Dramatička Iva Klestilová a její radiofonní hra Konec

Iva Klestilová patří mezi nejhranější české dramatiky. Ačkoli je hlavní profesí herečka, před 10 lety se v soutěži Alfréda Radoka přihlásila také jako dramatická autorka. Od té doby zveřejnila 7 divadelních a 2 rozhlasové hry. Jednu dobu bylo možné na jevištích vidět a v rádiu slyšet současně až 4 tituly.

Iva Klestilová přebírá cenu Alfréda Radoka za hru Má vlast, foto: ČTK

Iva Klestilová začínala s divadlem v dětském studiu Divadla na provázku. Do HaDivadla ji přivedl režisér a dramatik Arnošt Lustig. Hrála v mnoha klíčových inscenacích tohoto brněnského studiového divadla. Hrát sice později nepřestala, ale na konci 90. let se těžiště její tvorby přeneslo do psaní. Změnu vysvětluje tím, že po návratu z několikaleté mateřské neměla dostatek hereckých příležitostí, a začala se tedy věnovat psaní.

První hrou Ivy Klestilové - tehdy ještě Volánkové - byla v roce 1998 hra Všichni svatí. Následovala Trilogie Minach. Hrou Stísněná 22 pronikla v roce 2001 na jeviště pražského Národního divadla. Politickou frašku Standa má problém už psala pro divadlo Rokoko. Do výčtu chybí 3sestry2002.cz, Barbíny a Benefice.

"Texty Ivy Volánkové zachycují statickou situaci, postavy lapené mezi čtyři stěny, kterým nezbývá, než spolu svízelně komunikovat, žít. Bolestivá intimita mezilidských vztahů z pohledu ženy představuje široký svorník jejích her," píše se v medailonu autorky na internetovém Portálu české literatury.

Díky tomu, že Klestilová píše také pro rozhlas, můžu vám nyní nabídnout konkrétní ukázku, která myslím přesně vystihuje uvedenou charakteristiku.

Původní rozhlasová hra Konec získala v roce 2001 cenu v soutěži o původní rozhlasový text. Trvalo 4 roky, než se jí dočkali posluchači ve vysílání. Premiéru měla v květnu 2005. V režii Jana Antonína Pitínského vznikla v brněnském rozhlasovém studiu jedna z nejlepších českých rozhlasových nahrávek po roce 2000. Přesné a autentické výkony zejména obou hlavních hereckých představitelů Heleny Čermákové a Miloslava Mejzlíka spolu s režisérským citem pro agogiku celého zvukového díla dávají posluchači jedinečný zážitek a otevírají sugestivní obraz složité existenciální situace rozpadu rodiny. Nahrávka vznikla v dramaturgii Marka Horoščáka.

J. A. Pitínský je jak známo místně nezakotvenou osobností, která putuje po českých a moravských scénách, z nichž některé má radši a vrací se k nim. Jsou to zejména brněnské HaDivadlo a Husa na provázku, pražské Divadlo Na zábradlí a Divadlo v Dlouhé, Slovácké divadlo Uherské Hradiště a další. V roce 1996 režíroval na Slovensku hru Laca Keraty a krátce nato byl vyzván k rozhlasové režii jiné hry téhož autora v bratislavském Experimentálním štúdiu. Také Český rozhlas ho záhy zlákal k režijní spolupráci. Po dvou dřívějších literárních pořadech byla hra Arnošta Goldflama Budou vyvoláni jménem (1997) pro Pitínského prvním českým rozhlasovým dramatickým textem. Kromě hry Ivy Klestilové natočil později ještě hru Trakl (2002) od Marka Horoščáka. Všechny tři české rozhlasové tituly se vážou vznikem na brněnské studio Českého rozhlasu.