Ekonomika

r_2100x1400_radio_praha.png

V dnešní rubrice se Zdeněk Vališ věnuje optimistickému růstu průmyslové výroby v ČR, poukazuje na výplatu dividend v podnicích, které stát hodlá zprivatizovat, čímž vlastně snížil jejich prodejní cenu a v závěru se vrací k osobnosti Václava Klause, oslavy jehož narozenin v těchto dnech plnily přední stránky českého tisku.

Průmyslová výroba v Česku roste od začátku roku tempem, jaký nečekali ani velcí optimisté. Poslední údaje Českého statistického úřadu hovoří už o více než 11procentním růstu oproti loňskému roku. Leckterým analytikům už to ale začíná vrtat hlavou a objevují se hlasy poukazující na možná úskalí úspěšného vývoje. Vše může rázem vypadat jinak v případě pokračujícího ochlazení ekonomiky Evropské unie. Z toho totiž plyne riziko, že se vyrobené zboží nepodaří vyvézt, protože domácí poptávka má své limity. Jak tvrdí analytik Raiffeisen Bank Ivo Nejdl, podniky možná začátkem roku podlehly přílišnému optimismu. Jiní ekonomové ovšem podezření z růstu zásob nepotvrzují. Uvádějí naopak, že v posledních měsících výrazně poklesly. A tak mají analytici dál možnost spekulovat nad příčinami utěšeného průmyslového růstu. Možná to ale takové tajemství není. Vždyť Český statistický úřad šokoval před několika dny odborníky oznámením, že růst hrubého domácího produktu za první čtvrtletí letošního roku bude vyšší než čtyři procenta, zatímco i ty nejoptimističtější odhady hovořily maximálně o třech procentech. Všichni se přitom shodují v názoru, že růst táhne nahoru především investiční boom. V takovém případě musí samozřejmě růst i průmyslová výroba, i když na druhé straně velký podíl na růstu investic má také vysoký dovoz.


Dějí se ale ještě jiné pozoruhodné věci. Stát jako většinový vlastník prosadil v uplynulých dnech výplatu dividend v podnicích, které hodlá zprivatizovat, a tím vlastně dosti výrazně snížil jejich prodejní cenu. Dividendy tak vyplatí Český Telecom, České radiokomunikace a České energetické závody. Vláda na tom získá asi devět miliard korun. To je sice příjemná záplata na momentální díry ve státním rozpočtu, otázkou je zda při pozdějším prodeji svého podílu ve zmíněných společnostech nepřijde stát v důsledku současného kroku o desítky miliard. Vláda potřebuje peníze hned. Na co? To už je otázka pro Lucii Královou z tiskového odboru Fondu národního majetku. Poněkud zarážející je v této souvislosti fakt, že vláda si předpokládané příjmy z prodeje společností, jejichž cenu nyní vyplacením dividend snížila, už započetla do příjmů státního rozpočtu.


Předseda sněmovny a ODS Václav Klaus oslavil tento týden šedesátiny. Při této příležitosti vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku další publikaci Klausových statí z uplynulých osmi let, tentokrát zaměřených především na problematiku Evropské unie. Autor, který byl přítomen slavnostnímu křtu nové knihy, ve svém vystoupení opětovně odmítl nálepku euroskeptika, kterou ho mnozí označují. Podle Klause jde v jeho případě o eurorealismus. Úsilí o členství České republiky v Evropské unii se nesmí stát zhysterizovaným politickým cílem, jemuž se má podřídit vše ostatní bez ohledu na jeho náklady a doprovodné efekty. Proto je nutné vést otevřenou a fundovanou diskusi o celé problematice. Klausovi se přitom vůbec nelíbí, že široká diskuse o evropských integračních procesech neprobíhá ani uvnitř samotné Evropské unie. Vše se odehrává jen při setkáních v podstatě stále stejné vrstvy politiků - Klaus pro ně používá ruské slovo "věrchuška". Jako červená nit se Klausovými texty vine znepokojení nad unitárním pojetím evropských integračních procesů, nad potlačováním individuality, originality a národních specifik. U příležitosti křtu nové knihy si například vybavil jeden zážitek ze summitu Evropské unie v Amsterodamu. Aby se evropští politici nenudili, je každý takový summit na nějakém unikátním místě. Ten amsterodamský se konal na jedné kotvící válečné lodi. A co doporučuje Václav Klaus České republice? Nikoli zaklínání se "svatou" Evropskou unií v každé větě, jak to naivně činí současná vláda, ale sebevědomý přístup odpovědného a rovnoprávného partnera. Pouze za tohoto předpokladu má země šanci mít přínos a být přínosem ve vztahu k Evropské unii.