Stefan Lux se marně snažil vzburcovat světové politiky proti Hitlerovi

Čechoslovák Stefan Lux varoval před nacisty už v polovině 30. let minulého století. Aby vyburcoval světové politiky ke spojenectví proti Hitlerovi, zastřelil se 3. července 1936 přímo na mimořádném zasedání Společnosti národů v Ženevě. Doufal, že tak bude poslední obětí nacistického režimu...

Jeho čin byl ale rychle zapomenut a dnes je tento novinář, básník a dramaturg židovského původu téměř neznámý. Jeho osudem se však zabývá český exilový historik v Ženevě Lubor Jílek:

"Čím je nám Luxův osud aktuální? Samozřejmě svým poselstvím a výzvou k toleranci za každou cenu. A když zjistíme, že se k moci dostávají lidé, kteří jsou netolerantní, tak je třeba proti nim něco podniknout."

Měl Lux svou osobní zkušenost s nacistickým režimem? On sám utekl z Německa v r. 1933. Měl informace o osudu svých židovských přátel, kteří už třeba končili v koncentračních táborech?

"Tak v první řadě on byl československý občan. Kdybychom to vzali od počátku, ve zkratce, tak bychom museli zdůraznit, že se narodil v tehdejším Uhersku. Nedostudoval práva na budapešťské univerzitě a krátce na to začal působit jako dramaturg, básník a novinář ve Vídni. Za první světové války byl zraněn a po válce odjel do Berlína. On pocházel z germanofonní rodiny, nemluvil slovensky ani česky, a v Berlíně chtěl realizovat svou životní kariéru. Chtěl tam působit jako novinář, dramaturg a básník. A to se mu částečně dařilo. Mimo jiné si v r. 1927, pět let po příchodu do Berlína, vzal německou státní příslušnici, říšskou Němku. A tato Němka byla naturalizována na československém konzulátu v Berlíně. To je velice příznačné. Lux viděl svou budoucnost v Československu a současně v Berlíně, protože Berlín byl nejbohatší a nejživější středisko tehdejšího kulturního života. Nikdy se nedozvíme, co mezi manžely proběhlo, když Stefan Lux nabídl své ženě státní příslušnost k cizí zemi. Přestože se narodila v Žitavě, stala se československou státní příslušnicí."

Byla sama židovského původu?

"To právě není zřejmé, ale pravděpodobně ne. A on sám pocházel z agnostické, asimilované rodiny. Přitom je nutné zdůraznit, že v Uhrách byl asimilován nikoliv do maďarské, ale do německé kultury. Proto jeho životním cílem byl úspěch v germanofonním kontextu.To také vysvětluje jeho osobní tragédii. On se musel vzdát toho, v co věřil. Demokratického Německa."

Vnímal se on sám jako Žid nebo především jako Němec?

"On se nepovažoval za říšského Němce. Pocházel z Rakouska-Uherska, šel do Vídně a pak do Berlína. Byla celá řada československých občanů, kteří po válce odešli rovněž do Berlína, filmaři, novináři, Egon Erwin Kisch, Weisskopf, velká jména německé kultury. A Lux měl podobný osud. A proč odchází z Německa? V prvních týdnech po převzetí moci nacisty byl osobně cílem fyzickým útoků SA. Ti se mu vlámali do bytu. Představte si, máte devítileté dítě, ženu, a oni přijdou a rozmlátí vám nábytek. Oni mu vyčítali židovství, na němž on přitom nelpěl. Byl například lhostejný vůči sionismu. To ale neznamená, že byl lhostejný vůči židovství. V otevřeném dopise Anthony Edenovi nejen nezmiňuje své židovství, ale vůbec se nezmiňuje ani o podmínkách Židů v Německu. Pokud jde o jeho židovství, lze říct jenom to, že v průběhu své agonie se ještě setkal se třemi lidmi. Dva z nich o tom zanechali svědectví. Jeden z nich je maďarský novinář Pal Berent, který působil rovněž v Německu a s nímž se Lux znal. Pak se k jeho lůžku dostavil rabín židovské obce v Ženevě, ten o tom taky podal svědectví, i když kratší a méně výrazné. A pak se k němu dostal synovec československého prezidenta, a to je dosud velká otázka."

Proč si Lux pro svůj čin vybral právě 3. července? Bylo zrovna nějaké velké zasedání nebo byla naděje, že tam bude hodně lidí?

"To bylo mimořádné zasedání Společnosti národů, na němž se mělo rozhodnout o budoucnosti hospodářských sankcí proti Mussoliniho Itálii. Kvůli invazi v Habeši byly uvrženy sankce na Itálii a bylo o nich nutno rozhodnout. To ovšem klade otázku, co sám Lux věděl o politických a diplomatických okolnostech tohoto zasedání. A tam je nutné říct, že převažuje údiv. Vychází najevo, jako kdyby Lux už nechtěl vůbec nic vědět o tom, co se děje a co by se mohlo stát. Šlo přitom mimo jiné o statut německých, převážně židovských uprchlíků v Československu, ve Francii, v Nizozemí, v Británii a jinde. A on jako by už ani nechtěl slyšet, zda se tam diplomaté na něčem domluví. On už pravděpodobně chtěl vykonat ten akt /sebevraždy/."

A na závěr - jaký byl osud Luxovy rodiny během války, případně po válce?

"Byl samozřejmě velice zajímavý, i když mnoho věcí je neznámých. Kdybych začal koncem, paní Luxová mizí v sovětském okupačním sektoru na počátku října r. 1945. Pak už po ní nejsou žádné stopy."

A jejich dítě? Byl to chlapec, nebo děvče?

"Byl to chlapec, který dostal jméno po svém dědovi, notáři v Malackách. S matkou zůstal až do konce války, a pokud jsem se doslechl od některých tehdejších svědků, zůstal po válce pravděpodobně v Praze a stal se novinářem. Není ale vyloučeno, že později šel buď do sovětského, nebo jiného okupačního sektoru."