Výběr z krajanského tisku

I v novém roce do české redakce Radia Praha pravidelně přicházejí noviny a časopisy, které vydávají čeští krajané v zahraničí. Budeme vám z nich přinášet pravidelný výběr. Tentokrát z chorvatské Jednoty, Vídeňských listů, novozélandských Střípků a Nového Polygonu, vydávaného pro zahraniční Čechy naopak v Praze:

V týdeníkiu corvatských Čechů Jednota íká dlouholetá redaktorka tohoto periodika a nyní i předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková, že činnost menšinových spolků a institucí stále více ovlivňují finance, nebo lépe jejich nedostatek. I když ale v loňském roce dostal Svaz od Rady pro národnostní menšiny dotaci o téměř 127 tisíc kun nižší oproti roku 2012, dokázali krajané zorganizovat celou řadu akcí. Včetně těch nejnavštěvovanjších - na Zpěvánkách v Prekopakře se sešlo na 350 zpěváků, na Voničce v Daruvaru bylo dokonce 500 účastníků. Proběhly divadelní kurzy i letní folklorní tábor. Nový letní prázdninový tábor se osvědčil jako jazyková škola. Krajané v Chorvatsku se snaží získat i peníze od Evropské unie. Peníze jsou důležité, nesmíme ale dovolit, aby by rozhodující, uzavírá Libuše Stráníková. V obsáhlém rozhovoru ale zmiňuje ještě jeden problém, který se v současné době dotýká českých krajanů. Je jím celochorvatské referendum o užívání cirilice, které je podle mínění menšiny namířeno proti národnostním menšinám. O referendu o cirilici se v Jednotě zmiňuje i poslanec za českou a slovenskou menšinu Vladimír Bílek. Soudí, že otázka v referenda je špatně formulována a poškodí národnostní menšiny. Právo na dvojjazyčnost by totiž zůstalo jen tam, kde by menšina početně překračovala 50 procent obyvatelstva. Dosud to byla pouze třetina. Právo na používání českých a chorvatských nadpisů by tak ztratili například i v Končenicích, což je přitom obec se zhruba 47 procenty Čechů.

Problém dvojjazyčnosti se ale dotýká i českých krajanů v sousedním Rakousku. Píší o tom Vídeňské Svobodné listy v rozhovoru s předsedou Menšinové rady české a slovenské větve v Rakousku Pavlem Rodtem. Ten upozorňuje také na problematiku českého školství, které není ve Vídni nijak zákonně ošetřeno. Shrnuje také, jak žije česká krajanská menšina po kulturní stránce. Vedle školského spolku Komenský tu pracuje divadelní spolek Vlastenecká omladina, který kromě divadelních představení pořádá i taneční večery. O divadlo z České republiky se na profesionální úrovni stará česko-slovensko-rakouské Kontakt-fórum. Krajané tu mají i Sokol s jeho šesti jednotami, nebo obnovený pěvecký sbor Lumír. Pavel Rodt ocenil i práci Akademického spolku. Svobodné listy přinášejí i obsáhlý rozhovor s legendární rakouskou novinářskou Barbarou Coudenhove-Kalergi. Narodila se v Československu, v roce 1945 byla ale její rodina z Prahy odsunuta. Jako novinářka se zajímala o dění v Československu už před rokem 1989 a v roce 1991 se do Prahy vrátila jako korespondentka ORF. V roce 2001 jí prezident Václav Havel udělil Řád T.G. Masaryka za podporu demokracie a lidských práv.

Novozélandské Střípky přinášejí už tradičně výběr ze zpráv z České republiky. Mimo jiné si všimly toho, že obyvatel ČR za první tři čtvrtletí roku 2013 ubylo. Na konci září jich v zemi žilo 10 573 800, tedy o 2300 méně než na konci předchozího roku. Podle Českého statistického úřadu je to i díky tomu, že se více lidí z Česka vystěhovalo do ciziny, nežli se jich do země přistěhovalo. Časopis informuje i o České a Slovenské knihovně ve Wellingtonu. Nabídka knih je na internetu, na adrese library.csclubnz.org. Fond knihovny se díky dotacím a darům pravidelně doplňuje a v současné době knihovna očekává velký přírůstek nových knih, včetně dětské literatury. Knihy se dají vypůjčit i poštou, a to po celém Novém Zélandě za jednotný poplatek, píší Střípky.

Nové číslo časopisu pro zahraniční Čechy Nový Polygon přináší obsáhlý rozhovor Marie Čechové s českým fotografem Jiřím Lochmanem, který od své emigrace v 70. letech žije v Austrálii. Přestože před odchodem do exilu nefotografoval, v Austrálii se stal jedním z nejuznávanějších fotografů přírody a jeho snímky jsou uveřejňovány v prestižních časopisech. Velký článek o něm přinesla i loňská podzimní Australian Photo Review. Jiří Lochman spolu se svou ženou Marií o sobě mohou bez uzardění prohlásit, že jsou jedni z posledních, kdo se mohou uživit jako profesionální fotografové přírody. Polygon také informuje o nové knize Oty Ulče Škvorečtí, ve které úspěšný spisovatel shromáždil a vydal vzájemnou korespondenci, kterou si po desetiletí vyměňoval s Josefem Škvoreckým a jeho ženou Zdenou Salivarovou. Kniha měla svůj pražský křest 20. ledna.