Čechům práce dětí nevadí, o dětském otroctví ve světě se teprve učí

České rodiny by poslaly své nezletilé děti do práce. Ovšem pouze za předpokladu, že by vykonávaly nenáročnou práci po škole nebo o víkendech a aby si osvojovaly vhodné pracovní návyky. To je průběžný výsledek osvětové kampaně s názvem Práce pro děti, která má za úkol upozornit na otrockou práci dětí v rozvojových zemích a také přimět české spotřebitele, aby se více zajímali o původ kupovaného zboží.

Gabriela Štěpánková

Zlobí vaše dítě? Vyberte mu jednu z mnoha pracovních příležitostí v naší databázi. Právě takové letáky a inzeráty jsou k vidění u škol, dětských hřišť, ve vlacích nebo v časopisech. Kampaň organizuje nezisková organizace NaZemi s cílem rozpoutat diskusi o podmínkách dětské práce a o možnosti jejího omezování ve světě. Ohlasy rodičů shrnuje tisková mluvčí organizace NaZemi Gabriela Štěpánková.

"Zajímavé bylo, že oni vlastně vůbec nepochopili tu dětskou práci jako něco negativního, naopak vlastně dětskou práci vnímali pozitivně. Oni v ní viděli především dvě funkce, jednak výchovnou, že si dítě osvojí pracovní návyky, naučí se znát hodnotu peněz, a zároveň i tu funkci ekonomickou. Rozhodně si pod tím nepředstavili dětskou práci v rozvojových zemích, kde opravdu ta realita je jiná."

Foto: Rianne van Mourik / Stock.XCHNG

Podle údajů Mezinárodní organizace práce z roku 2010 pracovalo ve světě zhruba 215 miliónů dětí, z toho více než polovina byla mladší dvanácti let. Děti nemohou chodit do školy, častokrát vykonávají nebezpečné práce bez nároku na mzdu a pracují denně mnoho hodin, sedm dní v týdnu. Své zkušenosti z cest do zemí, kde je dětská práce běžnou součástí života, popisuje nezávislá fotografka a dokumentaristka Jarmila Štuková Kovaříková.

"Co mě tedy hodně šokovalo, to byli dětští tkalci, kteří pracují opravdu v příšerných podmínkách, v takových pididomečcích, na zemi a tkají až šestnáct hodin denně. A třeba v Senegalu jsem viděla pracovat malé děti na polích, které měly úplně odřené ruce do krve. Viděla jsem i chlapečka, který omdlel, protože byl prostě vyčerpanej."

Pavel Malíř Chmelař

Otrocká práce dětí v České republice prakticky neexistuje, a proto by se na první pohled mohlo zdát, že se nás netýká. Často však nevědomky podporujeme dětskou práci zakoupením zboží, jehož původ neznáme. Čokoláda, káva, oděvy, hračky nebo elektronika je jen krátký výčet produktů, na kterých se v rozvojových zemích mohli podílet dětští otroci. Podle ředitele organizace NaZemi Pavla Malíře Chmelaře můžeme přispět k řešení problému tím, že budeme kupovat eticky čisté výrobky a požadovat po obchodnících informace o původu zboží.

"Co tedy Češi mohou dělat, velmi silně dávat obchodníkům najevo, že jim není lhostejno, v jakých podmínkách výrobky vznikají. Ta lhostejnost, a tu nám poukazují obchodníci, když se s nimi bavíme. Oni říkají, že Čechy to prostě a jednoduše nezajímá. A my tvrdíme, že řadu Čechů, byť to je menšina, to zajímá, a že i ta menšina by o sobě měla dát nahlas vědět."

K postupnému omezování dětského otroctví pomůžeme také výběrem produktů Fair Trade. Fair Trade, neboli Spravedlivý obchod, nabízí producentům čestné obchodní podmínky, odpovídající mzdu a zajištění bezpečného pracovního prostředí. Zajímal mne názor dvou maminek, zda by u nich při koupi zboží rozhodovala cena nebo způsob výroby.

"Pokud je to možné, tak samozřejmě bych vybrala asi ten dražší výrobek."

"Pokud to vyrábělo dítě v nějakých otrockých podmínkách a bylo by to levnější? Ne. To bych nekoupila. Kdybych to věděla, tak bych tomu dala přednost, tomuhle tomu určitě."

V České republice jsou výrobky Fair Trade k dostání v některých supermarketech a obchodních řetězcích, v menších prodejnách nebo i kavárnách. Za výrobky Fair Trade možná zaplatíme trochu více než obvykle, malý cenový rozdíl má však pro výrobce cenu zlata.