Češi učí lézt mongolské lesníky na stromy
Jeden z projektů České rozvojové agentury je zaměřen na lesy v Mongolsku. Došlo například k založení lesní školky a spolupráci s místní univerzitou, na které se začalo učit lesnictví. Kdo si vzpomene na zeměpis, toho napadne zásadní otázka. Kde jsou vlastně v Mongolsku lesy? A to byla i první otázka pro koordinátora projektu Richarda Slabého.
„Takhle se ptá skoro každý. Co dělá lesník v Mongolsku, když je tam samá poušť? Ale ono to tak není. V Mongolsku přechází přes hranici s Ruskem poměrně velké komplexy lesů a směřují na jih k Ulánbátaru, kde se mění v lesostepi. Mongolsko má zhruba deset až čtrnáct miliónu hektarů lesů, což je pro srovnání tolik, kolik má Česká republika, Slovensko a Polsko dohromady“.
V čem spočívá česká rozvojová pomoc v mongolských lesích?
„Československo spolupracovalo s Mongolskem hodně za minulého režimu. Proto je tam poměrně hodně lidí, kteří umí česky, asi dvě procenta. Zřejmě proto se jednou z prioritních zemí naší rozvojové zahraniční pomoci v nedávné minulosti stalo Mongolsko. Pracují tam energetici, hydrogeologové. V minulosti tam bylo hodně geologů. Málokdo dnes ví, že největší důl na měď v Mongolsku našli Čechoslováci. Dneska tam pomáhají odstraňovat ekologické zátěže. A my lesníci jsme dostali žádost, jestli bychom mohli pomoci s rozvojem lesů a s udržením genofondu původních lesních dřevin. Máme tu dvě ukázkové školky na obalované lesní sazenice. Nabízíme technologii, při níž se substrát namíchá z místních podmínek“.
Kolik lidí přijíždí z Česka na tuhle práci?
„Náš projekt zahrnuje 15 lidí, kteří tam ale nejsou stále. Každý specialista je potřeba v jinou dobu. Celou sezónu jsou tam například školkaři. Učili jsme Mongoly lézt na strom bezeškodnou metodou. Kolegové z Mongolska mi říkali, že na strom umí lézt každý, ale ono to tak není. Dřív se při lezení na stromy používaly železné hroty. Dneska už existují bezeškodné metody. Například Genetická banka v České republice vypisuje výběrová řízení na lidi, kteří lezou pro šišky podle jejich pokynů. V Mongolsku také ukazujeme výběr geneticky vhodných porostů“.
Jaký mají Mongolové vztah ke svým lesům?
„Záleží, na koho narazíte. Věřím tomu, že lidé v jižní části, ačkoliv jsem tam nikdy nebyl, pořádný les nikdy neviděli. Na severu je to jiné, protože všechna osídlení jsou poblíž lesů. Obecně se dá říct, že do nedávné doby, kdo měl les v dosahu, tak z něj jenom bral. Viděli jsme tam vesnice, kde byly dvě tři staré pily, obrovské hromady starých pilin a kolem bylo vidět, že to byly kdysi lesy, ale byly vykáceny. Dneska se tam pasou koně, ovce, kozy, tudíž tam nemůže dojít k žádné obnově lesa. Jsou to údolí, která jsou totálně zničená. Snažili jsme se podívat na co nejvíc míst. Po několika týdnech jsme si říkali, že takhle asi vypadaly naše lesy za Marie Terezie, která bouchla do stolu a řekla: šlechto, takhle to dál nejde. To by naši potomci neměli dřevo. Za Marie Terezie vyšly první předpisy, které zakázaly pastvu v lese, brát z lesa stelivo, a těžit lesy bez obnovy. A takové stádium je asi dneska v Mongolsku. Lidé z měst se jezdí do lesa rekreovat, a začínají si všímat, že lesy nejsou pěkné. Je tam tlak na politiky, aby s tím něco dělali. Takže náš projekt přichází ve správný čas“.
Kolik Česko do projektu investuje? A jak má dlouho trvat?
„Projekt by měl letos teoreticky končit. Ale tříletý projekt je pro lesnictví hodně krátká doba. Česká republika do projektu investuje zhruba milion dolarů, což je necelých 25 miliónů korun. Doufáme, že se to podaří příští rok prodloužit o půl roku či rok. Máme další nápady. Loni jsme vypěstovali sazenice, které už letos půjdou do lesa. Budeme jim ukazovat, jak se o sazenice starat. Když se v Mongolsku zalesňuje, tak se o to pak nikdo nestará, a úmrtnost sazenic je obrovská. Věnujeme se výuce, osvětě mezi veřejností. Přišli dva gubernátoři okresů, kde působíme a byli rádi, že jsme nezůstali v Ulámbátaru, jako většina. Říkali: vy ukážete ministerstvům, jak mají upravit předpisy, ale my potřebujeme ukázat, jak byste se o lesy starali vy, jako čeští lesníci. Projednali jsme to s rozvojovou agenturou, a vytipovali několik míst, která děláme ukázkové plochy. Družstvo, pro které pracujeme, má smlouvu s univerzitou v Darchanu, která začala učit před pěti lety lesnictví. Začali učit lesnictví, a nemají les. U nás má každá lesní škola svoje polesí. My jim tedy kromě lesní školky pomáháme udělat vzorový typ středoevropského starání se o lesy, přizpůsobený jejich podmínkám. Nejde přeskočit 250 let lesnictví a skočit hned do roku 2017. Snažíme se například aplikovat lesní hospodářský plán. Ten má ve střední Evropě přes 200 let starou tradici, kdy si majitelé uvědomovali, že potřebují z lesa vyrovnanou produkci. Les se navštíví každých deset let, zjistí se, co tam je, jak to roste, kolik toho je, co se z toho může vzít. Lesní hospodářský plán tam chceme příští rok udělat“.
Chodí Mongolové také na houby?
„Takové nájezdy jako děláme my, to rozhodně nedělají. Dokonce to místní ani moc neznali. Máme tam profesora, kterého všichni lesníci v Mongolsku znají, a ten houby sbírá a nakládá. Tajga je známá hříbky a křemenáči, ale tady, a to mě zarazilo, žádný křemenáč není, žádný hříbek není. Sem tam jsme našli kozáka a klouzka. Na pastvinách jsou žampióny. Bohaté, jak by to na první pohled mohlo být, to není“.
