Čtvrtá moc

r_2100x1400_radio_praha.png

V pátek před dvěma týdny dramaticky vyvrcholila situace v Investiční a Poštovní bance. A jak uvádí Zdeněk Vališ, mnohým lidem teprve tehdy došlo, jak mocnou institucí v zemi je Česká národní banka.

Václav Klaus vede proti České národní bance křížovou výpravu už několik let. Velká část veřejnosti to ale dílem vůbec nezaregistrovala, dílem jen údivem kroutila nechápavě hlavou, když Klaus obviňoval ústřední banku, že brzdí v Česku ekonomický růst. Za něco takového přece nesou odpovědnost "tamti nahoře", tedy politici a hlavně vláda. Se zájmem veřejnosti se nesetkaly v uplynulých týdnech ani ostré diskuse ve sněmovně v souvislosti se snahou zejména ODS omezit pravomoci České národní banky a tím i její nezávislost. Případ Investiční a Poštovní banky ale vyvolal řadu dohadů a spekulací o roli, jakou hrají peněžní ústavy v politice a obrátil tím i nebývalou pozornost laické veřejnosti k centrální bance.

Potíž je v tom, že veřejnost nemá žádné spolehlivé informace. Ostatně, jak by je také mohla mít, když i mnozí jinak dobře informovaní novináři musí ve svých příspěvcích vycházet z neúplných údajů a vlastních kombinačních schopností. Nakonec jsou tedy všichni odkázáni na výroky politiků, které ovšem ve vypjatých okamžicích nemusí být vždy jen mlžící a zavádějící. Zvláště když se politici ze dvou protichůdných táborů v jádru věci shodují. A tak, když Ivan Pilip z Unie svobody vcelku spokojeně prohodí, že v případě IPB šlo o mocensko-politické rozhodnutí a ve stejném duchu komentuje situaci i Václav Klaus, každý vnímavější posluchač samozřejmě zbystří pozornost. A někteří komentátoři z toho vzápětí vyvozují, že v této zemi zdaleka nevládnou pouze dvě silné strany, že nad nimi je ještě centrální banka, schopná efektivně omezovat ambice sebesilnějšího politika. Instituce, jejíž nezávislost chrání ústava, a která je vedle parlamentu, vlády a soudů čtvrtou mocí ve státě.

Pokud ale široce definovaná moc centrální banky vylučuje, aby jakákoli strana získala ve státě monopol, pak zřejmě není třeba ani příliš démonizovat nový volební zákon. Nicméně všelijaké spekulace o tom, jaká politická skupina se s pomocí České národní banky snaží údajně nastolit nový mocenský poměr sil, nevypovídají nic o poslání samotné centrální banky. Ta má ze zákona povinnost zajistit měnovou a cenovou stabilitu v zemi. Od ní se pak odvíjí všechny podstatné ekonomické ukazatele. Pro malou a otevřenou ekonomiku, jakou je česká, je udržení této stability mnohem důležitější a zároveň obtížnější, než pro ekonomiku větší a ne tolik závislou na zahraničním obchodě.

Navíc, když se jedná o zemi, ve které probíhají zásadní transformační změny. Je zřejmé, že pokud plní nepolitická centrální banka svědomitě své povinnosti plynoucí ze zákona, zákonitě se musí dostat do konfliktu s každou politickou vládou. Ta pracuje v horizontu příštích voleb a zajímá ji tedy především hospodářský růst a nízká nezaměstnanost. Zkrátka momentální spokojenost voličů. Všechny vyspělé země už ale pochopily, poučeny draze vykoupenými zkušenostmi, že nezávislost centrální banky je v bytostném a dlouhodobém zájmu země. Tedy i politiků, kteří jsou dnes nespokojeni se vším, co nemohou sami ovlivňovat.