Helena Basler: Propagovat Česko ve Vídni není procházka růžovým sadem
Jednou z letošních laureátek Cen Gratias agit, které nedávno v Černínském paláci v Praze udělil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg za šíření dobrého jména České republiky ve světě, je i Helena Basler z Vídně. Rodačka z Falknova nad Ohří (Sokolova) do Vídně odešla v roce 1968 a postupně se tam začala zapojovat do života české komunity. Už řadu let zastupuje Kulturní klub Čechů a Slováků v Rakousku a vydává jeho časopis. Ve vedení Klubu působí od začátku 90. let, od roku 1998 je jeho předsedkyní.
Vedle toho se účastní práce i v dalších krajanských spolcích, v Sokole, Českém srdci, Akademickém spolku nebo Rakousko-české společnosti. V roce 2003 organizovala Vídeňské dny, které byly prologem k pražskému Týdnu zahraničních Čechů. Organizuje i množství dalších kulturních, vzdělávacích i společenských akcí a snaží se při nich propojovat rakouskou a českou veřejnost. Časopis Kulturní klub, který vede, je dnes největším periodikem Čechů a Slováků v Rakousku. A co pro ni Cena Gratias agit znamená?
"Já bych řekla, že je to hlavně povzbuzení k tomu, aby člověk pokračoval dál. A je to i zavazující, protože propagovat Českou republiku ve Vídni někdy není procházka růžovým sadem. Někdy je tím člověk řekla bych unavený. Říká si, že to nemá zapotřebí. A právě tato cena ho povzbudí, že to zapotřebí má nebo dokonce musí mít."
Jak dlouhá to byla cesta sem, do Černínského paláce, k této ceně? Co všechno za touto cenou stojí?
"Já nevím, takhle to neodhadnu, ale připomněla bych třeba zřízení desky kabaretiérovi a písničkáři Karlu Hašlerovi v koncentračním táboře v Mauthausenu. To byla jedna z věcí. Nebo mezinárodní plesy, které jsme organizovali, konference v Diplomatické akademii, kde jsme oslovili rakouské spoluobčany a ukázali jim, co všechno jsme my Češi v Rakousku zvládli. Vydali jsme sborník i rozhovory s krajany, kteří se někam dostali... Určitě to trvalo delší dobu."
Tato cena se uděluje za šíření dobrého jména České republiky. Znamená to, že výstupy vašeho klubu a váš časopis jsou určeny i pro rakouskou veřejnost a není to jen otázka určité zapouzdřenosti českých krajanů ve Vídni?
"Samozřejmě to míří i mezi rakouské spoluobčany a i do politických a diplomatických kruhů, kde se naučili česky. Dokonce mi rakouští diplomaté gratulovali a říkali, že nemusí číst hromady tisku. Stačí, když se vezmou Kulturní klub, podívají se do něj a jsou skutečně dobře informovaní."
To mohu potvrdit. I my se dozvídáme z vašeho časopisu, co všechno se děje v České republice a na Slovensku. Co chystáte v nejbližší době?
"Teď vydáváme prázdninové číslo časopisu. Řekněme úplně poctivě, že peněz je málo, dostali jsme jak z rakouské, tak z české strany menší dotace, takže musíme hodně šetřit. Máme problémy, nejsme ale jediní. Takže teď vychází poslední prázdninové číslo. A pak konečně připravujeme, a to už dlouho, medailonky k roku 1968. Budou to významní lidé, kteří uspěli, ale také ti, kteří neuspěli, vrací se nazpět do Čech nebo žijí dosti bídně. Snažíme se opravdu udělat takový průřez. Chtěli bychom pokračovat ve sborníku, měli bychom zmapovat Sokol a sport. A právě k tomu chci využít prázdnin. Po prázdninách bude každé druhé pondělí v měsíci zase kino, kde promítáme české filmy. Chceme připravit pořad k dr. Janskému a jeho objevu krevních skupin a další akce."
