Co zajímavého se v kultuře událo tento týden?

r_2100x1400_radio_praha.png

Opět po týdnu vás při sledování pravidelného ohlédnutí za kulturním děním uplynulých dnů zdraví Evelina Himalová.

Nedávno jsem vás informovala o výstavě "Tvář naší země - krajina domova", která až do 11.března probíhá v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě. Stejný název má i konference, kterou uskuteční ve dnech 21. až 23.února na Pražském hradě a v Kongresovém centru Výzkumného ústavu pro krajinu a zahradnictví v Průhonicích Česká komora architektů z podnětu a pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla. Zda se konference zúčastní také odborníci ze zahraničí, na to jsem se zeptala předsedy organizačního výboru inženýra Ivana Dejmala... řekl mi Ivan Dejmal. Pro ty, kteří o tomto expertovi na životní prostředí nic nevědí, a kteří by bohužel - což je naše národní ostuda - marně o něm sháněli informace v dostupných českých encyklopediích, sborníku "Kdo je kdo v České republice" či nedávno vydaném trojdílném "Biografickém slovníku", uvedu několik životopisných údajů:

Narodil se v roce 1948, studoval vysokou školu zemědělskou - obor zemědělské krajinářství. Na konci šedesátých let byl členem Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy, spolupracoval se skupinou Hnutí revoluční mládeže. V roce 1970 byl ze studií vyloučen, zatčen, obviněn z podvracení republiky a odsouzen k terstu odnětí svobody na dva roky. Odsouzen a vězněn za svoje politické postoje byl v průběhu výkonu vojenské základní služby v letech 1974 až 1976. Poté byl zaměstnán v různých profesích, mimo jiné jako strojník ve vodárnách. Byl signatářem Charty 77, spolupracoval při vydávání jejích dokumentů k životnímu prostředí. Byl vydavatelem samizdatového časopisu "Ekologický bulletin", v roce 1988 se účastnil příprav politické platformy Hnutí za občanskou svobodu, o rok později byl jedním ze zakladatelů Konfederace politických vězňů a volného sdružení nevládních ekologických organizací Zelený kruh. Od listopadu 1989 do března 1990 působil jako koordinátor ekologické sekce programu Občanského fóra. V roce 1990 dokončil po dvaceti letech svá vysokoškolská studia, od března 1990 do února 1991 byl referentem odboru územního rozvoje na ministerstvu životního prostředí a poté ministrem životního prostředí České republiky.

A teď přijměte pozvánku na další výstavu - s názvem "Cestování Prahou", která je s mírným zpožděním instalována u příležitosti loňského 125.výročí městské hromadné dopravy v Praze v galerii Town v románských prostorách pod budovou nové radnice. Na vernisáži jsem o ní hovořila s inženýrem Milanem Houfkem, předsedou představenstva a generálním ředitelem Dopravního podniku hlavního města Prahy, akciové společnosti... Já osobně jsem se z vystavených exponátů dozvěděla několik zajímavostí: Například, že prvními autobusy v pražských ulicích byly český Laurin a Klement, italský Fiat, francouzský Aries a německý Gaggenau. Že první ženy v dopravě se objevily za první světové války. V té době jezdily i takzvané sanitní tramvaje, které převážely raněné vojáky z nádraží do nemocnic. Kuriozitou pražské tramvajové historie byla za I.světové války i pohřební tramvaj, zatímco svatební tramvaje byly samozřejmostí. V pražské Stromovce bývala vozovna. Dnešní náměstí Republiky se jmenovalo Josefské a už v roce 1898 tam byla přestupní stanice mezi koňkou a elektrickou dráhou. Dnešní Revoluční třída se v roce 1908 jmenovala Eliščina. U mostu Svatopluka Čecha v roce 1909 končila tramvajová linka číslo 5. Po Karlově mostě, který je už několik desetiletí pěší zónou, jezdila v roce 1905 "osmička" se spodním přívodem elektrického proudu. Já pamatuji "jedničku", která v padesátých a ještě počátkem šedesátých let jezdila od Masarykova nádraží Hybernskou ulicí, projížděla Prašnou bránou a Celetnou ulicí, objela Staroměstské náměstí a pokračovala přes Karlův most a Malostranské náměstí dále směrem k Hradu.

Co z exponátů z historie pražské hromadné dopravy překvapuje mladého pana generálního ředitele, a co by naopak mohlo být blízké vám, našim krajanům, na to jsem se ho ještě zeptala... řekl mi inženýr Milan Houfek, generální ředitel pražského Dopravního podniku při slavnostní vernisáži výstavy "Cestování Prahou", na níž bylo pokřtěno i zajímavé stejnojmenné cé-dé-čko. Osm skladeb, které zní v nahrávce, je inspirováno dopravními prostředky od koněspřežné dráhy až po metro, každá píseň je v jiném stylu. Naleznete zde staropražskou odrhovačku, blues, country, big-beat, ale i punk. Autorem téměř veškeré hudby a textů je František Sahula. Jedinou převzatou melodii - Radeckého pochod - otextoval Lou Fanánek Hagen, který se spolu s Alešem Brichtou, Bohoušem Josefem a Františkem Sahulou ujal pěveckých partů. Nahrávka je určena pro široké spektrum posluchačů, od malých až po ty nejstarší. Každý si na ní najde něco, co ho zaujme. CD, z něhož uslyšíte krátkou ukázku, lze koupit přímo na výstavě, která je otevřena v prostorách pod pražským magistrátem až do konce března, nebo na všech prodejních místech Dopravního podniku hlavního města Prahy. Do konce měsíce února by se mělo dostat do běžné distribuce...

A nyní o jedné filmové novince mladého režiséra Filipa Renče - písničkovém retrosnímku z šedesátých let "Rebelové", který měl slavnostní premiéru v minulých dnech v novém multikinu Village Cinemas na pražském sídlišti Černý Most. Děj příběhu o první lásce z konce 60. let, do níž zasáhne doba, se odehrává v pohraničním městě mezi posledním školním dnem budoucích maturantů před nadcházejícím "svatým týdnem" a vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Hlavními hrdiny jsou osmnáctiletá Tereza a mladík Šimon, který utekl z vojny. V závěru filmu otec dívky spatří sovětský tank a rozhodne se emigrovat. Dcera odjíždí s ním v naději, že k podobnému kroku se odhodlal i její chlapec, a že se v cizině - nejspíše v Kanadě, kde žije jeho strýc - setkají. Ten je však zadržen a jako vojenský zběh končí ve vězení. Snímek, který mnohým z vás svou tématikou bude jistě blízký, není příběhem o událostech 21.srpna, jak by se mohlo zdát. Zásluhou dobře napsaného scénáře a Renčovy režie se jím však podařilo vystihnout kratičký úsek českých dějin, charakterizovaný nadějným očekáváním a násilným hořkým utnutím nadějí přesněji, než zdlouhavým dokumentům. Tvůrci mistrovsky vkomponovali na plátno i sedmnáct hitů té doby, jejichž texty působí, jako by byly psány pro současnost. Na nich je vlastně film "Rebelové" postaven, jak o tom dále hovoří Filip Renč, který vás současně na něj srdečně zve... Film "Rebelové", podle kritiků snad nejlepší český filmový muzikál od Rychmanových "Starců na chmelu", je v pořadí už třetím celovečerním snímkem režiséra Filipa Renče, který i tentokrát vsadil na spolupráci osvědčených kamarádů-filmařů... Slyšeli jste hudební ukázku ze soundtracku, který k nostalgicky laděnému snímku režiséra Filipa Renče s názvem "Rebelové" vydala v den premiéry firma Supraphon. Současně s ním se na trhu objevila i stejnojmenná knížka.