Výběr z českých týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Časopis Respekt připomíná, že přesně před rokem se Šumava potýkala s kůrovcovou kalamitou. Její příčinou byla větrná spoušť z osmdesátých let. Prořídlá a imisemi oslabená monokultura tamních lesů vytvořila doslova kůrovcový ráj. Broukova vytrvalá, přes deset let dlouhá práce pak loni vyvrcholila. Správa šumavského parku tehdy poslala do boje dřevorubecké party a během zápasu šlo v tzv. druhých zónách parku, kde jsou vlastně hodpodářské lesy, k zemi více než čtyřicet tisíc kubíků dřeva. Když brouk napadl i stromy v nejcennějších pásmech Šumavy, dal ministr životního prostředí lesákům povolení kácet i tam. Vykáceny byly další tři tisíce kubíků. A to přesto, že jde o zóny ze zákona normálně nedotknutelné.

Správa parku ovšem tvrdila, že pokud je nevyčistí, bude z nich kůrovec v budoucnu dál zamořovat okolí. Proti kácení v prvních zónách se ovšem ostře postavili jak někteří odborníci z Akademie věd ČR, tak aktivisté z ekologického Hnutí Duha. Několik desítek mladých nadšenců téměř po dva měsíce vlastními těly bránilo kácení v nejvzácnější končině -- třísetletém pralese Trojmezná. Taktika mladých ekologů nakonec slavila úspěch: místo zůstalo neposkvrněno. Díky tomu dnes víme, že obavy dřevorubců byly neopodstatněné. Navzdory "nevyčištěné" Trojmezné se totiž výskyt kůrovce v parku rapidně snížil.

Vedení parku však svoji dřevorubeckou teorii zatím nechce opustit. Tento postoj samozřejmě podle Respektu vyvolává otázku, zda lesáci nepoužívají kůrovce jako vítanou záminku umožňující jim rabovat dřevo i v jinak nedostupných prvních zónách. Za rok 1999 porazila správa parku ve všech třech zónách dohromady 280 tisíc kubíků, za které stržila více než čtvrt miliardy korun.

Nedávno přitom vyšlo najevo, že údajně kvůli "špatnému zakreslení do mapy" načerno vytěžila a prodala zdravé stromy z třetiny hektaru v první zóně kolem Jezerní slatě. Věc objevili členové Duhy a v současné době ji šetří pražská inspekce životního prostředí. Správě hrozí pokuta až milion korun. Podle mluvčího parku Zdeňka Kantoříka, šlo ale o mýlku a hajného, který tam řídil kácení, správa parku propustila. Nicméně na tuto instituci vrhl odhalený podvod špatné světlo. Navzdory úbytku kůrovce ministr Kužvart i pro letošek schválil těžbu v prvních zónách Šumavy. Ušetřena opět zůstane jen Trojmezná. Nicméně jistá změna přístupu je přece jen znát. "Letos jsme zatím asanovali pouze něco přes 24 tisíc kubíků porostu," říká mluvčí Kantořík. "Což například v prvních zónách znamená o třetinu méně pokácených stromů než loni."


A na ekologické téma je i další článek. Tenotkrát z časopisu Reflex. Časopis Reflex připomíná, že každé léto se stále více nadrží, ale i řek mění působením vodních sinic v odpudivou zelenou polévku. Sinice přitom produkují jedy, které například v pitné vodě mohou způsobit otravu nebo rakovinu. Působením sinic se vážně zabývá Světová zdravotnická organizace a varování odborníků nachází stále více sluchu u státních správ evropských zemí.

V Česku jsme zatím k sinicím, podle časopisu, pozoruhodně tolerantní. Přitom i zde je těchto organismů v některých nádržích významné množství. Potvrdil to i loňský zatím nejrozsáhléjší průzkum, který podporovala EU. Jeho výsledky měly být hned po zpracování poskytnuty veřejnosti. Zjištěná data ale byla natolik alarmující, že se v obavě z mediální paniky vědci rozhodli informovat napřed zástupce ministerstev. Masový rozvoj sinic byl loňským monitoringem totiž zjištěn u 83 procent vodních nádrží.

Z toxikologických rozborů pak vyplynulo, že téměř všechny lokality obsahují sinice jedovaté. Toxičtější populace sinic byly nalezeny pouze v Norsku, Nizozemsku a Kanadě. V Česku šlo přitom i o horské nádrže, jako Souš nebo Klatovy. Sinice se tak staly reálným problémem v celé České republice. Úředníci z příslušných ministerstev ale tato čísla odmítli se slovy, že se jedná o kalamitní rok, který nereprezentuje reálnou situaci.

Z porovnání se staršími výzkumy i s výsledky letošního sledování přitom vyplývá, že loňský rok zapadá do dlouhodobého vzestupného trendu ve výskytu toxických sinic. Přijetí závazné a jasné normy v České republice ale zatím nehrozí. Podle úředníků nelze přijímat žádnou legislativu, která není v souladu s normami Evropské unie. Vzniká tak situace ve stylu proslulé Hellerovy Hlavy XXII. Norma EU se totiž teprve připravuje a podílejí se na ní právě ti čeští odborníci, kteří se snaží donutit odpovědná ministerstva ke změně přístupu. Pro Českou republiku tedy čekání na evropskou normu týkající se sinic může znamenat odklad potřebných opatření až o pět let.


A do třetice opět časopis Respekt. Bezmála každý druhý mladý člověk u nás už dva roky začíná svou kariéru na úřadu práce. Podíl těch, kteří si hned po škole jdou pro sociální dávku, přitom dramaticky roste. Zatímco v roce 1998 se na pracovním úřadu zaregistrovalo asi 40 tisíc ze 112 tisíc čerstvých absolventů škol, o rok později to bylo už 27 tisíc ze 63 tisíc absolventů a letos se čeká zhruba polovina z 61 tisíc lidí, kteří vyjdou ze škol.

Jak je to možné? Jaké jsou příčiny takového neradostného stavu a jak jej změnit? Na této situaci se samozřejmě podepsal rostoucí počet lidí bez práce: z 287 tisíc v lednu před dvěma lety se zvedl na současných 469 tisíc. Podíl absolventů na celkovém počtu nezaměstnaných se už několik let pohybuje kolem 15 procent a nijak zásadně se nemění, přestože v posledních dvou letech vycházelo ze středních škol zásluhou zavedení deváté třídy méně dětí: loni končili převážně maturanti, letos naopak učni. Skutečné kořeny toho, že si skoro každý druhý člověk jde hned po škole pro sociální podporu, musíme hledat jinde.

První zádrhel je očividně v naší vzdělávací politice. Bez práce je totiž každý čtvrtý člověk se základním vzděláním, ale jen každý čtyřicátý vysokoškolák. "Naše učňáky nevychovávají takové lidi, o které mají zaměstnavatelé zájem," říká Lenka Vylítová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. "Zaměstnavatelé nechtějí úzce specializované dělníky, ale lidi s přenositelnými dovednostmi. " Stačilo by tedy nabídnout takové vzdělání, které nemá úzký záběr, umožní vstřebávat další poznatky a přizpůsobit se tomu, po čem je poptávka. Bez ohledu na tento fakt ovšem stát není ochoten financovat gymnázia pro více než jednu pětinu populačního ročníku a vysoké školy letos odehnaly od svých bran na padesát tisíc vzděláníchtivých zájemců.

Na vysoké školy univerzitního i neuniverzitního typu u nás vstupuje zhruba třetina populačního ročníku, ve světě tuto šanci dostává podstatně víc lidí. "Sociální dávky přitom přijdou stát přinejmenším na stejné peníze, jako by stálo zvýšení kapacity vysokých škol," říká ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Martin Mácha. Kromě toho je naše sociální síť příliš pohodlná. "Už dlouho víme, že registrace na úřadě práce znamená pro mnohé absolventy především slušné kapesné na poslední prázdniny nebo přečkání doby, než nastoupí na vysokou školu, případně na civilní službu," říká ředitel Mácha. Ve světě jsou ti, kdo pracují s absolventy, daleko přísnější. A už vůbec není na západ od našich hranic možné, aby mladý člověk pobíral podporu jen za to, že jednou měsíčně zajde na úřad. Národní plán zaměstnanosti, který loni poprvé sestavilo ministerstvo práce, sice nabízí praktikantská místa na státních úřadech, avšak kvůli nejasnostem, jak vlastně takové stážisty platit, se zatím program nerozběhl.