Strach manželek vojáků z Kuvajtu zmírňují e-maily a telefonáty

E-maily, telefonáty a "esemesky", to jsou hlavní "zbraně" manželek českých vojáků z protichemického praporu v Kuvajtu, které žijí dlouhé měsíce v obavách o osud svých nejbližších. Zatěžkávací zkouškou pro vojáky i jejich rodiny byly zejména poslední týdny, kdy v sousedním Iráku zuřila válka. I když nejhorší fáze konfliktu zřejmě skončila, manželky chemiků budou v klidu teprve tehdy, až se jejich muži vrátí v pořádku domů.

Totéž jim v pondělí při setkání na Úřadu vlády popřál premiér Vladimír Špidla, který ocenil profesionalitu vojáků i perfektní rodinné zázemí, které jim pomáhá zvládat fyziky a psychicky náročnou misi daleko od domova. "Některé věci se nedají vydržet, když člověk nemá někoho, o koho se může opřít," řekl předseda vlády a každé dámě předal jako výraz obdivu rudou růži.

Manželky vojáků si pochvalovaly přístup armády, která se podle nich snaží rodiny vojáků co nejvíce informovat o jejich situaci. V kontaktu s Kuvajtem jsou téměř každodenně prostřednictvím elektronické pošty či telefonu. Na dlouhé povídání či psaní ovšem není čas, zvláště ve chvílích, kdy se česko-slovenská jednotka připravovala na reálnou hrozbu použití chemických zbraní. "V těch rušných dnech mi manžel denně ráno posílal esemesku, že je v pořádku," řekla ČTK Jana Gajdošová, jejíž manžel je zástupcem velitele praporu.

Rodinní příslušníci mohou také využívat služeb armádní psychologické poradny. Ženy ocenily i pozdravy vojáků, které vysílá Česká televize, nebo vzkazy, které mohou posílat prostřednictvím Českého rozhlasu. "Můžeme být více v klidu a mít jistotu, že jsou v pořádku," kvituje takový způsob komunikace Gajdošová.

Obavy i stesk zažívá také Iveta Lupuljevová, i když po pádu režimu Saddáma Husajna se jí přece jen trochu ulevilo. O jejím manželovi, který je velitelem jednotky, ministr obrany Jaroslav Tvrdík mluví jen v superlativech. "Bylo to daleko horší, měla jsem daleko větší strach než nyní, když už je to přece jen klidnější," poznamenala. V Kuvajtu je její muž od ledna, vrátit by se měl na konci června. Po více než 20 letech společného života s vojákem ale ví, že doma se stejně nezdrží dlouho a vydá se na další misi. Stýská se i osmnáctileté dceři: "Je už rozumná, dospělá, ale samozřejmě by byla radši, kdyby byl táta doma. Oběma nám moc chybí, ale nedá se nic dělat," podotkla paní Iveta.

Armáda vedle pondělního setkání s premiérem připravila pro skupinku manželek jako ocenění jejich podpory vojákům i výlet na Karlštejn, kam se mají dopravit vrtulníkem. Zdaleka to není jediná armádní akce, která pomáhá rodinám zpříjemnit čekání na návrat jejich blízkých.

V Kuvajtu je nyní okolo 400 českých vojáků, mužů i žen. Na konci května armáda stáhne zpátky do vlasti 251 chemiků, kteří v Perském zálivu strávili už skoro tři čtvrtě roku.