V Iráku budou létat české bitevníky L-159

Foto: Pavel Lang, www.army.cz

Česká republika dodá Iráku české bitevníky L-159. To byl hlavní výstup návštěvy irácké delegace Česku, která proběhla v závěru minulého týdne. I když se o dodávce letadel delší dobu vyjednávalo, jde o historický okamžik. L-159 byly dlouhou dobu neprodejné a stát je nabízel několika evropským zemím. Možná i proto Česko dá Iráku čtyři z 28 bitevníků zdarma.

L-159, foto: Ministerstvo obrany ČR
24 bitevníků L-159 bude zcela nových a pro Irák je začne vyrábět Aero Vodochody. Čtyři další jsou ve vlastnictví ministerstva obrany. Armáda předá první ze čtveřice letadel sedm měsíců od vstupu kontraktu v platnost. Dodávky nových strojů by měly začít přibližně za dva roky. O dodávce se vyjednávalo déle než rok a pro českou stranu je to poprvé, co se podařilo letadla prodat v zahraničí. Za úspěch to považuje i prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.

"Prodej L-159 považuji za velký obchodní úspěch. Tyto letouny si po své technické stránce, po stránce provozu splňují ty nejnáročnější parametry, takže si zaslouží dalšího zákazníka, než je armáda České republiky."

Ministr obrany Alexandr Vondra Českému rozhlasu řekl, že letouny mohou sloužit jako výcvikové.

Alexandr Vondra, foto: Archiv Radia Praha
"Ty L-159 mohou mimo jiné sloužit také jako platforma přechodu, pokud jde o výcvik pilotů právě na stíhačky, ať už typu F-16 nebo v našem případě my to používáme v tréninku pilotů, kteří v budoucnosti lítají s "nadzvuky", to znamená v našem případě třeba s Gripeny."

Čeští odborníci se budou podle Vondry podílet také na výcviku iráckých pilotů, který by měl začít co nejdříve. Historie ambiciózního projektu cvičných bojových letounů L-159 sahá dlouho do historie. Měly být záchranou společnosti Aero Vodochody a jedním z pilířů českého zbrojního průmyslu. Z předpokládaného prodeje zhruba 200 kusů, který měl zaplatit nákladný vývoj, se podařilo získat zákazníka pro pouhých 72 strojů. Cesta ke konci iráckého kontraktu je ale ještě dlouhá, říká Jiří Hynek.

"V mezinárodních vztazích se dá velmi těžko odhadovat, jak rychlý ten kontrakt bude. Stačí se podívat u nás jaké byly třeba anabáze s pořízením nadzvukových letounů, byl podepsán kontrakt a nakonec se od něj dostoupilo a bral se pronájem. Cesta bývá velmi spletitá a komplikovaná, ale podstatné je, že je na začátku touha po tom pořídit si tyto letouny a je jasně deklarován záměr. To si myslím, že naší stranu musí relativně uspokojit."

Podle Jiřího Hynka je obchod úspěchem i přes to, že se Iráku dodají nová letadla místo těch, která jsou v armádních hangárech.

Foto: Archiv Radia Praha
"Jsem přesvědčen, že každý prodaný nový letoun dává větší šanci k prodeji dalších letounů do budoucna. Vždycky se říká, že první zahraniční obchod je ten nejsložitější a že ty další obchody potom jdou mnohem jednodušeji a snáz. Při jakémkoli obchodním jednání je první věc, na kterou se váš partner zeptá, jestli to má nasazena vaše vlastní armáda a druhá věc, kterou se vás zeptá, jestli by se mohl seznámit se zkušenostmi někde v zahraničí, kde už to provozujete. Jsem přesvědčen, že Aeru se bude potom dařit lépe."

Letoun konstrukčně vychází z osvědčeného typu letounů L-59, které létají v mnoha zemích světa. Konkurenční výhodou měly být nízké provozní náklady a široké možnosti využití. Stroj byl vyvinutý podle požadavků NATO. Na projektu se podílela řada zahraničních firem, mimo jiné ze Spojených států amerických nebo Itálie. Na počátku 90. let byla vyvinuta bojová verze a teprve později výcviková verze. Podle bývalého náčelníka armádního Generálního štábu Jiřího Šedivého to byla chyba a odrazilo se to na neúspěchu v prodeji.

"Většina případných zákazníků měla zájem o výcvikovou verzi a teprve potom o bojovou. Takže pokud se Irák v současné době rozhodl, že by akceptoval nabídku české strany a nakoupil by těch 28 letadel, tak je to zásadní rozhodnutí a myslím si, že to do budoucnosti může vytvořit vhodné podmínky pro to, abychom realizovali ten zbytek letadel, která jsou uskladněna a patří pořád ještě ministerstvu obrany."

Jiří Šedivý, foto: Ministerstvo obrany ČR
Smlouvu o nákupu 72 letounů pro českou armádu podepsal ministr obrany Miloslav Výborný s v roce 1997. Všechny letouny měly být dodány do roku 2002, ale dodávky se o dva roky zdržely. Armáda později usoudila, že tolik letounů nepotřebuje a ponechá si pouze 24 z nich. O prodeji 47 letounů L-159 z výzbroje české armády rozhodla vláda v červenci 2004. Jiří Šedivý podotýká, že nadhodnocení počtu letadel bylo pro tehdejší dobu typické.

"V době, kdy se o tomto projektu uvažovalo, skutečně ještě Česká republika ještě neměla zcela jasnou představu o tom, jak bude vypadat bezpečnostní systém v Evropě a vstup do Severoatlantické aliance byl spíše naším přáním než reálným úkolem, počítalo se s větším počtem jak nadzvukových, tak i podzvukových letadel. Druhý důvod byl skutečně to, že 72 letadel znamenalo téměř 50 procent nákladů, které by se měly vrátit z toho období, kdy se L-159 vyvíjela a začala se vyrábět. Takže to číslo odpovídalo právě té konkrétní historické době, kdy se o nich rozhodovalo."

Blízko kontraktu bylo Aero Vodochody v roce 2003 v Indii, kde se letouny dostaly do užšího výběru. Indie ale dala nakonec přednost britským strojům Hawk. Další jednání se uskutečnila například v Keni, Egyptě, Izraeli nebo Bolívii. V roce 2009 informovala agentura AP, že právě Bolívie koupí na pomoc v boji proti pašerákům drog místo původně zvažovaných českých letadel šest čínských letounů. Země údajně původně chtěla koupit česká letadla, obchod však zablokovaly Spojené státy. Na stejném nesouhlasu prý skončil i zájem Venezuely. USA mohou přitom zablokovat export letadel díky vysokému podílu technologií amerického původu. Z evropských zemí se o L-159 zajímalo Slovensko, Polsko, Řecko či Maďarsko.

L-159, foto: Ministerstvo obrany ČR
"Proti České republice působily poměrně dost silné státy, ať už letadla, která byla vyráběna ve výcvikové verzi ve Spojených státech amerických, lépe řečeno v Koreji. Byla to pochopitelně letadla vyráběná ve Velké Británii - stále jsou tu vyráběna - Aermacchi v Itálii a podobně. Jsou to velmi silné státy, které byly schopné vždycky podporovat svůj zbrojní průmysl a Česká republika nebyla schopna právě s tím, že měla pouze bojovou verzi, se nějakým způsobem vypořádat a proto ta podpora nebyla tak významná."

Bezprostředně po dohodě s Irákem ministerstvo obrany oznámilo, že vyhlásí 24. října veřejnou obchodní soutěž. V ní nabídne zájemcům osm L-159 v jednomístné verzi. Uskladnění a konzervace stávajících letounů totiž stojí stát podle odhadů až 30 milionů korun ročně. Ministr obrany Alexandr Vondra dodal, že úřad má náznaky, že zájemci o stroje z armádních skladů opravdu budou. Prodej letounů podle Jiřího Šedivého může pomoci i dalším armádním obchodům.

"Česká republika jako nástupnický stát Československa, které bylo jedničkou ve výrobě cvičných letadel, by se znova mohlo vrátit zpátky na tu pozici a pokud by se skutečně letadla v Iráku osvědčila, tak mohou být i další potenciální zákazníci, kteří budou chtít namísto dříve vyráběných L-39 letouny L-159, ale pravděpodobně v té výcvikové verzi. Pokud by se osvědčila, tak potom se může, podobně jako v historii L-39, pokračovat v nákupech bojových verzí L-159. Myslím si ale, že primárně bude zájem o výcvikové verze."