V australském Brisbane žijí stovky Čechů, mají i své rozhlasové vysílání
Karel Ulvr emigroval z Československa v r. 1949, tehdy mu ještě nebylo ani osmnáct. Po půl roce stráveném v uprchlických táborech v Německu se dostal do Austrálie, kde žije dodnes. Vyučený automechanik tam vystřídal řadu povolání, dnes se ale věnuje i vysílání krajanského rozhlasu. Pro české posluchače v Brisbane připravuje hudební pořady. Do Československa se po odchodu z emigrace poprvé znovu podíval v r. 1975:
Vy jste se sem znovu vrátil po téměř třicet letech. Jak to tu vypadalo po tak dlouhé době?
"Tehdy to nebyla skoro žádná změna. Nyní se to ale nedá přirovnat. Je to tu opravdu krásné."
Sledujete z Austrálie, co se v Česku děje?
"Každý den. Já mám computer a čtu české noviny, a taky sleduji Český rozhlas."
Takže tu každodenní situaci dobře znáte. Co tomu říkáte?
"Je to jako všude."
Vím, že i v Austrálii jsou různé problémy. Byl tam problém s premiérkou...
"Přesně tak. V našem státě Queensland, jestli to sledujete, jsou taky potíže. Jak říkám, všude je to stejné."
Jak se stýkají Češi žijící v Brisbane? Máte tam nějakou tělocvičnu nebo hospodu, místo, kde se můžete stýkat?
"V Brisbane máme asi dva a půl hektaru a na něm stojí Československý klub. My se jmenujeme Československý klub, protože jsme tam přišli jako Češi a Slováci. Byli jsme Čechoslováci, proto si pořád držíme toto jméno."
A skutečně tam chodí i Slováci?
"Určitá část ano, ale velmi malá. Celý klub založili Češi, Slováci se téměř nezapojili. My si ale dál držíme název Čechoslováci."
Jakou vyvíjíte činnost? Co se v tom klubu děje?
"Každý pátek máme otevřeno od šesti hodin večer a podáváme jídla. Na večeři tam přichází průměrně od šedesáti do sto dvaceti lidí."
Jsou to jen večeře, nebo máte i jiné akce?
"Slavíme samozřejmě 28. říjen, v národních krojích. A podobně."
Co Sokol? Je tam?
"Sokol tam byl, ale neudržel se. I v jižních státech Austrálie je Sokol poměrně slabý. Je v Sydney, ale v Melbourne vůbec ne."
Pamatuji si ale, že při posledním sletu jsem se potkala s několika sokoly, kteří přijeli z Austrálie...
"Ano, přesně tak. Znám jednu paní, která cvičila na sokolském sletě. Já jsem též cvičil v roce 1948 na Strahově."
Řekla bych, že je dodnes na vás vidět, že jste byl sokol... Přicházejí tam i dnes nějací mladí lidé?
"Studenti, ale ne tak, aby se tam mohli usadit, jelikož se situace změnila. Uprchlíci už nejsou, takže je velmi těžké, aby se tam někdo mohl usadit."
A máte s nimi nějaké kontakty? Vyhledávají vás, nebo si žijí jen pro sebe?
"Občas. Já jsem zapojen do Československého klubu, takže občas máme nějaké nabídky, nebo lidé potřebují nějakou pomoc."
Funguje tam nějaká česká škola?
"Máme pro malé děti, předškoláky, setkání v klubu každé druhé pondělí. Kolikrát je jich tam až dvacet a učí se české básničky a podobně."
To jsou předpokládám děti ze smíšených manželství...
"Většinou, jsou to ale i české rodiny."
Děláte pro děti nějaké zvláštní akce?
"Minulý měsíc jsme například měli vítání "mláďátek" do dvou let. Dali jsme jim dárečky, já jsem jim dokonce podepsal každému diplom."
V Brisbane máte i české rozhlasové vysílání, je to tak?
"Ano, české vysílání tam už je od r. 1974. Vysíláme jednu a půl hodiny ve středu a hodinu v sobotu."
Co vysíláte?
"Většinou Vaše programy!"
Co se ale líbí vašim posluchačům?
"Jelikož je to starší generace, tak mají rádi písně, které sami znají. A samozřejmě českou dechovku. Měl jsem několik programů od vás Trubte nám, trumpety, a to je velmi populární. Já taky vysílám a lidé mi volají do rádia, jak se jim ty programy hrozně líbí."
Kolik lidí se podílí na přípravě vašeho vysílání?
"Jsme čtyři."
A je to z vaší strany ryze dobrovolná činnost?
"Je to ryze dobrovolné, akorát jsou tam podmínky, že musíme mít určité množství lidí, kteří jsou členy rádiové skupiny, abychom mohli vysílat. My potřebujeme nejméně osmdesát členů."
Vy potřebujete registrované členy? Čili nevysíláte jen tak do éteru?
"Ne, ale je to stanice, která je FM, a až na 150 kilometrů je dobře slyšet."
Toto pravidlo vyplývá z australského zákona o menšinách, nebo proč to tak je?
"Tato stanice vysílá pro asi 52 rozdílných národností, každá má určité hodiny. A podle počtu členů mají i počet hodin, které jim dají na vysílání."
A toto vysílání platí stát?
"Pomáhá, ale jinak je to dobrovolná organizace. Sama by to neutáhla, kdyby ji stát nepodporoval."
Tentokrát jste přijel na měsíc. Kdy jste tu byl naposledy?
"V r. 2002."
To už je dlouhých jedenáct let. Co se všechno podle vás za tu dobu změnilo?
"Všechno! Krása města, to je opravdu vidět. Vy to možná nevidíte, ale my cizinci ano."
Vy jste tu vlastně byl v roce, kdy nás postihly povodně.
"Ano, byl jsem tu zrovna v té době, kdy bylo metro pod vodou."
A víte, že jste letos přijel taky po povodních?
"Já jsem vám to asi přivezl..."
To nás trošku děsí! Tak až přijedete příště, prosím pozor na ty povodně! Děkuji za rozhovor.
