Existují ještě v ČR autoři "naivního umění"?
Litoměřická galerie se pyšní zcela unikátní expozicí "naivního umění", ojedinělou svým rozsahem a autentičností exponátů. Po celé Evropě nenajdete podobně rozsáhlou sbírku. Víte, co je to naivní umění? Myslíte si, že ještě v ČR existují tvůrci naivního umění? Na to jsme se zeptali sběratele naivního umění, etnografa a filosofa Antonína Jiráčka a ředitele galerie v Litoměřicích Jana Štíbra.
"Cesta za naivním uměním není náročná. Toho, kdo po ní jde, nečekají nepřekonatelné překážky, pokud si je nepostaví sám. Může nalézt obdivuhodnou poetiku života v šedi všedného dne, nevyčerpatelný zdroj pozitivní energie pro unavenou mysl, pramen čisté vody pro vyprahlou duši," je napsáno v téměř jediném katalogu o naivním umění v ČR, který vydaly Galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Chebu. Právě v litoměřické galerii naleznete zcela ojedinělou svým rozsahem i autentičností sbírku naivního umění, o kterou projevují zájem galerie z celého světa, tvrdí ředitel Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích Jan Štíbr.
"Tato sbírka vznikla v 60. letech minulého století. je tedy ojedinělou jako státní sbírka v ČR, tak i v Evropě. Je mnoho sběratelů tohoto naivního, lidového nebo chcete-li inzitního umění. Sbírka vznikla jak nákupy, ve své době to byly nepříliš vysoké položky, tak i dary od samotných autorů, kteří byli rádi, že mohou být v této kolekci zastoupeni. V dnešní podobě je jí vyhrazen celý zadní trakt jednoho z nejstarších gotických objektů v Litoměřicích."
Kolik děl naivního umění vystavujete?
"To je proměnné. I když je to expozice stálá. Vzhledem k tomu, že je navštěvována hojně školními třídami, tak se to snažíme obměňovat. Pohybuje se mezi 150 - 200 výtvarnými díly. Není možné vystavovat stále jedno a totéž. Tvůrce současné podoby je Antonín Jiráček."
Jaké máte plány s touto sbírkou. Hodláte jí půjčovat do zahraničí? Nebo jí chcete tady v tom gotickém sále zakonzervovat?
"O konzervaci nemůže být ani o slovo. Za prvé: Děláme a chceme dělat výstavy monotématické k jednotlivým autorům. V příštím roce by mělo být jak tady, tak v Bratislavě ve slovenské národní galerii výstava Zbyňka Semeráka, autora, který nedávno zemřel, velice schopného autora. Následovat by měla Cecílie Marková, kterou budeme dělat společně s galerií v Hodoníně. Za druhé: Máme nabídky ze zahraničí. Tady před sebou mám dopis z muzea v Heidelbergu. Žádají od nás sbírku, oni píší naivistů. To je otázka. Spíše bychom to měli označit za umění inzitní - umění umělců, kteří se potřebují vyjádřit touto formou."
Definuje naivní umění ředitel litoměřické galerie Jan Štíbr. Tvůrci naivního umění nejsou naivisté. Naivní umění není umění lidové, ředitel galerie používá shrnující pojem inzitní umění, navíc za malý okamžik přibude další pojem umění L´art Brut. Dokonalá zmatenost pojmů. Jak se ale tedy naivní umění definuje? Na to jsem se zeptal už zmíněného etnografa, filozofa a tvůrce současné stálé expozice naivního umění v Litoměřicích Antonína Jiráčka.
"Pod názvem naivní umění si můžeme představit tvorbu lidí neškolených ve výtvarném projevu, kteří začali tvořit z vnitřního popudu, z touhy se nějak výtvarně projevit. Nemají potřebu se přibližovat vysokému výtvarnému umění, tvoří pro radost, netvoří pro galeristy, netvoří, aby prodávali. Zpravidla je ale potěší, je-li o jejich dílo zájem, pokud nejde o vyložené samotáře a podivíny."
Ovšem německé muzeum chce po Litoměřicích zapůjčit sbírku naivistů? Jsou naivisté tvůrci naivního umění?
"Pod pojmem naivisté vnímá západní kulturní svět lidi, kteří využívají obsah i formu tohoto stylu, stylizují se do tohoto výtvarnému projevu, protože je to už dlouhá desetiletí velký byznys. Tvůrce naivního umění není naivista, naivista je ten, kdo si z naivního umění dělá byznys tím, že se do něj stylizuje."
Litoměřice vlastní exkluzivní sbírku naivního umění, která se vlastně dále nemůže rozrůst. Proč? Nejsou totiž autoři, tvrdí etnograf Jiráček.
"Najít takového člověka je v Evropě téměř vyloučený. Protože najít samotáře, který by neměl vůbec žádné ponětí o ničem, co se kolem něj děje, to je asi utopie. Hledají se tito lidé v blázincích, protože měli pocit, že jen tam je lze nalézt. Zjistili, že někteří mají skutečně dar shůry, z prozřetelnosti nebo chcete-li od Boha, takoví lidé jsou ještě mezi námi. I když to kritérium, které bylo nastavené, neobstojí. Tak začali kunsthistorici vytvářet další skupiny, podskupiny jenom proto, aby tam mohli pojmout autory, které objevili. Takže striktně L´art Brut lze těžko najít, ale neškolené, amatérské výtvarníky, kteří netouží být amatéry napodobující někoho jiného lze najít. Lze v nich najít takový obsah poetiky, že je to až k nevíře."
