Ekonomika

Ekonomickou rubriku připravil Zdeněk Vališ.

Vláda loni na jaře schválila využití soukromého kapitálu při dostavbě dálnice D47 z Lipníku nad Bečvou do Ostravy a na hranice s Polskem. Dálnice má napojit Ostravsko na severojižní dopravní tah ze Skandinávie do Itálie a na Balkán, zvýšit objem investic v regionu a přinést tím i více pracovních příležitostí. 80kilometrový úsek bude stavět a financovat izraelská firma Housing and Construction, kterou ale vláda vybrala bez výběrové řízení. Právě tento fakt neopomenou dodnes různí kritici připsat Zemanovu kabinetu do kolonky hříchů. Argument, že vypsání tendru by prodloužilo dobu výstavby o několik let, prý postup kabinetu neomlouvá. Údajné porušení pravidel hospodářské soutěže kritizoval i Brusel. Nic to už ale nezmění na skutečnosti, že do zahájení stavby zbývá jen několik měsíců. Právě v uplynulých dnech dostala vláda do rukou materiál o stavu přípravy smluvních vztahů mezi firmou Housing and Construction a státem. První části dálnice v okolí Ostravy a Lipníka nad Bečvou by měly začít fungovat v roce 2006 a celá dálnice o rok později. Nejde ale jen o napojení Ostravska na evropskou dálniční síť z jihu. Zatím není zcela jasné dálniční napojení Ostravska na severní Evropu. Dálnici k české hranici totiž musí postavit Polsko. Ministr dopravy Jaromír Schling je ale v tomto ohledu optimista.

"My jsme měli po řadu měsíců pochybnosti, jestli nebude nutné stavbu dálnice ukončit na území Ostravy. Zatímco ještě před půlrokem minulá polská vláda říkala, že je připravena stavět tu dálnici na polské straně někdy v roce 2015, tak nyní ve Varšavě Leszek Miller zcela jednoznačně prohlásil, že polská strana je připravena zahájit stavbu někdy v období 2003 až 2004 a dokončit stejně jako my D47 v letech 2006-2007."

Zbývá tedy upřesnit finanční model výstavby a provozování české dálnice. Ten navrhla německá Deutsche Bank. Počítá s tím, že stát začne dálnici splácet izraelské společnosti formou stínového mýta za skutečný provoz až po zprovoznění prvních úseků. Tyto platby by se pak měly uskutečňovat do konce smluvního období, tedy do roku 2037. A měly by dosáhnout necelých sto miliard korun. Podle člena řídícího výboru stavby dálnice a bývalého ministra dopravy Petra Moose ale stát zaplatí de facto jen částku 35 až 40 miliard korun.

"Nelze vzít sumu stínového mýta jako vládní výdaje, protože v tom partnerství financování nejsou jenom tyto výdaje, ale jsou také příjmy. A jsou to nerealizované výdaje, které by stát musel vydat, kdyby dálnici udržoval ve stavu, ve kterém požaduje, aby ten investor po 30letech dálnici vrátil. Výhoda je, že nás to trápení s finančními toky mezi bankami a investorem nemusí tolik trápit, protože ty rizika nese investor."

Navíc je podle Petra Moose zaručeno to, že po třiceti letech provozování dostane stát zpět funkční dálnici.

"Bude nás těšit to, že tzv. odpisy budou připisovány na vrub investorovi. Znamená to, že partner - soukromý investor- bude vlastně dálnici nejen udržovat, ale bude též se připravovat provést malé a střední opravy, protože po 30letech musí na stát převést nikoli vybydlenou v uvozovkách dálnici, ale v podstatě dostane stát téměř novou dálnici. A vlastně ty odpisy představují příjem směrem k pokrytí nákladů amortizace dálncie."

Podle ministra Jaromíra Schlinga ale budou probíhat ještě tvrdá jednání mezi investorem a státem o konečné ceně projektu. Případné průtahy by ale neměly nijak zásadně posunout termín zahájení výstavby v květnu letošního roku.

---

Před rokem jsme si těsně před Silvestrem povídali se Stanislavem Bernardem, majitelem známého rodinného pivovaru Bernard v Humpolci a předsedou Českého svazu malých nezávislých pivovarů. Prestižní Sdružení přátel piva na slavnostním aktu, jehož se zúčastnil i premiér Miloš Zeman, vyhodnotilo Stanislava Bernarda za českou pivovarskou osobnost století. Loni v létě ale mnozí Bernardovi příznivci asi zalapali zděšením po dechu. Vlajková loď malých českých pivovarů se stala z poloviny belgickou. Půlka firmy byla totiž prodána pivovaru Duvel Moortgat. Určité pikantnosti dodává spojení s Belgičany fakt, že Duvel prý ve vlámštině znamená ďábel. Humpolecký pivovar je samozřejmě tímto okamžikem formálně vyřazen z Českého svazu a přichází rovněž o daňovou úlevu, kterou sám před lety vydobyl všem malým a nezávislým pivovarům. Na vzestupu produkce, jak přiznává Stanislav Bernard, se zatím přítomnost zahraničního partnera nijak neprojevila.

"Léto bylo malinko lepší než loni, protože, což mimo jiné souvisí s počasím. Velmi špatné bylo září, ale to bylo špatné pro celý obor, který zaznamenal pokles o 11 procent, což je strašný pokles. Naopak říjen byl u nás o poznání lepší, takže ono je to tak trochu jako na houpačce. Jeden měsíc je to lepší, druhý horší. My v nejbližších měsících očekáváme nárůst prodeje, protože momentálně probíhá naše reklamní kampaň pod heslem Bernard vlastní cestou. Velice intenzivně pracujeme na obchodních aktivitách, takže očekávám v nejbližším období pozitivní vývoj."

V poslední době dochází na českém trhu k nové vlně silného tlaku na provozovatele restaurací a hospod ze strany silných zahraničních pivovarnických skupin. Velké pivovary se opět snaží poskytovat hospodským za odběr jejich piva takové výhody, že to opět vzbudilo pozornost antimonopolního úřadu. Možná se tedy opakuje situace z let 1996 až 1997, kdy antimonopolní úřad zjistil v některých dohodách výrobců s hostinskými ustanovení, která bránila zákazníkům ve výběru z různých piv. Provinilým pivovarům tehdy úřad dohody zakázal a uložil jim citelnou pokutu. Faktem je, že v řadě regionů se situace malých pivovarů loni podstatně zhoršila a některé budou zřejmě nuceny výrobu ukončit. Stanislav Bernard se dušuje, že zájmy malých pivovarů bude dál vehementně bránit a rozhodně nemá pocit, že by je nějak zradil. Od belgické finanční injekce si slibuje především posílení filozofie firmy, kterou razí od začátku. Začátkem devadesátých let vsadil na to, že Bernard rozhodně nebude patřit mezi levná piva, ale že prorazí kvalitou a určitou specifikou. Tou je výroba nepasterizovaného piva, závislá na úzkostlivém dodržování technologického procesu, kdy každá chyba várku znehodnotí. Pivo v Humpolci se vlastně dělá tradičním, skoro rukodělným způsobem.

"Jejich vstup není nikterak orientován na to, abychom jakkoli měnili chuť našeho piva. Naši belgičtí partneři vlastně vstoupili do firmy s určitým kapitálem, který nám samozřejmě dnes umožňuje rozvoj v době, která rozhodně pro pivovary není vůbec lehká."

Jádro Bernardovy filozofie je bezesporu správné: běžné věci umějí vyrobit všude na světě a třeba levněji, je proto nutné vsadit na originalitu. Nabízí se přirozeně otázka, proč se Humpolecký pivovar ve snaze získat peníze na investice nepoohlédl po zdrojích v Česku. Stanislav Bernard tvrdí, že se o to pokoušel, ale bez úspěchu. Pravděpodobnější bude ale zřejmě jiná verze. Bernard má dobré zboží, ale chybí mu obchodní síť. Belgický ďábel vyrábí rovněž speciality a své produkty vyváží do 40 zemí světa, včetně Spojených států. Takže to nakonec vypadá tak, že úspěšnou výrobní filozofii spojuje Bernard s docela chytrým obchodním kalkulem. A právě tento krok někdejšího guru malých českých pivovarníků může být předzvěstí zlomu na celém českém pivním trhu. Dá se očekávat, že v brzké budoucnosti se pokusí následovat Humpolecký příklad i další malé pivovary. Jak bude vypadat česká pivní mapa za dva tři roky si dnes určitě nikdo netroufne odhadnout.