Těžké slovníky jsme si nosili s sebou, vzpomíná tlumočnice na vstup ČR do EU
Do Bruselu se tlumočnice Ivana Hlaváčová dostala poprvé ještě před vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004. Tehdy mělo Česko v Evropském parlamentu pouze pozorovatele a Hlaváčová společně s pár kolegy tlumočila pro ně i další zástupce České republiky, kteří europarlament nebo jiné instituce navštěvovali. Podíleli se rovněž na dokončení nezbytné terminologie. Zatímco tehdy byly pro jejich práci nezbytné těžké slovníky, dnes při tlumočení využívají tablet či další moderní elektroniku, řekla nynější vedoucí českého tlumočnického oddělení v EP Hlaváčová v rozhovoru s ČTK.
V každé tlumočnické kabině bývají většinou dva nebo tři lidé. Zasedání v Evropském parlamentu totiž mohou být velmi dlouhá, i řadu hodin. Navíc se tlumočí z 24 úředních jazyků, ale často i dalších, například z ukrajinštiny, ruštiny, arabštiny, japonštiny či afrických jazyků. V české kabině ovládají angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu, italštinu, ale i portugalštinu, polštinu, švédštinu, rumunštinu, slovenštinu, chorvatštinu, nizozemštinu, arabštinu a ruštinu. "Na každou schůzi má každý tlumočnický tým přehlednou tabulku jazyků, ze kterých a do kterých mohou všichni kolegové tlumočit. Podle toho víte, na jakou kabinu se máte na konzoli přepnout, když neovládáte jazyk řečníka. Přitom je zapotřebí reagovat velmi rychle," dodává.
Kvalitní tlumočení přitom nemůže podle Hlaváčové poskytovat jeden tlumočník například tři hodiny v kuse a tlumočníci se v kabině musí střídat, nejpozději po půl hodině, aby si mohli vydechnout. Další zajímavostí je, že v evropských institucích tlumočníci pracují většinou jen do svého rodného jazyka. "Musíte být totiž schopni přetlumočit i ty nejmenší nuance, úmysl řečníka, poznat podle výrazu, hlasu, intonace, zda tu věc, kterou říká, myslí vážně, nebo ironicky," podotýká Hlaváčová, která v posledních letech vzhledem k tomu, že oddělení vede, již sama aktivně netlumočí.
