Divnopis odpoví, proč je Ublo Ublem
V jedné z pohádek Jana Wericha je obviňováno město Úterý z toho, že jeho jméno šest dní v týdnu lže. A také se prý můžeme domnívat, že podle názvu by se dalo soudit, že se v Dejvicích lidé předhánějí v rozdávání. Některá místní jména v lidech probouzí touhu zjistit, proč se vlastně obec či město tak zvláštně jmenují. Odpovědi na tyto otázky hledá rozhlasový seriál Divnopis, který bude Rádio Praha v příštích týdnech vysílat.
Nápad zabývat se místními jmény dostali dva z autorů Divnopisu Marek Janáč a Pavel Tumlíř vlastně náhodou. Marek Janáč vzpomíná, že to bylo při natáčení úplně jiného pořadu, kvůli kterému jezdili po celé republice.
"Neustále jsme naráželi na názvy, které nás překvapovaly svou divností. Člověk jede po dálnici a najednou odbočka na Kařez, tak co máte dělat v autě, než přemýšlet, proč se to tak jmenuje. Spřádali jsme různé teorie a pak jsme byli zvědaví na to, jak je to doopravdy, protože těch názvů divných je neobyčejné množství. Hledali jsme nějakého sparingpartnera do takového bádání a našli jsme jej v panu Harvalíkovi."
Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český Akademie věd se onomastikou, tedy naukou o vlastních jménech, zabývá už řadu let. Popisuje, že v češtině existuje několik typů tvoření místních jmen. Jaké jsou tedy možnosti?
"Jedna z nich je tvoření tzv. přezdívkových obyvatelských jmen. Ta se právě často dostávala do Divnopisu. Když budeme mít jméno, jako je třeba Všechlapy, Všestudy nebo Mlčechvosty, tak nás to asi zarazí a budeme přemýšlet, proč se to jmenuje právě tak. To jsou jména, která byla dána podle nějaké přezdívky obyvatel."
Často se vyskytují jména podle povolání, jako např. Rataje, kde bydleli ratajové, tedy oráči. Setkáme se také se jmény podle národnosti nebo, a to velmi často, nesou města či vesnice jméno jejich zakladatele - třeba Strakonice.
"A nesmíme zapomenout na ta místní jména, která nejsou motivována osobním jménem, ale jsou motivována nějakým obecným označením, třeba podle polohy. Vesnice, která ležela u brodu, se mohla jmenovat Brod. Takové jméno nás jistě nezarazí. Pokud to ale bude výraz, který už v dnešní češtině neznáme, tak ho můžeme dát právě do Divnopisu. Třeba takové slovo nyra, nám asi dnes nic neřekne. A tak je nám neznámé slovo Nýrsko, které znamenalo místo, kde jsou nyry, tedy jámy."
A to je jen malá ukázka z mnoha typů pojmenování. Přesto, vyskytlo se i nějaké jméno, se kterým si ani on nevěděl rady?
"Tak třeba jméno Jalubí, to je obec na Moravě. Tam existuje takový místní výklad, taková lidová etymologie, že to je ze spojení - já se lúbím po umytí místní vodou. My ale víme, že tímhle způsobem se místní jména netvoří, takže je to opravdu jen taková krásná místní pověst. Odborník spíše bude uvažovat o nějakém staročeském jméně Jarolub, které mohlo být základem pojmenování, že nějaký pan Jarolub tu vesnici založil. Hláskově nám ale takový výklad dělá dost potíže."
Ohlasů na Divnopis bylo od začátku hodně, autoři proto točili další a další díly, seriál vysílá Česká televize a vznikla také knížka. Čím si Marek Janáč takový úspěch vysvětluje?
"Já si myslím, že my jsme spojili takovou tu jazykovědu popularizující linku pořadu s něčím, co je zábavné. Takže když to posloucháte, tak se pobavíte a nemusíte vůbec být z té obce."
Takže nashledanou zanedlouho v Řísutech, Eši, Zbůchu nebo Uble.
