Unikátní výstava na Pražském hradě: Svatovítský poklad v dialogu se současností
Přes sto středověkých a renesančních relikviářů, obrazů, sošek i vzácných textilních památek ze Svatovítského pokladu a k tomu obrazy současných výtvarníků. V Jízdárně Pražského hradu se otevírá největší letošní výstava – Fragmenty paměti: Svatovítský poklad v zrcadle současného umění.
Výstavu pořádá Správa Pražského hradu a hlavním partnerem je Metropolitní kapitula chrámu svatého Víta, která zapůjčila klíčové historické předměty. Jedním z hlavních exponátů výstavy je zlatý Korunovační kříž, označovaný také Ostatkový kříž, který nechal zhotovit český král a římský císař Karel IV.. Přestože není součástí korunovačních klenotů, patří k nejcennějším předmětům uchovávaným po staletí v katedrále.
„Zlatý relikviářový kříž českého království je jedna z nejvýznamnějších památek Svatovítského pokladu. Nebyl primárně určený pro katedrálu, ale pro Karlštejn,“ připomněl historik umění a autor a hlavní kurátor výstavy Jiří Fajt.
Samotný kříž je mistrovským dílem středověkého umění. Jeho zlatý korpus zdobí vzácné antické i raně středověké kameje a výrazný safír s reliéfem Kristovy tváře. Karel IV. nehal do kříže vložit i několik relikvií týkajících se Ježíše Krista.
„To, co na kříži vidíme, jsou nejvýznamnější relikvie křesťanského světa, které nám připomínají poslední dny Ježíše Krista na zemi, takzvané pašijové relikvie,“ vysvětluje Fajt a pokračuje: „V křížení jsou části dřeva, na kterém byl Kristus ukřižovaný. V horní části je částečka houby, kterou byl Kristus na kříži Stefatonem v uvozovkách osvěžován – houba se namáčela do octa, aby ten mučený neměl omdlít a měl si tu bolest ‚užívat‘ za plného vědomí. V levé části je hřeb, kterým byl Kristus přikován ke kříži, a na protější straně část provazu, kterým byl připoután ke sloupu, když jej bičovali. A ve spodní části sloupu, v krásném zlatém kazetovém orámování jsou dva trny z Kristovy trnové koruny.“
Výstava představí přibližně 160 exponátů. Mezi nimi nechybí ani mimořádně vzácný liturgický zpěvník pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic z 14. století, který byl naposledy vystaven před půlstoletím. „Takové rukopisy se vystavují pouze výjimečně,“ řekl Českému rozhlasu spolukurátor výstavy a kancléř Metropolitní kapituly Vladimír Kelnar.
Monumentální kniha má v rozevřeném stavu rozměry přibližně půl metru na 80 centimetrů a váží 15 kilogramů. Na jejích zažloutlých pergamenových listech jsou černým a červeným písmem zaznamenány liturgické zpěvy. Vzhledem ke své nevyčíslitelné hodnotě bude vystavena v klimatizovaném skleněném trezoru.
Díla moderních umělců
Významnou roli na výstavě hrají také díla moderních autorů, jako jsou Francis Bacon, Joseph Beuys, Edmund de Waal nebo Gerhard Richter. Jejich práce otevírají otázky interpretace historie, paměti i identity.
„Umělecká díla předních světových umělců vybízí k přemýšlení nad nimi. Jak rozumět záhadným stavbám Edmunda de Waala? Co vypovídají fotografické dokumenty Josefa Koudelky? Jakou řečí k nám promlouvá do minulosti se obracející zrcadlo Gerharda Richtera nebo snový filmový příběh Juliana Rosefeldta? Nad židovsko-křesťanskými tradicemi západní civilizace se zamýšlejí zase práce Marka Wallingera a Francise Bacona. Zneužívání (státní) moci je společným tématem Anselma Kiefera, Magdaleny Jetelové a Josepha Beuyse. Jsme ale vůbec připraveni ohlédnout se zpět a poučit se z vlastní minulosti?, uvádí web Pražského hradu.
Podle autorů výstavy nejde jen o prezentaci historických artefaktů, ale o širší úvahu nad tím, jak interpretujeme dějiny a jakou roli v tom hraje umění.
„Lidstvo získávalo moc budováním rozsáhlých informačních sítí, které společnosti a politické systémy využívaly k prosazení svých cílů. Demokratické systémy umožnují volné proudění informací nezávislými kanály, zatímco totalitární režimy soustřeďují informace do jednoho centra. I sbírku relikvií z pražské katedrály můžeme nahlížet jako jeden ze silných komunikačních nástrojů církve. I když z jeho někdejší velkoleposti se dochovaly pouhé fragmenty,“ uvádí se na webu Pražského hradu.
