Dějiny paralympiády

Historie sportovních soutěží lidí s tělesným postižením se datuje od 2. světové války, kdy neurochirug a zakladatel rehabilitace paraplegiků (paraplegik - člověk s částečným či úplným ochrnutím poloviny těla, obvykle obou dolních končetin, např. po poranění míchy) Sir Ludwig Guttmann v rehabilitačním ústavu Stoke Mandeville v anglickém Aylesbury zahrnul do léčebného programu i sport vozíčkářů a brzy začal na lokální úrovni pořádat soutěže bývalých pacientů. Když se roku 1948 v Londýně konaly první poválečné olympijské hry, sešli se také ve Stoke Mandeville sportovci upotaní na invalidní vozík ke svým prvním mezinárodním hrám vozíčkářů - tzv. "Stoke Mandeville Games". Guttmannovým přáním bylo, aby i vozíčkáři měli své olympijské hry, tzv. paralympiády (název pochází ze spojení anglických slov paraplegics - ochrnutý a Olympics - olympijské hry). Poprvé se mohli účastnit letních olympijských her v Římě v roce 1960. Od té doby následovaly ve čtyřletých intervalech hry vozíčkářů v Tokiu, Tel Avivu a Heidelbergu. Počínaje rokem 1976 se paralympijských her účastní nejen vozíčkáři, ale i sportovci se zrakovým postižením a sportovci s různými druhy amputací.