Boj o zdraví ve sportu
Ortopedická klinika pražské Fakultní nemocnice Bulovka má ve světě sportu výjimečné postavení. Před časem se totiž stala oficiálním lékařským centrem Mezinárodní fotbalové federace FIFA. Bulovka je prvním takto oceněným pracovištěm v zemích bývalého východního bloku a osmnáctým na světě.
"To je vlastně cílem, ze z Bulovky se to bude rozšiřovat přes strom aktivit svazu, aby to šlo do těch různých okrajů,"řekl Českému rozhlasu švýcarský lékař českého původu Jiří Dvořák, šéf lékařské komise FIFA, který akreditace Medical Centre of Excellence zástupcům pražské kliniky předal. "Moc mě těší, že se akreditace FIFA dočkala česká nemocnice. Začínal jsem studovat v Praze, než jsem odešel do Curychu. Od roku 1989 se mnoho aktivit snažím směřovat do České republiky a akreditace pro Bulovku je jedním z vrcholů mé činnosti," uvedl Jiří Dvořák.
Jako lékař se ve Švýcarsku dostal k fotbalu ve chvíli, kdy se jeho pacientem stal samotný prezident FIFA Sepp Blatter. Ve své snaze předcházet úrazům ve fotbale je více než úspěšný. Díky jeho cvičebnímu programu 11 plus, který propaguje po celém světě, se počet závažných zranění ve fotbale zmenšil až o 50 procent. Jen ve Švýcarsku, kde Jiří Dvořák působí, jde nyní díky jeho osvětě o 20 procent méně peněz na léčení zranění fotbalistů než dříve. V snaze o předcházení zbytečným úrazům ve fotbale pomáhá Jiřímu Dvořákovi celá řada významných fotbalových osobností:
"Neobyčejně nás těší, že Pavel Nedvěd jako jeden z nejznámějších hráčů s námi spolupracuje velice úzce. Je takový správný ambasador těch prevenčních programů."
Bývalá velká hvězda Juventusu Turín a někdejší kapitán české reprezentace Pavel Nedvěd po celou aktivní kariéru přikládal velký význam podobné preventivní práci:
Ke zdravotnické prevenci přidává doktor Dvořák i boj o zpřísnění regulí v posuzování faulů. A vymyslel i další způsob, jak lépe ochránit zdraví fotbalistů. Chce na půdě FIFA zahájit debatu o tom, zda ke zranění velkých fotbalových hvězd nevede především jejich enormní fyzické zápasové zatížení během sezony.
"Zkrátka aby se zjistilo, jaký je optimální počet zápasů za rok, abychom k tomu měli trošku víc vědeckých dat. A pak to prostě říct, že když je jich víc, tak to začne být problematické."
O smysluplnosti práce doktora Dvořáka už dnes nikdo na světě nepochybuje. A dokazují to nejen statistická čísla:
"Ubývá tvrdosti a přibývá krásy, a to je náš cíl. Chceme, aby byl fotbal více technický, více pěknější podívaná, a ne, aby měl člověk při zápasech strach, že někdo někomu šlápne na nohu a zlomí ji."
Jedním z těch, kdo s ortopedickou klinikou nemocnice Bulovka přijde do styku, je lékař fotbalistů Sparty Praha Jiří Váchal. I on neustále upozorňuje, že na fotbalisty se každým rokem kladou větší nároky:
"Zátěž se neustále zvyšuje, každým rokem fotbalisté podstupují více a více zápasů, tréninkový proces je také neustále náročnější, takže nároky na jejich zdravotní stav kladený zátěží jsou daleko vyšší. Přibylo soutěží, přibylo zápasů, jednak na regionální úrovni, to znamená národní, jednak mezinárodních zápasů, a také mezinárodních pohárových zápasů. Takže počty zápasů, které byly před několika desítkami let, vzrostly o několik desítek. Úrazy vzniklé kontaktním násilím byly vždycky a vždycky budou a bude to kolísat na nějaké přijatelné úrovni, ale přibylo určitě zranění vzniklých přetížením pohybového aparátu. Myslím, že to není otázka tvrdosti, ale určitě přibylo na rychlosti, a samozřejmě to s sebou nese lehce zvýšenou agresivitu, myslím v dobrém, tu sportovní, která potom může vést i k daleko tvrdším kontaktům mezi hráči, a následně samozřejmě i k možnosti poranění."
Doktor Jiří Váchal také zdůrazňuje, že pro fotbalisty především na té nejvyšší úrovni je důležitá regenerace po zápasech. Podle něj už ani samotné fotbalisty není třeba příliš přesvědčovat o důležitosti odpočinku a obnovy sil:
"Generálně se dá říct, že opravdu se to výrazně změnilo oproti minulosti. Dříve, před nějakými patnácti, dvaceti lety, byly regenerační programy v začátcích a zdaleka se nekladl takový důraz na regeneraci, na správně vedený odpočinek a rehabilitační, fyzioterapeutickou péči jako dneska. A musím říct, že valná většina hráčů si to uvědomuje a podle toho se chová. Je to souběh několika činností. Začíná to u kondičních trenérům kteří trénují hráče tak, aby tréninkový program byl přizpůsobený zátěží. No a pak jsou to různé fyzioterapeutické rehabilitační kůry, které spočívají ve využívání masáží, uvolňovacích cviků, vodoléčby, magnetoterapie a podobných metod."
Jak už bylo řečeno, lékařské centrum Mezinárodní fotbalové federace FIFA se chce ve svých studiích zaměřit také na mládežnický a dětský fotbal, byť například Jiří Váchal si nemyslí, že by mladí fotbalisté byli náchylnější zraněním než dospělí:
"Já si myslím, že obecně asi nejsou, ale někdy se těžko hledá taková ta rovnováha mezi tréninkovou zátěží a možnostmi dětského nebo mládežnického organismu. Obecně se tedy dá říct, že záleží na tom trenérovi, který by měl poznat, co ta dětská nebo mládežnická kostra snese a na jaké zátěže by prostě neměl chodit. Samozřejmě tam, kde přetěžování trvá nějakou delší dobu, je potom zvýšené riziko poškození toho mladšího organismu."
A právě prevence je jedním ze základních úkolů pražské kliniky.
