Český energetický deficit

r_2100x1400_radio_praha.png

Na vývoji zahraničního obchodu i české platební bilance se v posledních měsících příznivě podepsal prudký pokles cen ropy. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, krátkodobé uklidnění ve vnějších ekonomických vztazích země by nemělo zastřít fakt, že Česko mnohem více energie dováží než vyváží, což bude vždy představovat hrozbu pro vnější ekonomickou rovnováhu.

Většina odborníků tvrdí, že z dlouhodobého pohledu bude normou vysoká cena paliv, zatímco nižší cena vždy jen výkyvem. Má to svou logiku. Stamilióny let utvářené bohatství přírodních paliv spotřebuje moderní civilizace v tomto časovém horizontu během několika sekund. V časovém horizontu člověka během několika desítek až stovek let. Cenu za pořízení ropy, plynu či uhlí tak budou ovlivňovat nejen náklady na pořízení těchto surovin a momentální výkyvy konjunktury, ale stále více i skutečnost, že jde o neobnovitelné a tudíž velmi vzácné statky.

Už z tohoto pohledu je nezodpovědné až hazardní například volání po uzavření jaderných elektráren. V Česku má ale tento problém ještě jednu rovinu. Mnozí odpůrci jádra silně kritizují vývoz elektřiny ze země. Ten je podle nich důkazem, že Česko Temelín nepotřebuje a navíc vývozem elektřiny vlastně exportujeme své životní prostředí. Tento argument má na první pohled velmi racionální jádro. Jenom ale do té chvíle, než si představíme, že by stejný požadavek vznesli odpůrci vývozu ropy a plynu v Rusku, Norsku, v Mexiku či v arabských státech. Vždyť těžba uhlovodíkových paliv silně devastuje životní prostředí v oněch zemích. Pokud by tedy zakázaly vývoz, nám v Česku by nezbylo nic jiného než přejít na elektrické přímotopy a elektromobily. A to by nám pak nestačilo ani pět Temelínů.

Zmíněný příklad je samozřejmě v této době absurdní. Vždyť většina dnešních producentů přírodních paliv je na jejich exportu životně závislá. Podíváme-li se na druhé straně na českou bilanci, zjistíme, že pokřik kolem vývozu elektřiny je hodně malicherný. Česko mnohonásobně víc energie dováží než vyváží. A právě to je hlavní příčinou, proč čas od času bijí makroekonomové na poplach. Jakmile se zvýší ceny ropy, je rázem česká obchodní bilance v deficitu v řádu desítek miliard. Tak jako žádná fungující rodina nemůže dlouhodobě utrácet víc, než kolik vydělává, ani žádný stát nemůže mít věčně deficit. Z národohospodářského hlediska tedy opravdu není nic špatného na tom, že ČEZ dokáže své přebytky uplatnit v cizině. I když samozřejmě exportní výkon české ekonomiky nemůže stát na vývozu elektřiny. Motorem exportu by měl být zpracovatelský průmysl a v budoucnu i služby. Dnes ale buďme rádi, že nám ČEZ svým vývozem alespoň trochu snižuje obchodní deficit.

Elektřinu ovšem vyvážejí prakticky všechny evropské státy. S výjimkou Rakouska, kterému výkon jeho slavných vodních elektráren nestačí pokrýt spotřebu a neobejde se tudíž bez dovozu z okolních států, kde se na výrobě elektřiny podílejí i atomové elektrárny. Nebo třeba z Polska a Albánie, kde neodsířené uhelné chrliče ničí tamní životní prostředí. Na stráně rakouských Alp ovšem toto znečištění nedorazí.