Sport
Po deseti dnech strávených na závodištích 8. zimní paralympiády se před týdnem ze Salt Lake City do Prahy vrátila česká výprava. Českou republiku za oceánem reprezentovalo šest handicapovaných sportovců a sportovkyň a čtyři tzv. vodiči.
"Jsme v intencích té nejvyšší kvality, tak jsme velmi spokojeni.Takhle se to dá říct velmi jednoduše."
Kdyby byly obě lyžařky zdravé, byly by už milionářkami. Jak budou za svou úspěšnou reprezentaci odměněny, a je tento obnos dostatečný? Vysvětluje znovu František Janouch:
"My dáváme za zlatou medaili 70 tisíc, ze stříbrnou 50 a za bronzovou 30 tisíc. Ten poměr mezi tím vodičem a závodníkem se určí dohodou. Je to jedna medaile, jedny peníze. Přece jenom máme k těm medailím blíže než ti zdraví sportovci a konkurence je u nás menší, tudíž těch medailí máme více."
Salt Lake City bylo pro Kateřinu Teplou naši nejen nejúspěšnější, ale také nejsympatičtější handicapovanou sportovkyni - již čtvrtou paralympiádou. Je možné srovnání s předešlými hrami, a zejména těmi minulými? zeptali jsme se Teplé:
"V Naganu, tam jsem měla tři zlaté a jednu stříbrnou, ale řekla bych, že ty medaile z letošní paralympiády jsou cennější. "
Kateřinu Teplou jsme také požádali o přiblížení nejintenzivnějších dojmů z paralympiády:
"Když mám říct tak obecně, tak pro mě nejkrásnější bylo - jako skoro na všech těchto soutěžích - setkávat se s lidmi, s ostatními sportovci, účastníky. Mám mezi nimi dnes už spoustu přátel, známých a kamarádů. Pokud mám říct jeden konkrétní zážitek, tak to bylo asi když jsem na zahajovacím ceremoniálu nesla naši vlajku."
Hry provázela zvýšená bezpečnostní opatření ze strany amerických organizátorů. Tento fakt většina zdravých i postižených sportovců plně chápala. Promítla se nějak protiteroristická opatření do organizace paralympijských her? A jaká vůbec organizace byla? Kateřina Teplá:
"Organizace byla výborná, to se Američané předvedli, všechno fungovalo perfektně."
Podobně hovořili i ostatní účastníci. Všichni se ale již soustředí na další sportovní akce. Budou mezi nimi i hry v roce 2006 v italském Turíně?
Odpovídá Sabina Rogie:
"Tato paralympiáda mě motivovala k tomu, abych ještě dále lyžovala. Ale samozřejmě nemůžu předvídat, co se bude dít za čtyři roky. Takže vám neřeknu přesně, jestli pojedu na paralympiádu, ale samozřejmě s lyžováním nekončím. "
A Kateřina Teplá?:
"Já bych řekla něco podobného. Samozřejmě čtyři roky jsou dlouhá doba, nevím, co se stane, ale pokud mi to budou podmínky umožňovat, tak bych ztaké ráda pokračovala."
V případě, že by naše úspěšné reprezentantky u lyžování vydržely další čtyři roky, mohly by se těšit na nový způsob přípravy, který v Salt Lake City dojednal vedoucí české olympijské výpravy Alois Hamrozi:
"Pokud to všechno dobře dopadne, naši sportovci se budou na příští paralympiádu připravovat s italskou výpravou."
Závěrem jsme se zeptali výkonného předsedy Českého paralympijského výboru Františka Janoucha, jak se změnil přístup společnosti k handicapovaným sportovcům, a jaká je jeho vize paralympionismu pro 21. století:
"Velice. Je nesrovnatelný postoj veřejnosti. Skoro každého jednotlivce, se kterým o tom mluvíme. Vůči postiženým lidem jako celku. Samozřejmě, že to nastartovala někdy v roce 1990 paní Olga Havlová. A to byl takový ten impuls té společnosti, že jsou to také lidé a že je s nimi záhodno mluvit. Já, kdyby to šlo, tak bych z toho vyndal ven ty peníze. Dokud jsme lidem rozdávali obrázky a kytičky, tak to bylo dobré. Přeci jenom ty peníze jsou trochu pro neštěstí věci. Na druhou stranu jsou potřeba."
