Čeština láká i v Brazílii
Dnes představíme tři účastníky jazykového kurzu v Dobrušce, kteří si do Česka přijeli vylepšit českou gramatiku i konverzaci. A tak se i naše otázky týkaly znalosti jazyka, života v jejích zemích i motivace, proč se rozhodli češtinu zlepšit. Prvním z nich je Jan Bouda, který Česko navštívil už čtyřikrát. Ačkoliv je už sedmou generací Čechů v rumunském Banátu, na jeho češtině to není vůbec znát.
„Narodil jsem se v Rumunsku, stejně jako mí rodiče a jejich rodiče. Jsme myslím sedmá generace Čechů, kteří se odstěhovali do Rumunska. Doma mluvíme česky, používáme takouvou staročeštinu. Taky jsem se česky učil osm let v základní škole“.
Kam jste šel potom na střední?
„Na střední jsem šel do vedlejšího města, protože jsem z malé vesnice Gerník. Ta má asi 200 obyvatel“.
Jak jste se dozvěděl o škole v Dobrušce?
„Před jedenácti lety tu byl táta, před pěti lety bratr, letos poslali mě“.
Co děláte?
„Teď studuji poslední rok na vysoké škole. Studuji ekonomii a cestovní ruch v Temešváru“.
Neuvažujete o přesídlení do České republiky?
„Možná někdy ano, pokud by se nenašla v Rumunsku práce. Ta tam není, a mládež se spíše snaží najít něco tady a přestěhovat se k vám. Přes rok pracují tady, pak si v létě vezmou dovolenou a jedou do Rumunska“.
Dá se čeština v Rumunsku uplatnit?
„K nám do vesnice chodí hodně turistů, hodně Čechů. Loni myslím, kolem dvou či tří tisíc. Dříve byly ve městě, kde jsem chodil do školy, doly. Lidé tam pracovali, ale před deseti lety se to zavřelo a teď nemají práci. Proto začali ubytovávat turisty a to je živí. Poslední dobou tam také začaly přicházet české firmy, hledají lidi, kteří mluví česky“.
Jan Bouda byl se svou znalostí češtiny ve skupině, která byla v jazyce nejlepší.
Darko Dragian uplatní češtinu i v práci
Dobře česky mluví také Irena Šabič a Darko Dragian, kteří přijeli z Chorvatska. I oni mají české předky.
Irena: „Já jsem z Osijeku, to je v kontinentálním Chorvatsku“.
Darko: „Já jsem z vesnice, která se jmenuje Dubrava a je to asi 50 kilometrů od Záhřebu“.
Jak jste se dozvěděli o Dobrušce?
Darko: „Řekli mi to ve Svazu Čechů v Daruvaru. A protože jsem chtěl zlepšit svoji češtinu, tak jsem se přihlásil. Můj pradědeček a prababička se přistěhovali z Moravy. Takže už můj dědeček a babička se narodili v Chorvatsku, také moje maminka, která je Češka. Tatínek je Chorvat, ale mluví česky“.
Irena: „Já přesně nevím, která jsme generace v Chorvatsku, ale maminčina strana jsou potomci Čechů. Tatínek byl napůl Čech, napůl Chorvat“.
Mluví se ještě v českých rodinách v Chorvatsku česky? Nebo už nastává asimilace?
Darko: „Ano, bohužel nastala asimilace“.
Irena: „Záleží jak v které rodině. Moje maminka a teta studovaly v Praze, takže s maminkou a s celou její rodinou mluvím česky. Češtinu si trošku přizpůsobujeme, ale používá se“.
Chodíte do krajanského spolku?
Darko: „Já jsem předseda České besedy Záhřebské župy. Máme 300 členů a máme mužský a ženský pěvecký soubor. Loni jsme byli na krajanském festivalu a získali jsme druhou cenu. Každý rok jako Beseda jezdíme na výlety po Čechách. Byli jsme v Praze, ve Slezsku, v Karlových Varech“.
Co podle vás nejvíc motivuje lidi, aby se začali o češtinu zajímat, když už trochu vyprchala?
Irena: „Většina z nás mluví alespoň trochu česky, ale potřebujeme se procvičit a spravit to, co děláme špatně. Je dobré vědět jeden jazyk navíc, pak se třeba otevře možnost žít nebo pracovat v Česku. Moje teta má českou televizi i radio a poslouchá jen česky. Největší problém je v tom, že tady lidi mluví mnohem rychleji, a někdy je obtížné rozumět“.
Darko: „Tady studujeme gramatiku. A když jsem přišel do hospody, tak tam byl jiný jazyk“.
Kde pracujete?
Irena: „Já ještě studuji“.
Darko: „Já pracuji jako obchodní ředitel v soukromé firmě“.
Uplatnil jste někdy češtinu ve vašem povolání?
Darko: „Ano, byli jsme v Brně na veletrhu a tam jsme navázali nějaké kontakty. Začali jsme spolupracovat s jednou českou firmou z Humpolce“.
Čeština láká i v Brazílii
Mezi zájemci o češtinu se však najdou i tací, kteří s Českem nemají vůbec nic společného. Přesto se rozhodli vsadit na náš jazyk a být v něm dobří. Dva roky se češtině intenzivně věnuje Camilla Leão z Brazílie. Její znalosti jsou výborné. Zvládla například i jeden z českých jazykolamů, ten o stříkačkách, které stříkaly přes stříbrné střechy.
„Nemám český původ, ale byla jsem v České republice před 11 lety. Zúčastnila jsem se folklórního festivalu jako dobrovolná tlumočnice. Byli jsme v Mikulově, Frýdku - Místku, ve Vsetíně. Ale mluvila jsem anglicky a portugalsky. Česky jsem tehdy ještě neuměla“.
Čím vás čeština zaujala?
„V São Paulu máme Česko - brazilskou kulturní unii. Tam máme češtinu, hudební a taneční soubor. Já tam tancuji, jsem vedoucí souboru. Tancuje tam můj manžel i dcera. Studovala jsem na univerzitě tlumočnictví a překladatelství, kombinaci angličtina, portugalština a pracuji jako projektový manažer v překladatelské agentuře. Kombinace angličtina - portugalština - čeština je zajímavá. Plánujeme, že příští rok se vrátíme do České republiky. Chtěla bych tu pracovat a studovat, protože v Brazílii máme těžký život“.
Co se vám v Česku a na kurzu nejvíc líbilo?
„Určitě výuka. Naše učitelka Barbora je skvělá. Super zážitek byl i lanový park. Dělali jsem i noční jazykovou hru v Opočně. Učitelé stáli po Opočně a ptali se nás třeba, co na kterém místě vidíme. Za správné odpovědi jsme dostali „drahý“ kámen. A na konci jsme jimi „platili“ na diskotéce. Tady na univerzitě mluví učitelky pomalu, ale v obchodě nebo na náměstí mluví rychle. Je to dobrá zkušenost“.
Kde v Brazílii žijete?
„Bydlela jsem v São Paulu, ale už nebydlím. Pracuji tam, můj manžel taky a dcera tam chodí do školky. Bohužel bydlím v Mogi das Cruzes, což je 73 kilometrů daleko od São Paula. Každý den cestujeme brzy ráno. Vstáváme ve 4:30, a za dvacet minut odjíždíme autem.
Řídí manžel a cesta trvá 1 až 2 hodiny. On pracuje jako řidič. Pak se každý večer vracíme. To je 150 kilometrů každý den, čtyři hodiny autem. Proto bych chtěla zkusit v Česku nový život. Vím, že to nebude lehké. Každý den se učím něco nového, vím, že důležitý je jazyk. A když bych se pak vrátila do Brazílie, což nevím, tak to bude lepší. Můžu dělat oficiální konkurs jako tlumočnice. Když bych studovala jen v Brazílii tak by to nešlo, protože studuji češtinu jen jedenkrát za týden, a pak sama o víkendu a to není dost“.
