Ekonomika

Ekonomickou rubriku připravil Zdeněk Vališ

Manažerem roku 2001, kterého týdeník EURO tradičně vyhlašuje na základě nominací nejvýznamnějších poradenských společností působících v České republice, se stal generální ředitel a spolumajitel společnosti Agrofert Andrej Babiš. Ten tak přebral štafetu od Martina Romana ze Škoda Holding, který po přesvědčivém vítězství v roce 2000 loni propadl. Zvláštní shodou náhod byl Babiš vyhlášen manažérem roku v den, kdy vláda Miloše Zemana rozhodla o tom, že firma Agrofert zvítězila v ostře sledovaném privatizačním tendru na petrochemický holding Unipetrol. Andrej Babiš, Slovák, který teprve loni získal české občanství, se do velkého podnikatelského světa probojovával pozvolna a téměř nenápadně. Přesto už před dvěma roky, kdy v anketě časopisu Euro ještě vůbec neaspiroval na čelní umístění, jedna známá poradenská firma prognózovala, že tento manažér tiše ovládne českou chemii a dokonce mu dala přezdívku Richelieu české chemie. Druhým v pořadí v anketě o manažéra roku 2001 se stal generální ředitel společnosti Severomoravská energetika Tomáš Hüner a na třetí místě skončil generální ředitel společnosti Škoda Auto Vratislav Kulhánek. Ten se umisťuje na předních příčkách ankety pravidelně a před třemi lety v ní zvítězil. V různých žebříčcích osobností českého podnikatelského světa se v uplynulých letech objevily už desítky jmen. Některá zazářila jak meteorit, aby vzápětí stejně tak rychle pohasla, popřípadě po čase opět zazářila, jenže tentokrát ve zprávách ze soudní síně či z cely na Pankráci. Jen pár úctyhodných jmen lze nalézt stabilně v manažérsko-podnikatelské padesátce od začátku devadesátých let do dneška. V Česku však podnikají desítky tisíc lidí. Drtivá většina z nich se asi do první padesátky v podnikatelských anketách nikdy nedostane, i když někteří o to cílevědomě a legální cestou usilovali a možná ještě usilují. Podívejme se tedy dnes za jedním z nich.


Jméno doktora Vratislava Šlajera znala většina pražských ekonomů pohybujících se v sedmdesátých a osmdesátých letech v tzv. šedé zóně. Nebyli to na jedné straně klasičtí disidenti, ale na druhé straně to nebyli ani zapálení či pragmaticky cyničtí přisluhovači tehdejšího režimu. Byli to prostě lidé, kteří odmítali socialistický ekonomický model a netajili se tím, že prosperitu může zemi zajistit jen tržní ekonomika. K lidem z tohoto okruhu patřili například i Václav Klaus a Miloš Zeman. Vratislav Šlajer se koncem osmdesátých let odhodlal k dosti odvážnému činu. Založil družstvo Consus se zaměřením na ekonomické poradenství československým firmám. Proč zrovna družstvo?

"Nic jiného tehdy za toho bolševika nebylo možné, jaksi legislativně, než družstvo. A i to trvalo rok a půl, než nám to povolil."

Zhroucení komunistického režimu přivítal Šlajer s nadšením a jestliže před tím ho všichni znali jako energického muže, po listopadu 1989 energií přímo sršel. Jeho Consus se během několika měsíců stal největší poradenskou a projektovou firmou v Československu.

"Ukázalo se, protože jsme všichni byli představitelé tržní ekonomiky, že jsme po tom roce 1989 najednou byli jednoocí mezi slepými. Takže se firma v devadesátém roce rychle rozmohla tak, že jsme měli 14 divizí po celém Československu a na 500 zaměstnanců. A samozřejmě pak jsme zakládali další firmy, čili vznikl postupně ten Consus Group, který v podstatě teď zabírá v poradensko-finančním světě určitý segment. Jsme nejstarší a byli jsme největší."

Všimněte si toho minulého času byli jsme největší. V této chvíli je ale nutné na Vratislava Šlajera prozradit, že nikdy netrpěl skromností. Nikdy si také nekladl malé cíle. V popřevratové euforii tak například veřejně prohlašoval, že jeho cílem je vybudovat český velkokapitál. Působil přitom velmi přesvědčivě. Což takhle mu jeho někdejší poněkud velikášská prohlášení po jedenácti letech připomenout?

"Já jsem prohlašoval v entusiasmu, že nechci být milionářem, ale miliardářem. Ale to byla spíš taková nadsázka. Nemyslel jsem to tak, že já budu miliardář i když upřímně řečeno, milionář jaksi jsem ale chtěl jsem tím říci, že se zde musí vybudovat český velkokapitál. To musím sebekriticky přiznat, že se nám moc nezdařilo. Ta česká cesta k velkokapitálu, to jsou ty škodovky, ČKD, Chemapol atd. Proto mě teď dost fascinuje, že vláda prodala Unipetrol Andreji Babišovi, což je poslední takový pokus 83 firem o český velkokapitál, i když tam má své také zahraniční kapitál. Ale pořád je to něco, co já bych osobně pokládal za jedno z vítězství, kdyby se to zdařilo."

Ocenění Andreje Babiše jako manažéra roku 2001 je podle Vratislava Šlajera na místě. Vraťme se ale k onomu minulému času, tedy že firma Consus byla největší poradenskou firmou v Československu. Kde se stala chyba, respektive, co způsobilo, že Consus ztratil v uplynulých letech své někdejší postavení?

"Ty zahraniční poradenské společnosti, které sem vstoupily, nás samozřejmě převálcovaly. Například už třeba tím, že mě koupily mé špičkové lidi. No a ti mladíci už preferují spíše zahraniční firmu, než tuzemskou poradenskou firmu, jako jsme my."

Consus se v první polovině devadesátých let přirozeně podílel i na obou vlnách kuponové privatizace. Pro firmy vypracoval celkem 240 privatizačních projektů. Z nich neuspěly, tedy nebyly realizovány, pouze dva. Miloš Zeman označil začátkem devadesátých let kuponovou privatizaci za podvod století. Jak ji hodnotí po letech Vratislav Šlajer?

"My jsme s premiérem Milošem Zemanem dlouholetí kamarádi, takže slova o tom, že kuponová privatizace je největší podvod století jsem vyznával také. Jako podnikatel, průmyslník a byznysmen jsem se trochu cynicky vyjádřil v tom smyslu, když už to bylo rozhodnuto, tak proč bych u toho nebyl. Nemyslím si, že kuponová privatizace, tak jak probíhala, byla optimální. Ale kdo mohl vědět, co je optimální? Byla to prostě jedna z variant, která se realizovala, a koneckonců když to řeknu teď po dvanácti letech není nejhorší z hlediska poskomunisitckých zemí. Ale také bych dnes mohl psát knihu o tom, co se dělalo chybně a čeho jsme se mohli vyvarovat. No jo, ale i frajtr je po bitvě generálem."

První popřevratové léta hodnotí Šlajer jako pionýrsko-revoluční dobu, která se ale společnosti v souvislosti s přesuny ohromného majetku vymstila právě těmi gigantickými loupežemi a tunelováním. Šlajer říká, že sám se nikdy nepohyboval takzvaně na hraně zákona nebo dokonce za ní. Faktem je, že nikdy nefiguroval ani náznakem v nějaké aféře. Lidové noviny ho sice začátkem devadesátých let nazvaly finančním žralokem, ale to bylo v době, kdy ještě snil o vybudování českého velkokapitálu a některé jeho výroky o plánech firmy Consus vyvolávaly téměř pozdvižení. Pozoruhodná na kapitalistovi Šlajerovi je ovšem jiná věc. Krátce po listopadu 1989 pomáhal při obnovení činnosti sociální demokracie. Je členem této strany, byl i delegátem loňského dubnového sjezdu. A ačkoli o tom nechce mluvit, všeobecně se ví, že je i štědrým mecenášem sociální demokracie. Politická kariéra ho ale neláká. Jako podnikatel má samozřejmě zájem na stabilitě poměrů v zemi. Jak ji dosáhnout?

"Já bych nejraději pro toto první desetiletí nového tisíciletí viděl velkou koalici ČSSD ODS."

Vratislav Šlajer se asi nikdy nedostane na viditelné místo v žebříčku českých podnikatelsko-manažérských osobností. Takových jako on jsou ale stovky.