Český curling se slibně rozvíjí
Komplexně bezbariérová víceúčelová curlingová hala v pražských Roztylech je jediná svého druhu ve střední Evropě. Jezdí do ní trénovat dokonce Slováci, Poláci nebo Maďaři. O slibně se rozvíjející český curling a jeho histrorii se zajímala Lenka Jansová.
Tato sportovní hra zařazená do programu zimních olympijských her se provozuje na speciálně upravené ledové ploše curlingové haly nebo zimního stadionu rozděleného do souměrných drah. Do utkání proti sobě nastupují dva čtyřčlenné týmy. Každý tým má sadu 8 kamenů barevně odlišených od kamenů soupeře a speciální obuv umožňující "klouzavý" pohyb po ledě. Hráči mají také takzvané curlingové koště. Oba týmy se snaží odhodit kameny po ledové ploše z jednoho konce dráhy do kruhů na protějším konci. Curling začal v Česku na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Skupinka lidí zahlédla sport v televizi, odcestovala do zahraničí a tam získala kontakty pro nákup nebo zapůjčení první sady kamenů. Podle Karla Kubešky, jednoho z nejlepších českých hráčů curlingu, se příznivci tohoto sportu domluvili s malým stadionem v pražských Holešovicích, že se tam nějakou dobu curling bude hrát:
"Byly to pionýrské doby, kdy k nám občas zavítal nějaký instruktor ze zahraničí a za celkem příznivých podmínek učil české hráče. Začalo se to trochu měnit ve druhé polovině devadesátých let, kdy jsme začali všichni cítit, že jsme určité úrovně dosáhli, ale nebyla moc vysoká. Navíc jsme se z této úrovně v té době nedokázali dostat dál. Uvědomili jsme si, že jediná cesta bude výstavba specializované curlingové haly."
"Na přelomu tisíciletí, kdy začaly české týmy vozit ze zahraničí první výhry na mezinárodních turnajích, jsme se začlenili přibližně na konec elitní skupiny evropských curlingových zemí, odkud bychom se v nejbližších letech rádi dostali někam blíž ke středu absolutní evropské špičky. Zatím se to úplně nedaří, ale myslím si, že světélka v tunelu jsou už vidět, že výkonnost českých hráčů jde nahoru a že je to jenom otázka několika nejbližších let, kdy se v curlingové Evropě dostaneme na opravdu dobré pozice."
"V té době jsme neměli v podstatě co nabídnout, protože specializovaná curlingová hala ještě nebyla dostavěná. Tehdy byl počet registrovaných hráčů nižší, než je dnes, a zájem firem a nově příchozích i amatérů nebyl takový, jako je dnes."
Českých klubů je v současné době asi šestnáct, v nich je sdruženo necelých 400 hráčů. Významná curlingová enkláva je v Trutnově, kde mají hráči možnost hrát několik hodin týdně na zimním stadionu. Curlingové kluby jsou také v Brně, ale tam nemají možnost trénovat, protože se nepodařilo domluvit s žádným zimním stadionem. Existuje také klub v Sušici a v Kladně, ale i tyto kluby mají potíže trénovat v místě svého působení:
"Například kladenští jezdí trénovat do Prahy, viděl jsem v Praze i hráče z Brna. Tomu, kdo chce trénovat na dobrém ledě, tak nezbývá nic jiného než přijet do Prahy. Dokonce u nás trénují Maďaři, Slováci, Poláci, protože pražská curlingová hala je jediná svého druhu ve střední Evropě. Zrovna Maďaři, pro které to znamená zhruba 400 km cesty, vědí, že nebudou-li trénovat u nás, tak jejich výkonnost nepůjde nahoru tak, jak by si přáli."
Pražští hráči curlingu, mezi nimi i Karel Kubeška, si problémy s trénováním užili také. Trénovali v hale v pražských Vršovicích, která je určená pro krasobruslaře a v posledních letech i pro hokejisty, na takovém ledě trénovat ale není pro curling nic příjemného. Úprava ledu do curlingové podoby tak, aby to odpovídalo všem parametrům, trvá mnoho hodin a stojí spoustu peněz:
"Mimopražští hráči jsou v podobné situaci, jako jsou hráči v zahraničí, výjimkou jsou země, jako je třeba Švýcarsko nebo Skotsko, kde jsou desítky curlingových hal, není problém mít curlingovou halu několik desítek kilometrů daleko. Ale střední Evropa a řada dalších zemí s tím má potíže."
