Genetika jako osud: cesta Kalify z Mali do českých laboratoří
V devíti letech nechápal, proč lidé v jeho rodném Mali nemají dostatek jídla po celý rok. Hledal odpovědi a televizní dokument ho inspiroval ke studiu genetiky. Nyní má Kalifa Samaké dva magisterské tituly a doktorát v oboru a plánuje založit výzkumnou laboratoř v Mali.
“Bezpečnostní problémy a celková situace v Mali se od roku 2012 zhoršily, což má mimo jiné i dopad na malijský vzdělávací systém. Svůj první magisterský titul jsem získal v Mali, v oboru biologie. Chtěl jsem pokračovat v doktorském studiu, což bohužel v Mali nebylo možné. Začal jsem tak hledat v zahraničí - mou první volbou byly sousední země, ovšem jelikož jsem chtěl studovat specifický obor, možnosti byly omezené. Rozšířil jsem tak své hledání na Evropu a Asii, a právě tehdy jsem se dostal k článku o Gregoru Mendelovi, který v tehdejším Rakousku-Uhersku studoval v Olomouci a působil v Brně. Jelikož jsem chtěl studovat genetiku, tak studium v zemi otce genetiky se zdálo jako skvělý nápad,” začíná vzpomínat na svou českou cestu Kalifa.
„Moje cesta nezačala v laboratoři, ale otázkou, proč lidé nemají co jíst.“
Začal si zjišťovat informace o studiu v České republice, studium v češtině se zdálo z administrativního hlediska nejjednodušší. "Jsem zvědavý člověk, řekl jsem si tedy, proč to nezkusit, a poslal přihlášku na částečné stipendium financované jednou z mezinárodních organizací. Stipendium jsem získal a v září roku 2015 jsem přistál na pražském letišti, připravený strávit svůj první český rok studiem češtiny.“
Genetika jako životní směr
Rok po příjezdu do Česka se Kalifa ocitl na Karlově univerzitě: „Hlásil jsem se do Brna i do Prahy a byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, na obor genetika, molekulární biologie a virologie. Program jsem dokončil o tři roky později. Celé studium bylo v češtině, včetně magisterské práce. Bylo to opravdu těžké, a i proto jsem ohromně vděčný svému vedoucímu, který mi pomáhal nejen s technickou částí diplomky, ale i s češtinou. Poté jsem na stejné fakultě začal studovat čtyřletý doktorský program v oboru buněčná a molekulární biologie, genetika a virologie.“
Příběh Kalify a jeho zájmu o genetiku začal o pár dekád dříve: „Dětství jsem strávil na vesnici, vychovávala mě babička, zatímco moji rodiče pracovali v hlavním městě. Myslím, že mi bylo tak devět let, když jsem se začal zajímat o to, proč lidé na vesnicích nemají dostatek jídla po celý rok. Naše rodina, sousedi i širší komunita byli zemědělci, všechno jídlo se muselo vypěstovat. A někdy úroda nestačila. Zeptal jsem se babičky, proč tomu tak je. Jelikož jsem nedostal žádnou odpověď, ptal jsem se dál. Strýc mi pak vysvětlil, že je to kvůli dešti. Pokud v období dešťů neprší dost, ovlivní to úrodu. Začalo mě zajímat, proč tedy nenajdeme nějaký způsob, jak tento problém vyřešit, abychom měli dost jídla celoročně.“
Odpověď na jeho otázky pak přišla v podobě dokumentárního filmu: „Jednoho dne jsem se díval na dokument o nějakém výzkumném týmu ze Švýcarska, který se snažil geneticky pozměnit kukuřici, aby byla schopná růst a rodit v oblastech, kde není dostatek vody. V tom okamžiku jsem věděl, že tohle je to, co potřebujeme, a rozhodl jsem se, že budu — jako ta paní v bílém plášti z dokumentu — studovat genetiku a pracovat v laboratoři,“ vzpomíná Kalifa na svůj dětský sen, který je nyní realitou.
Zima, která nepřestává překvapovat
„Myslím, že jsem ten nejšťastnější cizinec v České republice. První tři roky v Česku byly hodně náročné, hlavně kvůli počasí. Pamatuji si, jak jsem v září přiletěl a zima mi byla už od prvního okamžiku, kdy jsem vystoupil z letadla. Dlouhé kalhoty a sako nestačily. Když jsem viděl jednoho českého kluka jen v kraťasech a tričku, musel jsem se zeptat, jestli mu není zima. Odpověděl mi, že zima ještě není, že teprve za pár měsíců přijde. V tu chvíli jsem si myslel, že tu zimu možná nepřežiju,“ směje se Kalifa.
Zima je pro něj náročná i po jedenácti letech: „Pokud nemusím, v zimě ven nechodím. V lednu a únoru většinou utíkám do teplého Mali. Celá má rodina, kromě jednoho bratra, je stále v Mali, a proto jsem během studií létal domů jednou za rok. Nyní, podle toho, jak se zadaří, Mali navštěvuji dvakrát až třikrát ročně. Kvůli rodině, svým projektům a také proto, že jsem se oženil.“
„Když jsem poprvé vstoupil do české zimy, myslel jsem, že to nepřežiju — dnes tu stavím vlastní vědecké projekty.“
„Myslím, že moje bytí mezi oběma zeměmi – Českem a Mali – bude asi takhle navždycky. V Mali jsem hlava rodiny a je pro mě velmi důležité, že se o svou rodinu mohu postarat. Nyní pracuji v Mali na dvou projektech: prvním je výzkumná laboratoř, nejen v oblasti zemědělství, ale i zdravotnictví a například vývoje vakcín. Vzhledem k současné situaci v Mali to jde bohužel velmi pomalu, ale jsem si jistý, že jednoho dne, dříve nebo později, bude laboratoř stát a fungovat. Mým druhým projektem je zemědělství. Má vize je farma praktikující integrované zemědělství. Začal jsem tím, že mám malý projekt na chov ryb,“ popisuje Kalifa své aktivity v Mali.
Související
-
Afričané s českým diplomem
Příběhy Afričanů, kteří studovali v Československu/Česku a po návratu se úspěšně prosadili ve svých profesích. Jak jim zkušenost z pobytu u nás změnila život?
-
Češky v Africe
Jak se žije ženám s českými kořeny v Africe, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou, se dozvíte v naší sérii rozhovorů.
