Arktická posedlost: Český průvodce Martin Fiala o životě na Špicberkách, kde se zem hýbe pod nohama
Na nejsevernějším trvale obydleném místě světa žije Čech, který během pěti minut věděl, že našel svůj domov. Horský průvodce Martin Fiala provází turisty arktickou divočinou, sleduje, jak taje permafrost pod městem, a provozuje nejsevernější kavárnu na světě. V podcastu Hovory na dálku vypráví o životě v Longyearbyenu, kde se střídají tři měsíce tmy a tři měsíce dne, kde se do přírody nesmí bez kulovnice – a kde podle něj vzniká „arktická posedlost“.
„Doma jsem na Špicberkách. Podíval jsem se na ty hory a růžovou oblohu a věděl jsem, že je to ono.“
„Doma jsem na Špicberkách,“ říká Martin Fiala, který se narodil v Praze, ale od dětství žil s rodiči ve Francii, USA, Nizozemsku či Itálii. Nakonec zakotvil v Longyearbyenu – vesnici s 2500 obyvateli a padesáti národnostmi, která působí kosmopolitněji než leckteré evropské město.
„Člověk má pocit, že není někde na malé vesnici, ale skoro ve velkém městě,“ popisuje. Turisté se tu střídají po tisících a každoročně se obmění až pětina obyvatel.
Život mezi ledovci, soby a velrybami
Fiala pracuje jako horský průvodce. V zimě jezdí se sněžnými skútry, v létě provází na lodích a nejraději chodí s turisty na výšlapy. „Kdekoliv je to hezký,“ říká o místní krajině. Přesto většina návštěvníků touží po jediném – spatřit ledního medvěda.
Kromě nich žijí na ostrovech sobi, polární lišky, tisíce ptáků a v létě se v okolních fjordech objevují velryby. „Snažím se lidem vysvětlit, že to není jen o medvědech. Ta příroda je kouzelná sama o sobě.“
Tající permafrost a voda plná kovů
Romantická představa Arktidy má i svou odvrácenou tvář. Permafrost taje a s ním se hýbou domy i přistávací dráha. „Začíná to být problém. Nové budovy se zakotvují třicet metrů do země,“ vysvětluje Fiala.
Ani voda není samozřejmostí. „Teď si ji víceméně každý filtruje sám,“ říká. Ve vodě se objevuje mangan a další kovy. A celé město běží na dieselových generátorech – paradox v místě, kde se klimatická změna projevuje nejrychleji.
„Moje stopa je tam mnohonásobně větší, než kdybych žil jinde. Je to něco, s čím člověk vnitřně zápasí.“
Nejsevernější kavárna světa
„Polární tma není deprimující. Je to klidné, výjimečné období plné světla od měsíce a polární záře.“
Kromě průvodcování provozuje Fiala s přáteli vlastní kavárnu. „Když tam člověk něco chce, musí si to zařídit sám,“ směje se. Kavárna je psí – doslova. „Máme tam pejsky. Jsou napůl pracovní, chodí se mnou na túry.“
A ano, je to nejsevernější kavárna na světě. „Ještě jedna tam je, ale my jsme o sto metrů výš,“ dodává.
Polární tma není deprese
Jedním z nejčastějších mýtů je podle Fialy představa, že tři měsíce tmy musí být deprimující. „Není to tak. Je to zvláštní období, větší klid. A když se setmí úplně, je to příjemné – světlo od měsíce, polární záře, hvězdy. Je to výjimečné.“
A proč tam zůstal? „Podíval jsem se na ty hory, růžovou oblohu nad nimi… a okamžitě jsem věděl, že je to ono.“
Strategická Arktida
„Žiju tam kvůli přírodě, ale zároveň vím, že jsem součástí problému. V Arktidě člověk klimatickou změnu vidí každý den.“
Špicberky nejsou jen idylické místo. Leží v centru arktického prostoru, kde se střetávají zájmy velmocí. „Když se člověk dívá na mapu shora, jsme uprostřed toho všeho,“ říká Fiala. „To, co se děje ve světě, má dopad i na nás.“
Chcete-li se o životě na Špicberkách, dopadech klimatu i dalších zajímavostech dozvědět víc, poslechněte si celý rozhovor v podcastu Hovory na dálku. Vydejte se s námi tam, kde začíná opravdová Arktida.
o pořadu
Hovory na dálku - Češi v zahraničí, příběhy bez hranic
Poznejte svět očima Čechů, kteří se vydali za hranice a tam našli nejen nové domovy, ale také neobvyklé profese, životní zkušenosti a nové perspektivy.
