Ekonomika

Logo IPB

Připravil Zdeněk Vališ

Od nejbouřlivější události v dějinách českého bankovnictví, krachu Investiční a poštovní banky, uplynulo už více než jeden a půl roku. Na IPB uvalila nucenou správu Česká národní banka a tři dny poté ji převzala Československá obchodní banka. Okolnosti převodu zůstávají stále dosti nejasné. Příslušné smlouvy zatím vláda zcela neodtajnila.

Logo IPB
Více světla nevneslo do záležitosti ani šetření zvláštní parlamentní komise. Kvůli uvalení nucené správy a následnému převzetí IPB Československou obchodní bankou žaluje český stát japonská Nomura, která vlastnila 46 procent akcií IPB. Do konce února by měla dokončit nezávislé ocenění IPB společnost J.P.Morgan. Ocenění, která uskutečnily stát a Československá obchodní banka, se totiž diametrálně lišila. Na jeho výši přitom závisí, jak potvrzuje mluvčí banky Milan Tománek, kolik vlastně zaplatí Československá obchodní banka za koupi IPB jejím akcionářům.

"Dnes jsme v momentě, kdy pracuje třetí znalec, který by měl cenu IPB definitivně stanovit. Ve chvíli, kdy zveřejní svůj nález, pak budeme vědět, kolik je třeba zaplatit za IPB. A tato částka přijde IPB bance, potažmo jejím akcionářům."

Podle dohody s ministerstvem financí převezme stát na svá bedra tzv. špatná aktiva bývalé Investiční a Poštovní banky. Jejich celková výše není známa. Hovoří se ale až o sumě 180 miliard korun. Za tuto velkorysou státní úsluhu by měla obchodní banka zaplatit státu asi deset miliard korun. Dosti nepochopitelné je, že z této částky hodlá ministerstvo financí odečíst kupní cenu, kterou by obchodní banka zaplatila akcionářům IPB. Tuto dohodu proto napadl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, když ji označil za zakázanou veřejnou podporu. Milan Tománek z obchodní banky v tom ale nic nepochopitelného nevidí.

"Pokud jde o to antimonopolní šetření, já bych spíš zareagoval na dosti rozšířené názory laiků. Laici říkají, podívejte se, vy jste si koupili podnik IPB a všechno, co tam bylo špatně, vám zaplatí stát. A vy máte zaplatit za ten podnik tomu, kdo ho vlastnil, a i to za vás zaplatí stát. Nejsou to náhodou dvě po sobě se opakující státní podpory? Já říkám nikoliv. My jsme si koupili firmu, do níž jsme neviděli a kterou jsme koupili za podmínky, že bude mít účetní hodnotu nula nebo vyšší. My do ní dáme kapitál, který je potřeba a budeme ji provozovat. Stát tedy dorovná to, co do té nuly chybí. Za to, že stát dorovná do nuly, my státu zaplatíme všechna aktiva, která si necháme. Vzniká otázka, je správné, abychom to zaplatili státu a ještě znovu i akcionářům bývalé IPB?"

Stále ovšem také přetrvávají nejasnosti kolem převodu majetku v rámci někdejšího impéria Poštovní a Investiční banky. Kvůli bývalým aktivům IPB vede Československá obchodní banka několik soudních pří. Například se společností GES Holding se soudí o podíly v televizi Prima a v IPB Pojišťovně. Generální ředitel Československé obchodní banky Pavel Kavánek se ale k jednotlivým kauzám nechce vyjadřovat. Uvádí pouze, že soudní pře nejsou příliš produktivní, vzhledem k rychlosti českých soudů, a proto se banka snaží nalézt alternativní řešení. V jedné věci už je ale jasno. Od začátku února už všichni zainteresovaní mohou vnímat Československou obchodní banku jako jednotnou. Úplná fúze obou bank byla završena. Podle Pavla Kavánka činily celkové náklady na fúzi jeden a půl miliardy korun.


Nový bankovní zákon, který nedávno schválili poslanci, sleduje tři hlavní cíle: zpřehlednit fungování bankovního sektoru, zvýšit bezpečnost uložených peněz, a harmonizovat právní prostředí s legislativou Evropské unie. Není ovšem zcela jisté, zda tyto cíle nový zákon naplní. Určité obavy má i guvernér České národní banky Zdeněk Tůma.

"V té podobě, jak to bylo schváleno, to umožňuje i nebankám emitovat dluhopisy a trochu tak imitovat chování bank. Stejně tak jsem přesvědčen, že není dobře, aby banky mohly podnikat nad rámec své licence. To jsou dva body, kde mám pochybnost. Uvidíme, jaká bude interpretace právníků. Mám obavu, že by to mohlo být i v rozporu s evropskými směrnicemi."

Právě podnikání nad rámec licence by mohlo centrální bance ztížit dohled nad bankami a nad jejich hospodařením. Jednak si banky mohou tímto způsobem ulévat peníze, jednal mohou ohrozit vklady klientů, pokud by se pustily do riskantního podnikání. V každém případě hrozí menší průhlednost finančních toků v bankách. Ministr financí Jiří Rusnok se ale komplikací neobává.

"Nakonec guvernér byl tvůrcem toho zákona, tak je to trošku na nich, že si nepohlídali, jestli se tam dějí nějaké změny. Ale já jsem od nich nedostal žádné signály, že je třeba ukázat na nějaké rozpory. Takže doufám, že to bude v pořádku."

Nový zákon signalizuje také názor zákonodárců, že nám na rozdíl od minulých let nehrozí masivní potíže se slabými bankami. Snižuje totiž bankám příspěvky do fondu pojištění vkladů. Zatímco letos budou ještě banky do fondu odvádět tři desetiny procenta z objemu pojištěných vkladů, v dalším období to už bude jen jedna desetina. To může vést k tomu, že banky by mohly zvýšit úročení vkladů občanů. Za jednoznačně pozitivní ale považují všichni ekonomové rozhodnutí zakázat od příštího roku zakládání anonymních účtů. To by mělo ztížit praní špinavých peněz. Harmonogram upřesňuje poslanec Martin Kocourek z ODS.

"Od 31.12.2002 nebude možné zakládat anonymní vkladní knížky na doručitele. Nicméně pro ty současné běží lhůta deseti let, kdy si občané mohou své vklady vybrat. Ale od nového roku se vkladní knížky na doručitele nebudou úročit."

Na anonymních účtech mají občané uloženo zhruba 130 miliard korun. Nejvíce vkladních knížek na doručitele je u České spořitelny. Vydávání nových knížek už spořitelna zastavila v létě 2000. Na druhé straně zahraniční experti, kteří nad anonymními vklady vyjadřují občas zděšení, zjevně přehlížejí konzervatismus českých vkladatelů. Ten je tak velký, že se mnozí lidé nevzdali vkladních knížek na doručitele ani po vzniku celé palety bankovních a investičních nástrojů s lepším úročením. Neodradila je ani skutečnost, že anonymní vklady nejsou pojištěné. Zkrátka tradice je silnější. Většina těchto knížek byla založena ještě v minulém režimu, kdy tento druh spoření poskytoval skutečně jednu z mála příležitostí k anonymitě v systému, kde všichni jinak byli pod bedlivým dohledem. Pravda, někteří lidé měli skutečně co tajit. Někdo skrýval peníze ze šmeliny a z melouchů, jiní se takto vyhýbali třeba povinnosti přiznat dědictví po babičce. V porovnání s dnešním rozsahem praní špinavých peněz to ale byly vesměs dětinské hříchy.


A na závěr ještě pohled do kursovního lístku České národní banky na čtvrtek 21. února. Euro 31 korun, 95 haléřů. Dolar 36 korun, 54 haléřů.