Markéta Kučerová.

Podle závodníků jedoucí variantu 300 byla noční etapa naprosto úžasná. „Jelo se 40 kilometrů. Trvalo nám to dvě hodiny a padesát minut. Párkrát jsme cestou zastavili, na tři čtyři minutky. A dnes to děláme úplně stejně, co hoďku zastavíme na pár minut, a každé dvě hodiny dostanou pejskové snacky a zkontrolují se jim tlapičky. Protože nejde jen o závod, ale i o pohodu pejsků,“ popisuje na facebooku jeden ze závodníků.

Bez povinné výbavy není start

Šediváčkův long není extrémní jen svou délkou, ale i převýšením. Psí spřežení během závodu nastoupají více než 7500 výškových metrů. Trať vedoucí po hřebenech Orlických hor je rozdělená do čtyř nebo pěti etap. Pro musheře i jejich psy to znamená jedno nebo dvě povinné noci v zimní krajině, bez zázemí a pomoci zvenčí. Závodníci se musí plně spolehnout na vybavení, které si vezou na saních.

Bezpečnost psů i jezdců zajišťuje přísně daná povinná výbava. Každý pes musí mít čtyři botičky a při dojezdu do cíle na něj musí čekat jedna krmná dávka. Musheři mají povinně náhradní postroje a obojky, kompletní náhradní šňůry, misky a u ohařovitých plemen také ochranné oblečky. Součástí saní je vak se záchranným transportním místem – pro dva psy u větších spřežení, pro jednoho u menších – stake out, vázací šňůra a lékárnička. Samotný musher musí mít vařič, hrnec o objemu minimálně jeden litr na každého psa, vlastní jídlo, náhradní oblečení, stan nebo celtu, spacák, karimatku, orientační pomůcky, mapu, kompas nebo GPS, osobní doklady a kvalitní čelovku s náhradními bateriemi.

Náročnost závodu se pravidelně odráží i v cílových statistikách. Není výjimkou, že do cíle dorazí jen polovina startujících. Přesto – nebo právě proto – láká Šediváčkův long také diváky, kteří mohou psí spřežení sledovat z několika míst. Závodníci jsou navíc monitorováni speciálním sledovacím systémem a průběh závodu mohou fanoušci sledovat online na oficiálních webových stránkách akce.

Historie závodu sahá do února roku 1997. Ještě den před prvním startem utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi. Jeden z nich, sibiřský husky jménem Šedivák, byl u vzdálené vesnice zastřelen místním občanem. Navzdory této tragické události byl závod odstartován a na památku psa nese dodnes název Šediváčkův long.