Znovu vyšly Hvížďalovy České rozhovory ve světě
Na pultech knihkupectví se v těchto dnech znovu objevila kniha Karla Hvížďaly České rozhovory ve světě. Jde o soubor písemných interview, která Hvížďala na konci 70. a zejména v 80. letech minulého století vedl s českými exilovými spisovateli v Evropě i ve Spojených státech. Jsou mezi nimi například Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Karel Kryl, Viktor Fischl, Vladimír Škutina a mnozí další. Kniha, kterou vydala Mladá fronta, je doplněna o řadu nových údajů v biografii jednotlivých autorů. Karel Hvížďala Radiu Praha k reedici Českých rozhovorů ve světě poskytl rozhovor:
Pane Hvížďalo, potřetí vycházejí vaše rozhovory s exilovými spisovateli. Podle jakého klíče jste je vybíral a jaký je ten posun od 70. let, kdy vznikaly?
"Klíčem bylo hlavně oslovit všechny známé, doma i mně známé autory, kteří žili v zahraničí. A mimo Milana Kundery mi prakticky všichni odpověděli. A posun je obrovský! Když mi Antonín Kočí z Mladé fronty řekl, že bychom to mohli znovu vydat, tak jsem se v první chvíli zalekl, protože se mi zdálo, že to bude passé. Naopak se ale ukazuje, že zvláště v životopisných rámech, protože většina těch lidí už zemřela, má najednou tato výpověď nový kontext. A je velice závažná, protože i problémy, o kterých tam mluvíme, se stávají současnými problémy.. Pak se taky ukazuje, že exil byl pro vnímavé autory doopravdy velice složitý. A naopak právě ti největší střelci, jak se ukazuje, byli agenty StB."
Jakým způsobem rozhovory vznikaly?
"Ty rozhovory, aby všichni měli stejné šance, jsem dělal písemně, protože kdybych dělal v Evropě rozhovory face to face a do Spojených států písemně, nebylo by to homogenní."
Znamená, že to byl jakýsi ping-pong? Napsali jste si jednu otázku, pak odpověď, a z toho vycházela další otázka, nebo to byl sled otázek, na které autor odpovídal?
"Ne, byl tam jistý rastr základních otázek, aby forma byla přibližně stejná, a pak jsem do toho u každého jinak vstupoval."
Který z těch rozhovorů se vám dělal nejhůř?
"To už neumím říct, to bych lhal. S každým to bylo trošku složité, protože většina lidí v tom vlastně nejdřív neviděla smysl. A to i ti nejbližší kamarádi, jako byl Tonda Brousek, který k tomu nakonec napsal i doslov. Nejdřív váhal, jestli se do toho má vůbec pustit. Někteří ale, jako například Karel Kryl, reagovali spontánně a rychle."
V čem jste ten smysl viděl od počátku vy?
"Bral jsem to jako dokument, protože jsme nikdy nevěděli, jestli se ještě dožijeme konce té vládnoucí nenormality. Jiří Lederer vydal v exilu České rozhovory, tak jsem je chtěl tímto projektem doplnit, aby česká literatura, která byla v té době zakázaná, a přitom byla většinou kvalitnější než to, co tu masově vycházelo, byla někde zdokumentována jako celek."
Jedním ze zpovídaných byl písničkář Jaroslav Hutka, který do exilu odešel po podpisu Charty 77. Hned v úvodu písemného rozhovoru Karlu Hvížďalovi o své zkušenosti z emigrace napsal:
"Většina emigrantů se neumí zpočátku domluvit a nevyzná se, stane se závislá na úřednících a lidech, se kterými by za normálních okolností vůbec nedošlo ke kontaktu. Je to návrat do dětství, ale bez rodičů, kdy už to špatně neseme a mnoho lidí se naučí mlčet, protože dokud mlčí, nikdo na nich nepozná, že jsou cizinci. ... A to už je jenom krůček k tomu začít o národu, ve kterém žiju, říkat ONI a stát se příslušníkem národa emigrantů, a to se týká nejen Čechů a nejen bělochů. ... To, že jsem byl slavným zpěvákem, patří minulosti, a že jsem byl literát, který uměl své myšlenky zformulovat tak, že státní moc neváhala se se mnou zabývat, už také není pravda. Dnes žiju v prostředí, ve kterém neumím své myšlenky vyjádřit tak, aby jakkoliv podstatněji zasáhly společenské vědomí. Ale sílu spisovatele nedělá schopnost plachtit v jazyku se suverénní bravurností, ale schopnost dosáhnout na skutečnost tam, kde je to cítit. Takže neházím flintu do žita. Ale cesta je to úděsně dlouhá."
Jaroslav Hutka prožil v Holandsku víc jak deset let a po listopadu 89 se do Česka vrátil. Zúčastnil se i nedávného křtu Hvížďalových rozhovorů. A také tam zazpíval jednu z písní, ve které tuto hořkou zkušenost exilanta zachytil.
