Čtenáři prvních Čtyřlístků už mají důchodový věk
První čísla oblíbeného dětského časopisu vyšla v roce 1969. Padesátileté jubileum slaví Čtyřlístek výstavou " 50 let se Čtyřlístkem" v Muzeu hlavního města Prahy, filmem "Velké dobrodružství Čtyřlístku", který měl na jaře premiéru, a také nově otevřenou výstavou v Poštovním muzeu v Praze.
Čtyřlístek znamená štěstí …
Kdysi jsme to jako děti dělaly. Hledaly jsme v jeteli rostlinku, která by měla čtyři lístky místo obvyklých tří. Byla to vzácnost. Snad právě proto jsme všichni věřili, že nám čtyřlístek přinese i štěstí. Takový čtyřlístek se pak dal vylisovat do knihy, aby nám to „štěstí“ ještě alespoň chvíli zůstalo. Kdo z manželů Němečkových našel ten první čtyřlístek, nevíme, ale docela jistě z vyprávění obou vyplývá, že objevení společného Čtyřlístku bylo pro ně velkým celoživotním štěstím. Časopis ani po padesáti letech nezestárnul. Z malých kluků a holčiček, kteří si listovali v prvních obrázkových časopisech a prožívali příběhy komiksových hrdinů Fifinky, Myšpulína, Bobíka a Pindi, jsou dnes tátové a mámy. Dost možná i prarodiče, kteří si svá oblíbená čísla schovali. Čtou je svým potomkům a také je nosí Jaroslavu Němečkovi k podpisu. Sám autor říká, že když se konala autogramiáda a otevírala výstava „50 let se Čtyřlístkem“ v Muzeu hlavního města Prahy, musela zasahovat ochranka, aby se nápor příznivců dal vůbec zvládnout.
Komiksová „čtyřka“ slaví úspěch i na poštovních známkách
Na výstavě „Čtyřlístek a jeho přátelé“ v Poštovním muzeu v Praze jsou k vidění originální návrhy poštovních známek výtvarníků, kteří byli s redakcí časopisu spojeni. „Jsou to především tedy přátelé Čtyřlístku, to znamená, ti co přispívali během padesátileté historie do časopisu a zároveň vytvářeli poštovní známky. Adolf Born, Karel Franta, Radek Pilař, Vladimír Jiránek, Helena Zmatlíková, Lenka Vybíralová nebo Renáta Fučíková,“ říká kurátor výstavy Martin Říha. „Česká pošta vydávala emisi Dětem. Ta má obrovskou tradici už od roku 1936, kdy ji inicioval Karel Čapek. Máme tady i krásné návrhy od jeho bratra Josefa Čapka z té doby. Bohužel tedy v roce 2009 skončila, ale nahradily ji čtyřlístkové motivy. Přišel Jaroslav Němeček. Fifinka měla obrovský úspěch, bylo to i z toho důvodu, že byl hlad po dětských známkách, je vidět že chyběly na trhu. Co jeho známky vychází, se prodalo víc než 40 milionů jeho známek. To je obrovské množství. Ředitel Poštovního muzea Jiří Střecha úspěch potvrzuje.
„Česká pošta ve spolupráci s Ministerstvem obchodu a průmyslu, které je vydavatel známek za Českou republiku, každý rok vydává okolo třiceti poštovních známek. Známka s Fifinkou ze série 2010, byla prodejně tou vůbec nejúspěšnější známkou České republiky v její historii.“
Dovolená v Itálii všechno odstartovala
Jaroslav Němeček si oblíbil krajinu kolem Bezdězu u Máchova jezera, a tak není divu, že postavičky mají své muzeum také v Doksech. Komiks o zvířátkách, která žijí v lidském světě, se odehrává v obci Třeskoprsky u rybníka Blaťáku pod hradem Bezzubem a už jen zasazením příběhů do téhle krajiny, je to hodně česká záležitost. Nápad vytvořit komiks pro české děti, ale vznikl v Itálii na první společné dovolené, vypráví paní Lucie Němečková.„V té době už manžel kreslil. Pro Mateřídoušku, pro Ohníček. Chodili jsme po obchodech a říkali jsme, to je neskutečné. Tady je takových nádherných časopisů všude. Proč by to nemohly mít také české děti? Tak jsme tam vlastně čerpali z té Itálie. Vrátili jsme se a sedli jsme a začali jsme vymýšlet Čtyřlístek.“
Když jste začínali, podílela jste se na tvorbě postaviček nebo na jejich oblečení?
„Určitě, určitě. Manžel měl tužku a teď jsme si říkali, měla by to být kočička nebo pejsek, teď jsme vymýšleli, aby byli čtyři a jejich jména taky. Jako dítě jsem si hrávala pod stromem mišpule a najednou manžel tam nakreslil ty fousky, a já jsem říkala: „Jé, vždyť je to jako mišpule! Byl z toho Myšpulín.“
Dlouholetou spolupracovnicí a tvůrkyní příběhů se v sedmdesátých a osmdesátých letech stala paní Ljuba Štíplová. Pro autora kreseb byla tehdy spolupráce s jedním scénáristou snadnější. Teď má časopis spoustu nových tvůrců. Jaroslav Němeček potvrzuje, že je to složitější.
„Každý je jiný. Dokonce s některými jsme museli i přerušit spolupráci, protože se nebyli schopni trefit do té logiky Čtyřlístku, která je už daná tím, že už jsme dělali pětisté číslo.“
Čtyřlístek a královna - skutečný příběh o dvou stranách dolarové mince
Čtyřlístek je český fenomén a nemá příliš ambice dostávat se do zahraničí. Přesto se v poslední době zdá, že jeho sláva opravdu přesahuje hranice. Co je pravdy na tom, že komiksové postavičky se dostaly na jednodolarovou minci s britskou královnou?
„To nás oslovila holandská společnost, s tím, že by chtěli dělat mince. A vlastně ty mince už vychází asi čtyři roky a vždycky je to nějaká sada. Buď jsou tam všichni, nebo jednotlivé postavičky. Hrozně nás překvapilo, když jsme se dozvěděli, že to je platidlo na Cookových ostrovech. Jeden dolar. A ta anglická královna, to nás taky potěšilo, když jsme ji tam viděli, protože to je něco, když je tam anglická královna! No a teď se těšíme, že vyjde na podzim kovová, stříbrná a zlatá.“
Časopis v češtině asi neosloví děti v jiných zemích, ale je tu film, a ten může na diváky zapůsobit i jinde. Když jsme měli ten první film „Čtyřlístek ve službách krále“, režisér Miloš Šmídmajer nám vyprávěl, že když s tím filmem jel do Indie, že tam jsou davy dětí. A že ty sály byly dvakrát úplně narvané a ty děti dupaly a chtěly to ještě jednou pustit! Takže to tam mělo velký úspěch. Dlouhá cesta za snem o vlastním kresleném filmu Čtyřlístku vrásky nepřidalaVám nestárnou figurky. Celých těch padesát let zůstávají stejné?
„Já jsem byl přesvědčený, že zůstávají pořád stejné. Že jsou to pořád stejní kluci a holky, ale když jsme začali natáčet film, tak pro ten film musely být přesně nakreslené předlohy, aby se během filmu nějakým způsobem nezměnily. Tam na tom spolupracuje 20 nebo 30 lidí. Oni musí jít podle stejného principu. Fifinka je taková, bude mít žlutou mašli a žádnou jinou. A tím pádem přišli na to, že ty figurky se opravdu měnily během těch padesáti let. Neříkám, že k horšímu nebo k lepšímu, ale když mi to potom ukazovali, tak se mě potom ptali, jakého roku se mají držet.“
Byla to pro vás jiná práce než obvykle ?
„Byla jiná v tom, že mimo nějakých pokusů, jsem film nedělal. Teď jsem si vymyslel, že si uděláme film, a že si ho uděláme, tak jak chceme. Jsou to čtyři příběhy spojené příběhem, který to uzavírá. Ty čtyři příběhy to je šedesát, sedmdesát záběrů, což je každý jedna ilustrace. Ilustrace se nakreslí, předloží se animátorům a animátoři to rozpohybují. Vynechávám tedy režiséra, který do toho vstoupí, má scénář a takové, pak to chce ještě předělat …takže to byla pro mne nová práce.
„Velké dobrodružství Čtyřlístku“, to je film, který byl uveden do kin v letošním roce.
„My jsme udělali vlastně s panem Šmídmajerem a s panem profesorem Třískou už jeden celovečerní film, ale do toho jsem já vstupoval opravdu jenom jako ten, který předloží výtvarné záběry. Ty nehýbající se ilustrace, řekněme takhle. A to všechno ostatní už zpracovávala celá řada lidí.“
Kdežto tento druhý film je váš?
„Ano, tak to je právě film, který možná, že má chyby, ale tak jako vzniknul kdysi Čtyřlístek. A ten Čtyřlístek byl, musím říkat náš, protože jsme ho vymysleli společně. Teď jsme si udělali film. Náš film. Protože za námi chodí lidi a říkají:„Víte, nám se to líbí z toho důvodu, že vlastně vplujeme z toho časopisu do toho filmu. Že to je vlastně stejná kresba.“
Filmové klapky se čtyřmi kamarády šplhají v dražbách na vrchol
Od prvního filmu „Čtyřlístek ve službách krále“, spolupracujete Jaroslav Němeček s organizátory zlínského filmového festivalu pro děti a zdobí svými obrázky také filmové klapky na závěrečnou aukci. Výtěžek nejde tvůrcům klapek, ale do fondu pro mladé začínající filmaře. Je vidět, že tahle záležitost oba manžele Němečkovi hodně zaujala.
„Možná, že to je to smysluplnější, protože celý ten zisk je určen žákům na filmové fakultě. To že Čtyřlístek se tam na té aukci dobře prezentuje, mne těší, ale nikdo si nedovede představit, jak to prožívám přímo fyzicky, tluče mi srdce. Rodina to prožívá. Tentokrát jsme vzali s sebou děti. A teď jsme to tam prožíval, kdo co přihazuje. Zalézám pod lavici, protože on tam říká: „osmdesát tisíc, kdo přidá víc!“ A teď chvilku ticho, a pak najednou : „osmdesát jedna“. A pak se vydražila za největší cenu. Musím říct, že ta akce je od těch lidí ze Zlína tak dobře vymyšlená. Než je dražba, osloví výtvarníky, tak po městech Mladá Boleslav, Praha, všude to prezentují, a vlastně je to reklama i pro ten zlínský festival. To je tak uzavřený kruh. Báječný.“Čtyřlístek má své vášnivé sběratele všech generací
Dražitelé klapek jsou už stálí sběratelé. Právě tak jako se sbírá váš Čtyřlístek. Také se cení první časopisy, které jste vydávali.
„Já se k tomu hlásím! Mohu vám říct historku. Otevíralo se muzeum v Doksech, v Třeskoprskách a tiskly se známky. Ty se tisknou na speciálních strojích a speciální tiskárně. Je nátisk, aby to výtvarník zkontroloval, jestli je všechno v pořádku, takže mě tam taky pozvali. A když jsme to všechno odsouhlasili, tak pan ředitel tiskárny řekl, pane Němečku, prosím vás, já vám chci ukázat něco, ale nesmíte se mi smát. Říkám: „ vy jste tady ředitel tiskárny, já jenom výtvarníček“. Vzal mě do ředitelny, v ředitelně odklopil obraz, pod tím byl trezor. Kroutil všemi možnými páčkami, a teď to otevřel a řekl: „Podívejte“! On tam měl šest prvních čísel Čtyřlístku!“
Pan Jaroslav Němeček se usmívá. Příjemný společník s osobitým humorem by mohl vyprávět ještě další historky. Přátelé mu chodí blahopřát a ostatní návštěvníci, kteří se dozvěděli, že tady právě mezi svými obrázky sedí, žadoní o podpisy. Je to krásné, ale únavné odpoledne pro ilustrátora a výtvarníka, který svůj čtyřlístek štěstí rozhodně v životě neztratil.
Čtyřlístek a jeho přátele je výstava v Poštovním muzeu v Praze 1, Nové mlýny 2. Představuje známkovou tvorbu Jaroslava Němečka, duchovního otce časopisu Čtyřlístek, a také přátel - výtvarníků, kteří do stejnojmenného komiksového časopisu pro děti přispívali. Výstavu je možné navštívit od 9 do 17 hodin a potrvá do 20. října 2019. Muzeum je otevřeno každý den kromě pondělí.