Bohemia festival
Dnešní krajanská rubrika je opravdu slavnostní. Právě dnes totiž zveřejníme jméno vítěze soutěže, kterou Radio Praha vypsalo k 65. výročí svého vzniku. Připravila Milena Štráfeldová.
Právě dnes totiž zveřejníme jméno vítěze soutěže, kterou Radio Praha vypsalo k 65. výročí svého vzniku. Již na jaře jsme se Vás ptali, jak jste se jako posluchači s naší rozhlasovou stanicí setkali a jaké by podle Vás Radio Praha bylo, pokud by bylo člověkem. Cenou za nejlepší odpovědi je letecký týdenní zájezd do České republiky, a i ti, kteří nevyhráli, dostanou od nás na upomínku pěkný dárek. Na naše soutěžní otázky se v Radiu Praha sešly stovky odpovědí. S těmi nejhezčími, které česká redakce dostala, jsme Vás průběžně seznamovali v naší krajanské rubrice. Nyní vás konečně seznámím se jménem vítěze.
V soutěži k výročí založení zahraničního vysílání Českého rozhlasu zvítězil posluchač z Argentiny pan Juan Carlos Buscaglia, který do španělské redakce Radia Praha mimo jiné napsal:
"Byl jsem ještě velmi malý, bylo mi asi šest nebo sedm let a vzpomínám si, že jsme spolu s otcem navštívili jednoho z našich sousedů, Dona Rafaela, kterému jsme vzhledem k původu jeho rodiny přezdívali "stařík Čechoslovák". ... Když jsme vstoupili do jeho domu, zastihli jsme ho v póze, která se hluboko vryla do mé paměti: Don Rafael držel v levé ruce cigaretu, ze které jen tak tak neupadl popel. Prsty druhé ruky se snažil naladit na stařičkém radiopřijímači vytouženou stanici, až konečně jeho spokojený výraz dával tušit, že zachytil ten správný signál. ... Na otázku mého otce odpověděl, že si chce poslechnout zprávy v podání svých krajanů. Já jsem tehdy vůbec ničemu nerozuměl, ale ty zvláštní zvuky a ten absolutně nesrozumitelný jazyk na mne udělaly tak veliký dojem, že jsem si přál vrátit se co nejrychleji k nám domů, abych své mamince mohl vyprávět, jak jsme u Dona Rafaela poslouchali pořad, vysílaný rozhlasovou stanicí z Československa. Tento zážitek z dětství ve mně asi probudil tu stále silnější touhu poslouchat vysílání rozhlasových stanic různých zemí. A čím více poslouchám, tím ve mně roste zvědavost, chuť i určitý vnitřní pocit nutnosti poznávat život a zvyky jiných národů. A tak se také stalo, že jsem před 25 lety poprvé poslouchal Radio Praha. A od té doby jsem pravidelným posluchačem Vašich pořadů."
K naší druhé soutěžní otázce pan Buscaglia z Argentiny uvedl:
"Neváhám odpovědět, že kdybych si měl představit Radio Praha jako člověka, tak na základě zkušeností a zážitků bych si ho představoval jako někoho, kdo neodmyslitelně patří do mého každodenního života. Proto si je také dovedu představit v roli matky, vždyť bylo svědkem mých prvních krůčků, když jsem jako začínající nadšený radioamatéř lovil v éteru cizí rozhlasové stanice. Také si je představuji jako sestru, se kterou jsme se navzájem obohacovali, pomáhali si, radili se, přeli, a také jsme se vzájemně respektovali. Samozřejmě si Radio Praha představuji také jako přítelkyni, protože vždy, když potřebuji, je tu pro mne... A proč si Radio Praha nepředstavit jako nevěstu... Pojí nás hluboký citový vztah, který trvá již 25 let. ... Radio Praha si tedy dovedu představit jako svou manželku, věrnou přítelkyni a nejlepší kolegyni v jedné osobě. Během těch dlouhých 25 let, kdy je poslouchám, mne doprovázelo na každém kroku a v každé situaci. Zažívalo se mnou vše, co mi život uchystal, jak to dobré, tak to špatné. - Není tedy žádnou náhodou, že mé děti o mně tvrdí, že jsem "RadioPrahaManiak"."
Jistě i Vy, vážení posluchači, uznáte, že dopis Juana Carlose Buscaglii z Argentiny si první místo v naší rozhlasové soutěži opravdu zasloužil. Našemu dlouholetému věrnému příznivci děkujeme za tak pěkná slova a blahopřejeme k vítězství. Těšíme se, že se s ním při jeho návštěvě České republiky v redakci Radia Praha setkáme. Ale i všem ostatním, kteří jste do naší soutěže přispěli, bych chtěla moc poděkovat. Věřte, že každý hezký dopis, ve kterém nás podporujete, je pro nás v každodenním vysílání velkou vzpruhou a moc nás potěší.
A teď bych Vás ráda alespoň krátce pozvala na hudební Bohemia festival, který v tomto týdnu probíhal v Kostelci nad Černými Lesy. Hudebních festivalů v celé České republice probíhá během letních měsíců opravdu hodně, ten kostelecký jsem však vybrala proto, že jeho zakladatelem je náš krajan Václav Grund se svou rodinou. Grundovi žijí přes třicet let ve Švýcarsku, již devět let se ale věnují každoroční přípravě festivalu u nás. K myšlence založit tradici hudebních festivalů právě v Kostelci, pan Grund uvedl: Kostelecký zámek, který jinak tvoří zázemí pro pořádání Bohemia festivalu, je totiž v rekonstrukci. Proto letos ani neprobíhají pravidelně hudební kurzy, kterých se v minulých letech pokaždé účastnilo až 70 studentů z celého světa. Vedle konzervatoristů či posluchačů vysokých škol mezi nimi byly i mimořádné osobnosti: Každoroční příprava festivalu spojeného s hudebními kurzy je velmi náročná. Zeptala jsem se proto, zda se na Bohemia festivalu podílí i kostelecká radnice. Pan Grund k tomu řekl: Během letošního ročníku Bohemia festivalu v Kostelci nad Černými Lesy vystoupil například i vítěz mezinárodní soutěže Českého rozhlasu Concertino Praha Jan Fišer se skladbami Ludwiga van Beethovena a Wolfganga Amadea Mozarta. Příště Vám představím jednoho z letošních laureátů ceny Gratias Agit, pana Nathana Steinera z Izraele.
