České ocelářství

r_2100x1400_radio_praha.png

Nejsložitější předvstupní jednání o členství v Evropské unii čeká všechny kandidáty v kapitole Hospodářská soutěž. S jejím uzavřením nemůže v dohledné době počítat ani Česko. Nízká ochota Bruselu ke smířlivosti je motivována tím, že poskytování některých státních podpor zakazuje Evropská komise stále více už i stávajícím členům.

V případě Prahy není jablkem sváru ani tak objem poskytovaných subvencí, jako spíše fakt, že slábne důvěra Bruselu v český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Poklesla prý jeho náročnost při kontrole dodržování unijního práva. Druhým největším problémem je restrukturalizace českého ocelářského průmyslu.

Bez schválení celého projektu nebude možné uzavřít kapitolu Hospodářská soutěž a přirozeně nebude ani možné dostat z Bruselu výjimku pro poskytnutí státní podpory tomuto citlivému oboru. Evropská komise se dosti nepochopitelně postavila za projekt vypracovaný letos na jaře poradenskou firmou EuroStrategy. Možná proto, že činnost této firmy Brusel financoval. Předložený projekt počítal s prodejem dvou severomoravských hutních podniků - Nové huti a Vítkovice Steel soukromé společnosti Třinecké železárny za symbolickou jednu korunu. Vítkovice Steel je přitom zdravá a zisková společnost, zato Novou huť by měl stát oddlužit. Celkem měl stát vložit do tohoto projektu neuvěřitelných 35 miliard korun. Vláda takový plán odmítla s tím, že soukromá společnost Třinecké železárny by vlastně zadarmo, za peníze daňových poplatníků získala dva největší české hutní podniky. Místo toho navrhla vláda jinou, z pohledu daňového poplatníka lacinější variantu. Vytvoření Českého ocelářského podniku, který by zahrnoval Novou huť, Vítkovice Steel a Vysoké pece Ostrava. Za slabinu této varianty ovšem Brusel označil fakt, že počítá mimo jiné s angažovaností silného zahraničního investora, který by se na vzniku nového podniku měl podílet jedenácti miliardami korun. To připadalo Bruselu nereálné. Po jednáních s představiteli Evropské komise prohlásil minulý týden ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, že stanoviska obou stran se poněkud sblížila.

"Já si myslím, že se sblížila v tom, že jako alternativní je vlastně restrukturalizace provedená pod státní taktovkou nebo ve státní režii a teprve následná privatizace. Myslím si, že příští setkání by mělo přinést definitivní řešení."

Red: Znamená to tedy, že sám stát by založil Český ocelářský podnik, provedl jeho finanční restrukturalizaci, a teprve celý očištěný podnik by pak privatizoval. Jinými slovy, padla by varianta, že na restrukturalizaci se bude podílet strategický investor, kterého Praha před tím představí Bruselu. Místo toho by nesl veškeré náklady spojené se vznikem Českého ocelářského podniku stát. Ten by vložil do restrukturalizace něco přes deset miliard korun a restrukturalizovaný podnik posléze prodal v průhledném vvýběrovém řízení. Takže stát by nakonec mohl dostat oněch deset miliard zpátky a možná i nějakou miliardu vydělat. Na druhé straně, jak říká náměstek ministra průmyslu František Kubelka, pokud by se podařilo najít už nyní seriózního investora, není vyloučeno, že představitelé Evropské komise by nakonec souhlasili i s dosud navrhovanou vládní variantou.

"Pokud budou mít jistotu, že ten investor tam s jedenácti miliardami přijde, tak s tím jistě budou souhlasit."

Do nákladů na restrukturalizaci ocelářského průmyslu zahrnují mnozí rovněž doprovodný sociální program. Ze současných 16 tisíc zaměstnanců všech tří integrovaných podniků by v novém Českém ocelářském podniku nalezla uplatnění zhruba polovina. Hodně prostředků spolkne rovněž řešení ekologické zátěže z minulosti. V souvislosti s vedlejšími výdaji se hovoří až o dvaadvaceti miliardách korun do roku 2010. Podle Františka Kubelky však jde o výdaje, se kterými by bylo nutné počítat při jakékoliv variantě.

"To už není o tom, že to stojí stát tolik peněz. To je o tom, že Fond národního majetku bude dávat to, co již je nasmlouváno. Peníze na odstranění starých ekologických zátěží. To je skoro ta největší položka. Druhá největší položka je aktivní politika zaměstnanosti, která se stejně dává ze státního rozpočtu. V těch dvaceti miliardách je to výrazná položka a podle mě nejdůležitější, tedy ten doprovodný sociální program. To, co se už letos vyplácí druhým rokem."

Konglomerát severomoravských hutí se jeví jako nepřehlédnutelný pomník československé reálněsocialistické minulosti, stejně jako přehmatů a váhání ekonomické transformace devadesátých let. Bezkoncepční a nedotažená privatizace nevyřešila nic a přidělala jen další problémy. Na druhé straně hutních kapacit je v Evropě stále přebytek a o trhy se vede nekompromisní boj. A také z tohoto úhlu je nutné vnímat probíhající souboj Prahy s Bruselem o budoucí podobu českého ocelářství.


A na závěr ještě pravidelný pohled do kursovního lístku České národní banky na čtvrtek 6. prosince. Euro 33 korun. Dolar 37 korun.