Summit o rozšiřování unie působil jako chaos, kde každý ví něco

Nervozita, střípky informací poletovaly vzduchem a neustávající horečná vyjednávání, tak pusobila atmosféra na jednání na summitu Evropské unie, na kterém patnáctka pozvala deset nových členů ze střední a východní Evropy a Středomoří.

V ohromné tiskové hale kongresového střediska Bella Center na kraji Kodaně sedí u svých počítačů stovky novinářů a píší. Jiní přibíhají z neformálních tiskových briefingů nebo se snaží odchytit příchozího komisaře, ministra nebo mluvčího některé členské země. Ve vzduchu se stále vznáší všudypřítomná otázka: Co se děje? Víte něco nového?

V jídelně pro žurnalisty jsou připraveny křehké saláty, mísy s krevetami a tácy s různými druhy mas ve voňavých omáčkách. U stolů je ale prázdno. Na jídlo není čas. Rozhlasový žurnalista, který na chvíli usedl, vstává od nedojedené polévky a utíká pro minidisk - právě se dozvěděl, že v bludišti národních tiskových sálů se s novináři setkává další z ministrů kandidátských zemí.

Východní Evropa zažívá svůj okamžik slávy. České, slovenské, a především polské požadavky náhle zajímají světové agentury jako Reuters nebo AP. "Jaká je vlastně teď slovenská pozice?" obrací se Marcin Grajewski z Reuters na Roberta Sermeka z TASR. "Čekáme, co se vyjedná, a chceme se na tom podílet," dovídá se.

Oficiální program summitu dávno ztratil smysl. Odehrávají se desítky jednání na různých úrovních. Dánský premiér ráno přijal svého polského kolegu, po něm českého, slovinského a maďarského. A znovu Polsko, které se na poslední chvíli rozhodlo, že bude hrát vabank a chtít všechno.

Některá setkání jsou krátká - deset či patnáct minut. "Jednají poučení lidé. I za pět minut se může něco změnit," nastínil ministr zahraničí Cyril Svoboda, který znovu opakuje, že Česko se požadavku na víc peněz od EU nevzdá. Kvůli tomu, na kolika různých úrovních se paralelně jedná, často ani vysocí diplomaté nevědí, jaký je vlastně poslední vývoj a přicházejí se zeptat spřátelených novinářů.

"Slyšeli jste nějaké drama o Polácích - hrozby, že neuzavřou jednání, cokoliv?" ptá se maďarský novinář György. Nikdo neví.

Uprostřed tiskového střediska se vytvořil hlouček kamer - přišel český premiér Vladimír Špidla. Slepě se k němu vrhají nejen čeští, ale i slovenští, polští a další žurnalisté. "Kdo to je?" ptá se anglicky polohlasně rudovlasá novinářka. "Český premiér," odpovídá jí někdo. Žena kývá a vypíná diktafon - chce informace o Turecku, Česko ji nezajímá. Pak rychle odchází, neboť o několik metrů dál se vytváří další hlouček - komisař pro regiony Michel Barnier obklopený kamerami a mikrofony něco říká.

Mluví tiše, novináři, kteří nestojí těsně u něj, nic neslyší a po chvíli souboj vzdávají. "Slyšel jsem, že druhé kolo jednání skončilo bez výsledku a bude třetí," přitočí se polský rozhlasový moderátor ke skupince kolegů. Nikdo neví, kdy jednání skončí. Dánské předsednictví by chtělo mít výsledek - deset zemí s uzavřenými vyjednávání zhruba v sedm hodin večer. Korunovat by jej měla slavnostní večeře u královny v zámku Christianborg. Jen málo novinářů je ale tak optimistických, mluví se o sobotním ránu, i neděli. Všichni žurnalisté mají ostatně hotelové rezervace do neděle nebo pondělka. "Možná v pátek nebudeme vůbec spát," obává se jeden z žurnalistů. "Viděl jsem lidi, kteří si sem nesli matrace," dodává druhý. Větší jistotu nemají ani diplomaté: "Jak to mám vědět? Nevěštím," odpověděl Svoboda na otázku, kdy myslí, že jednání skončí.